1 / 6
zpět na výpis
Magazín číslo 1 / 2014
Jan Slípka - houslař České filharmonie

U mistra houslaře

Nad Prahou je rozkročen parný, pozdně srpnový den. Útrobami Rudolfina se rozléhá drnčení vrtaček a dělníci spěchají sem a tam labyrintem podzemních chodeb. Prázdninová rekonstrukce zázemí se šťastně chýlí ke konci. A my právě směřujeme do klidného hájemství pana Slípky, mistra houslaře.

„Vstupte,“ zazní příjemný hlas a před námi se otvírá houslařské království. Připadáme si jak v jiném světě. Po stěnách i nad našimi hlavami visí housle a violy, na podlaze postávají violoncella a kontrabasy. A všude možně se to hemží dřevěnými korpusy, deskami, smyčci, nákresy… A na vyvýšeném stupínku u okna se pak tyčí vlastní pracovní stůl s nepřeberným množstvím nástrojů a udělátek. Nože, dlátka, houslařské hoblíky, měřítka… A v poličkách zase dráty a drátky, dřívka, šroubky. Látky těkavé i netěkavé pro lepení i výrobu klihu a laku. Známé, neznámé i zcela tajné přísady a „náhradní díly“.

Každou chvíli mistr něco vytáhne a ptá se nás: „A co myslíte, že je tohle?“ A my jako v soutěži tipujeme, ale málokdy se trefíme. Povídáme si o houslích, jejich historii, výrobě i složení, o hudebnících i věcech zcela nehudebních. Každou chvilku se smějeme, protože pan Slípka je nejen skvělý houslař, ale také výborný vypravěč se smyslem pro pointu. A nechybí ani skutečná hudba. Z přehrávače zní tlumeně kusy s výraznými smyčcovými party.

Občas nás mile vyruší návštěvy, které sem proudí v míře požehnané. Právě přichází hudebník pro svůj opravený inštrument. Nástroj předán, ale ještě se hledá bodec a smyčec. Nyní je to komplet. Mistr bere svůj nástroj láskyplně do rukou a prohlíží opravy. A pan Slípka ví, že teď přijde hlavní vysvědčení jeho práce.

„Ano?“ táže se nesměle.
„No výborně,“ září hudebník.
„Jo?“ opakuje již jistějším tónem pan Slípka.
„Nooo…“ rozplývá se majitel nástroje.
„Jo?“ vyžaduje houslař definitivní schválení své opravy.
„Jasně.“ blaženě vydechuje hráč a dodává: „No, no, to je vono. Děkuju.“

Umělec se loučí a my pokračujeme v příjemném povídání. Přikusujeme výborné švestky z Karlštejnska, které, jak jsme poučeni, vlastnoručně trhala mistrova manželka.

A další návštěva. „Copak je to za housličky?“ rozzáří se oči páně Slípkovy, když do kumbálu vstoupí mladý adept umění notně obtěžkán třemi letitými futrály. Následuje znalecký odhad všech tří nástrojů společně s fundovaným i zábavným výkladem o jednotlivých houslařích a houslařských školách.

Čas tu zkrátka běží jiným tempem. A i když jsme přišli hlavně fotit, setrváváme u mistra houslaře dál a ještě aspoň malou chvíli nasloucháme jeho vyprávění.

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Zavřít