Rudolfinum
Rudolfinum během koronakrize nezahálelo, těšte se!
Konec března. Přicházím do Rudolfina, vchodové dveře otevírám raději loktem. Na recepci nahlásím jméno, kvůli roušce a se zamlženými brýlemi nejsem dobře k poznání. Zapíšu se do seznamu i s časem příchodu. Následuje povinná dezinfekce rukou. Cesta do kanceláře vede přes zastávku u umyvadla. Ačkoliv běžně používáme látkové ručníky, všechny jsou důsledně nahrazeny papírovými. V kanceláři, o kterou se jindy dělíme čtyři, usedám sama. Zatímco vyřizuji nezbytnou administrativu, ozve se tiché zaklepání na dveře.
Hledání perfektního unikátu. Steinway & Sons, nová perla v nástrojovém parku Rudolfina
Každé je originál. Ztělesňuje zručnost, dostatek času i lásku k řemeslu, hudbě a tradici. Splňuje univerzální parametry sólového nástroje v nejvyšší možné kvalitě. Je velmi velkorysé ve svém zvuku a navíc se na něj nemůžete vynadívat. To stávající sice ještě není až tak staré, ale své si už odehrálo. A když jsou k tomu i finanční podmínky a obchodní příležitost, je cesta volná. Ke koupi nového koncertního křídla značky, která více než sto let budí obdiv a respekt a je symbolem velkých koncertních sálů a nahrávacích studií. Značky, po které touží všichni klavíristé. Steinway & Sons.
Hudba za časů koronaviru aneb jak chovatelské potřeby zachránily benefici
Pokud bych měla definovat jedno pravidlo, kterým se v Rudolfinu řídíme v době celosvětové pandemie, bylo by to jednoznačně: nerezignovat. Proto jsme radostně uvítali myšlenku uspořádat benefiční koncert na podporu nemocnic, kde jsou hospitalizováni pacienti s těžkou formou nemoci Covid-19.
Rudolfinum: Rejdiště múz i politiky
Byl to nevzhledný okraj Prahy. Periferie s továrnou a sklady dřeva. Rejdiště. Přesně tento kout Starého Města si vyhlédla Česká spořitelna, aby zde vystavěla reprezentativní Dům umělců. Od jeho otevření letos uplynulo 135 let.
Vyslyšet hlas budovy Rudolfina
„Po prvé vcházíme do Rudolfina, postranním vchodem od nábřeží, nikoli abychom si na galerii vyslechli nějaké bouřlivější jednání parlamentu nebo abychom si poseděli v tiché, ať nedím opuštěné sněmovní knihovně, nýbrž abychom si promluvili s představitelem České filharmonie v jejím novém sídle. Rafael Kubelík nás již čeká. Kanceláře Filharmonie po prvé nejsou stísněny v zapadlém patře činžáku. Jsou to prostorné místnosti hned vlevo v přízemí, s vysokým stropem, jaké jsou ostatně v Rudolfinu všechny, s výhledem na řeku a Hrad. I v tom je něco symbolického. Vzhlížíme střídavě do jasné tváře Kubelíkovy a ven. Tážeme se na program České filharmonie. Dostáváme jej a s ním tolik záře nadšení a optimismu, že je nám dobře. Cítíme, že zde se bude radostně a opravdově pracovat,“ dočítáme se ve Svobodných novinách 25. 9. 1945.