Extenze pódia nutná! Nový šéfdirigent nedělá kompromisy ani u Mahlera, ani u Beria
Už delší dobu bojuje Česká filharmonie s omezenou kapacitou pódia Dvořákovy síně při provozování skladeb vyžadujících opravdu početné obsazení orchestru. S příchodem nového šéfdirigenta Semjona Byčkova, respektive již při tvorbě dramaturgie 123. sezony a při debatování o výhledech na sezony příští opět tento problém vyvstal. Semjon Byčkov je umělcem, který nerad dělá kompromisy. Pokud chce provozovat „velké“ skladby, chce dostát všem jejich požadavkům. A tak požádal vedení České filharmonie, aby se pokusilo vymyslet řešení, které by alespoň pro ty nejvíc žádoucí případy zajistilo větší pódium.
První sezona Semjona Byčkova nešetří novinkami
Mahler a Čajkovskij. To především. Ale také Berio, Glanert, Stravinskij, Schubert, Janáček, Smetana, Dvořák, Martinů. Vítejte ve výčtu skladatelských jmen, která zvolil Semjon Byčkov pro svoji první koncertní sezonu v roli šéfdirigenta České filharmonie. Pro orchestr to bude sezona 123. a kromě Semjona Byčkova se v ní představí plejáda dalších skvělých jmen i nové cykly.
Čtyři kroky k Matoušovým pašijím
Česká filharmonie se ze své podstaty symfonického orchestru hudbě období baroka repertoárově nevěnuje. Přesto jedno z vrcholných děl Johanna Sebastiana Bacha, duchovní oratorium pro sólové hlasy, dvojitý sbor a dvojitý orchestr Matoušovy pašije, v její sezoně zazní. Stane se tak v rámci vzdělávací řady pro dospívající a dospělé posluchače Čtyři kroky do nového světa. Nečeká vás jen poslech, nýbrž i osvěta, výklad o kontextu a zhudebnění, tak jako vždy, když před vámi stanou pánové Petr Kadlec a Marko Ivanović.
Často se vracím ke Kunderovi, prozrazuje Alisa Weilerstein
„V Bělohlávkovi a České filharmonii si vybrala ideální partnery,“ napsal do The Sunday Times Hugh Canning v recenzi nahrávky Dvořákova violoncellového koncertu, která se tehdy vyšplhala na nejvyšší příčky amerických žebříčků. Souznění Alisy Weilerstein s Českou filharmonií začalo právě při spolupráci na společné nahrávce a koncertech s ní spojených. V září 2013 zahájili festival Dvořákova Praha, v roce 2014 vyšla zmíněná nahrávka jak na zvláštním CD, tak v rámci kompletu s ostatními Dvořákovými koncerty a symfoniemi.
„Velebný hymnus slávy naší…“ Smetanova Má vlast: o vzniku skladby a její nejnovější nahrávce
„Ha, ty naše slunce, Vyšegrade tvrd! Ty smělě i hrdě na příkřě stojieš, na skále stogeši, všem cuziem postrach!“ To jsou úvodní verše Písně pod Vyšehradem, kterou roku 1816 „nalezl“ Josef Linda, první z řady sporných památek, opředených hypotézami a mýty. Roku 1848 ji zhudebnil Eduard Hanslick, pozdější obávaný vídeňský hudební kritik; píseň zazněla v dramatu Ferdinanda Břetislava Mikovce Záhuba rodu Přemyslovského, které mělo premiéru 9. ledna 1848 ve Stavovském divadle. Hledání nedoložitelných souvislostí je chůzí po tenkém ledě, ale přesto si lze představit, že čtyřiadvacetiletý Bedřich Smetana některé z představení navštívil a představa hrdě se tyčícího Vyšehradu na skále nad Vltavou mu utkvěla v paměti.