Skladatelé
Extenze pódia nutná! Nový šéfdirigent nedělá kompromisy ani u Mahlera, ani u Beria
Už delší dobu bojuje Česká filharmonie s omezenou kapacitou pódia Dvořákovy síně při provozování skladeb vyžadujících opravdu početné obsazení orchestru. S příchodem nového šéfdirigenta Semjona Byčkova, respektive již při tvorbě dramaturgie 123. sezony a při debatování o výhledech na sezony příští opět tento problém vyvstal. Semjon Byčkov je umělcem, který nerad dělá kompromisy. Pokud chce provozovat „velké“ skladby, chce dostát všem jejich požadavkům. A tak požádal vedení České filharmonie, aby se pokusilo vymyslet řešení, které by alespoň pro ty nejvíc žádoucí případy zajistilo větší pódium.
Čtyři kroky k Matoušovým pašijím
Česká filharmonie se ze své podstaty symfonického orchestru hudbě období baroka repertoárově nevěnuje. Přesto jedno z vrcholných děl Johanna Sebastiana Bacha, duchovní oratorium pro sólové hlasy, dvojitý sbor a dvojitý orchestr Matoušovy pašije, v její sezoně zazní. Stane se tak v rámci vzdělávací řady pro dospívající a dospělé posluchače Čtyři kroky do nového světa. Nečeká vás jen poslech, nýbrž i osvěta, výklad o kontextu a zhudebnění, tak jako vždy, když před vámi stanou pánové Petr Kadlec a Marko Ivanović.
„Velebný hymnus slávy naší…“ Smetanova Má vlast: o vzniku skladby a její nejnovější nahrávce
„Ha, ty naše slunce, Vyšegrade tvrd! Ty smělě i hrdě na příkřě stojieš, na skále stogeši, všem cuziem postrach!“ To jsou úvodní verše Písně pod Vyšehradem, kterou roku 1816 „nalezl“ Josef Linda, první z řady sporných památek, opředených hypotézami a mýty. Roku 1848 ji zhudebnil Eduard Hanslick, pozdější obávaný vídeňský hudební kritik; píseň zazněla v dramatu Ferdinanda Břetislava Mikovce Záhuba rodu Přemyslovského, které mělo premiéru 9. ledna 1848 ve Stavovském divadle. Hledání nedoložitelných souvislostí je chůzí po tenkém ledě, ale přesto si lze představit, že čtyřiadvacetiletý Bedřich Smetana některé z představení navštívil a představa hrdě se tyčícího Vyšehradu na skále nad Vltavou mu utkvěla v paměti.
Ve světle čísel a fakt. Nad repertoárem České filharmonie 2010–2017
Čas od času není jistě na škodu nahlédnout do historie, a to třeba i nedávné. Děje se tomu většinou v okamžiku nějaké zásadní změny, ať už pozitivní či negativní. Odchod šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka je událostí, která podstatným způsobem zasáhla do dějin našeho orchestru. Pan šéfdirigent rozjel orchestrální vlak do plných obrátek a náhle z něj bez svého svolení musel vystoupit… V období let 2010–2017 to byl právě on, kdo stál před orchestrem nejvíce, a to v 267 z téměř 800 koncertů u nás i v zahraničí. A co vůbec za toto období filharmonici všechno hráli?
„Když všichni spustějí, je Vám to strašný rámus.“ Dvořákova duchovní kantáta Stabat Mater
Sledujeme-li historii provozování a později i nahrávání Dvořákovy duchovní kantáty Stabat Mater, otevírá se před námi pozoruhodný příběh díla. Příběh, v němž hrají důležité role interpreti, posluchači, kritici, ale třeba i místa jednotlivých produkcí. Každé provedení je něčím jedinečné a rozdíly mezi nimi jsou někdy natolik velké, že se nabízí otázka, která z těchto provedení jsou blíže skladatelově představě. Podívejme se alespoň na některé části tohoto příběhu. Možná se pak soustředěněji zaposloucháme do nové nahrávky, jež právě vychází u firmy DECCA.