Ida Kelarová a Česká filharmonie – loni ještě zdánlivě neslučitelné hudební veličiny. Letošní léto je však spojilo do mediálně úspěšného a především lidsky významného projektu. Ida Kelarová je podepsaná pod návštěvou filharmoniků v romských osadách na východním Slovensku a pod společnými koncerty s utvořeným sborem romských dětí Čhavorenge. Za Českou filharmonii na projektu pracuje Petr Kadlec – vedoucí oddělení edukací České filharmonie, který pro ideu Idy Kelarové zahořel.
Spolupráce pokračuje – její dalším výsledkem bude koncert ke Dni studentstva, v pondělí 17. listopadu. Ida Kelarová přiveze „své“ romské děti do Rudolfina a spojí je s „bílými“ studentskými sbory a Českou studentskou filharmonií v šesti romským písních. Aby vystoupení nedopadlo jako slepenec temperamentu a akademismu, program se už začal nacvičovat.
Ve středu 22. října, kdy se zlomilo dosud teplé podzimní počasí do deště, větru a zimy, odjíždíme s Petrem Kadlecem do východních Čech, abychom zkoordinovali dvě zkoušky se sbory gymnázií v Ústí nad Orlicí a Žamberku.
Nejistota v Ústí nad Orlicí
Před nádhernou stoletou budovou ústeckého gymnázia se potkáváme s Idou Kelarovou, jejím manželem a autorem písní či aranží Desideriem Duždou a asistentem Otou Bundou. Uvnitř čeká dvacítka zvědavých a ostýchavých studentek a studentů.
Těm Ida na začátku zkoušky vysvětluje, co se po nich bude chtít: „Jsou to písničky v romštině, to je nádherný jazyk, ve kterém se krásně zpívá. Neřeknu vám, o čem jsou, aby vás to nesvazovalo. To se dozvíte až po koncertě. Zpívejte tak, jak to cítíte. Zevnitř. A nebojte se zařvat, všechno musí ven.“
Jednoduše řečeno, složitě naplňováno. Předzpěvák Oto se snaží vyburcovat studenty k odvaze, k zápalu. Ida je často zastavuje, požaduje odstranění hlavového tónu: „Nezpívejte hlavou, ale hrudníkem a srdcem!“ Všichni se snaží, ale zvlášť sopránům se to nedaří. Ve druhé polovině zkoušky se do správného náboje dostává pětice kluků a Ida je za to chválí. U všech písní se pořídí nahrávky jednotlivých hlasů a domluví se zkouška za 14 dní – studenti slibují, že se do té doby naučí jak melodie, tak i texty zpaměti.
Nadšení v Žamberku
V pět hodin a ve vytrvalém dešti odjíždíme do Žamberka. Na náměstí večeříme a pak se přesouváme do zkušebny místního gymnaziálního sboru Corale. Ten má nesrovnatelně větší zkušenosti s různými žánry a typy vystoupení, s nahráváním a hudební spoluprací. Nutno podotknout, že sboru zůstávají věrní i mnozí absolventi gymnázia, někteří jsou už i magistry a inženýry. A když je příležitost poznat Idu Kelarovou, neváhají přijet z Brna nebo Prahy a ve čtvrtek už být zpátky ve svých školách či zaměstnáních.
Zkušebna je nabitá očekáváním. Ida, Dežo a Oto jsou už značně unavení po první zkoušce, kde zpívali naplno, a teď je čeká celý maraton znovu. Skleslost však mizí s prvními tóny. Opět předzpívávají, Dežo neúnavně doprovází na klávesy a Otu písně strhávají téměř k tanci. Corale jim energii vracejí plnou měrou – nadšeně nacvičují jednotlivé hlasy, visí na nich očima i ušima a zkušebna vře. Nakonec je opět vše natočeno a zpěváci se dočkávají od Idy velké pochvaly.
Žamberští zpěváci mají v očích nadšení, když se s Idou loučí. Někteří se druhý den podělili o své pocity také e-mailem.
Rozhodně jsem na zkoušku nepřišla klidná tak jako na kteroukoli jinou. Tohle je přece zkouška s Idou Kelarovou, budeme zpívat romské písně, které jsou jiného charakteru. Zvládnu to? Tak to mi běželo hlavou. Jakmile však v hudebně zazněla první romská píseň, ta temperamentní procítěná hudba, slova, která mi byla cizí, ale líbila se mi, obavy zmizely. (…) Spolupráce s Idou a jejími muzikanty byla příjemná, jen oni to s námi občas neměli jednoduché. »Ach ty sopranistky«.
Anežka Veselá
V téhle muzice je prostě něco za hranicí běžné komunikace – něco naprosto živelného, až pudového. Jsem nesmírně rád, že jsem měl tu možnost u toho být, a už se nemůžu dočkat samotného vystoupení, které, jak doufám, posune celý ten zážitek ještě o stupínek výš.
Martin Vojtěch
Nezájem v Praze
Hned ve čtvrtek 23. října přijeli Ida, Dežo a Oto do Rudolfina, kde byla domluvená zkouška s dalším účinkujícím – Kühnovým dětským sborem. Byli jsme zvědaví, jestli profesionálové strčí východočeské amatéry do kapsy nebo naopak budou ještě o to víc bojovat s ostýchavostí a uzavřeností. Nedozvěděli jsme se to. Přišla ani ne polovina z těch, kteří se do projektu přihlásili. Po marném čekání na další se zkouška zrušila a o týden odložila.
Další čtvrtek už Kühňata přišla, nácvik se však nesl v duchu lehké nedůvěry v jiný typ zpěvu a repertoáru, než na jaký jsou zvyklá. Ida Kelarová je ale optimistická – až se všichni naučí písně nazpaměť, otevřou se a nadchnou. A až přijedou romské děti, to by bylo, aby je nakonec nestrhly do víru svých vášní!
Včera jsem na koncertně byla. Sedět jsem nevydržela a slzy mi vytryskly doopravdy. Tolik živelnosti a energie. Řekla bych , ze i pro Rudolfinum nevídané. Melodie jsem si broukala ještě druhý den. Úžasný koncert, muzikanti hráli jak o život a neskutečný zážitek. Gratuluji. Byli jsme nadšeni.