close

malíř, sochař, architekt Pro zobrazení detailu jednotlivých sochklikněte na jméno umělce. hudební skladatel Sochy na střeše Rudolfina zavřít Leonardo da Vinci Klikněte pro zobrazení detailu Paolo Veronese Klikněte pro zobrazení detailu Donato Bramante Klikněte pro zobrazení detailu Tomás Luis de Victoria Klikněte pro zobrazení detailu Josquin Desprez Klikněte pro zobrazení detailu Orlando di Lasso Klikněte pro zobrazení detailu Giovanni Pierluigi da Palestrina Klikněte pro zobrazení detailu Luigi Cherubini Klikněte pro zobrazení detailu Daniel François Esprit Auber Klikněte pro zobrazení detailu Georg Friedrich Händel Klikněte pro zobrazení detailu Wofgang Amadeus Mozart Klikněte pro zobrazení detailu Johann Sebastian Bach Klikněte pro zobrazení detailu Ludwig van Beethoven Klikněte pro zobrazení detailu Michelangelo Buonarroti Klikněte pro zobrazení detailu Raffael Santi Klikněte pro zobrazení detailu Praxiteles Klikněte pro zobrazení detailu Feidiás Klikněte pro zobrazení detailu Apelles Klikněte pro zobrazení detailu Iktinos Klikněte pro zobrazení detailu Massacio Klikněte pro zobrazení detailu Donatello Klikněte pro zobrazení detailu Jacopo Sansovino Klikněte pro zobrazení detailu Benvenuto Cellini Klikněte pro zobrazení detailu Filippo Brunelleschi Klikněte pro zobrazení detailu Domenico Girlandaio Klikněte pro zobrazení detailu Lucca della Robia Klikněte pro zobrazení detailu Christoph Willibald Gluck Klikněte pro zobrazení detailu Joseph Haydn Klikněte pro zobrazení detailu Franz Schubert Klikněte pro zobrazení detailu Carl Maria von Weber Klikněte pro zobrazení detailu Felix Mendelssohn-Bartholdy Klikněte pro zobrazení detailu Robert Schumann Klikněte pro zobrazení detailu
1 / 6
zpět na výpis
Magazín číslo 1 / 2016
Sukova síň v Rudolfinu po rekonstrukci

Na pohled i na poslech jinak aneb jak se proměnila Sukova síň

Kdyby vás někdo v létě loňského roku zavedl se zavázanýma očima do Sukovy síně Rudolfina, zcela určitě byste netušili, kde se nacházíte. Hádali byste sklepení hradní ruiny nebo sutiny činžáku po náletu. Prostor totiž procházel tak razantní rekonstrukcí, že v něm doslova nezůstal kámen na kameni (a cihla na cihle).

V rámci projektu Otevřené Rudolfinum, kterým Česká filharmonie již několik let upravuje prostory koncertního domu k jejich příjemnějšímu a funkčnějšímu užívání, došlo na realizaci projektu proměny komorního sálu.

V Sukově síni se konají koncerty Českého spolku pro komorní hudbu, který spadá pod filharmonii, workshopy vzdělávacího oddělení České filharmonie a koncerty i akce jiných pořadatelů a agentur, které si prostor pronajímají. Toto pestré využití projekt zohlednil, protože stávající uspořádání sálu s pevnými sedadly a pódiem bylo velmi omezující. V ideálním případě měl být sál k dispozici jak poskakujícím a tančícím dětem, smyčcovému kvartetu, produkci soudobé hudby v jakémkoli uspořádání, tak i besedě nebo vědecké konferenci.

Prvořadým určením je však Sukova síň koncertním prostorem, a proto byly velmi důležité plány na vylepšení její akustiky. Ideálního stavu lze jen těžko dosáhnout, protože jiné akustické požadavky má sólový klavírista a jiné soubor s barokními nástroji. Jeden vyžaduje akusticky sušší prostor, druhý zase delší dozvuk podobný podmínkám v barokním paláci.

Začněme ale popořádku, tedy od vybouraného stavu. Vybrání podlahy zhruba metr do hloubky umožnilo zabudovat pod podlahu nutnou vzduchotechniku a další rozvody, ale zejména připravit podloží pod „skutečně plovoucí“ vrchní vrstvu tak, aby maximálně tlumila kročejové otřesy směrem do nahrávacího studia, které se pod Sukovou síní nachází. Zkrátka aby se tam i v době nahrávání mohly stěhovat těžké předměty nebo aby tam mohla poskakovat školní třída. To se podařilo systémem tlumivých gumových špalků (sylomerů), na nichž podlaha „pluje“. Dřevěný povrch, který nahradil původní gumu, velmi přispěl také k estetickému dojmu z prostoru.

Probourání zrcadel mezi pilastry směrem k zázemí Dvořákovy síně odhalilo několik nepoužívaných komínů. Tím se vysvětlily a zazděním jejich dutin odstranily průslechy, které trápily nahrávací studio při snímání zvuku ve Dvořákově síni.

Špatné akustické vlastnosti původní Sukovy síně způsoboval nepříznivý poměr stěn (sál je z hlediska akustiky příliš dlouhý) a fakt, že všechny plochy byly akusticky odrazivé. Původní prostor ještě ve funkci výstavního sálu byl dveřmi průchozí jak do dvorany, tak do zázemí Dvořákovy síně. Při jeho úpravách na koncertní sál v době protektorátu byly všechny dveře na podélných stěnách zazděny, což paradoxně způsobilo novému koncertnímu sálu špatné akustické vlastnosti. V roce 1992 architekt Karel Prager obnovil středovou trojici dveří směrem do dvorany, akustiku to však nezachránilo. Nyní došlo k vybourání dalších čtyř otvorů a jejich osazení dveřmi. Pomohlo to nejen akustice, ale i využitelnosti Sukovy síně propojením sedmi otvory do dvorany.

Výraznou úpravu akustiky zajistily speciální sendvičové desky osazené do zrcadel na stěnách mezi pilastry, které v určitých frekvencích upravují dobu dozvuku sálu. Na jejich povrchu je zelená textilie, která spolu se zdobnými mřížkami vzduchotechniky výrazně přispívá k novému estetickému vzhledu Sukovy síně. Ten je výrazně podtržen stropními malbami a celkovým osvětlením. K dalším akustickým změnám patří umístění basových rezonátorů okolo pódia a do lunet nade dveřmi.

Složitá akustická měření, k nimž došlo po rekonstrukci, prokázala špičkové podmínky, které nyní Sukova síň nabízí nejen pro hudební produkce, ale i pro nahrávání nebo mluvené slovo. Zohlednil se i fakt, že nové pódium lze přestěhovat, a hudebníkům se zde proto otevírá celá škála možností, odkud hrát a jak rozestavět židle pro posluchače. Ty nyní již nejsou napevno přišroubované k podlaze a mohou stát v různých formacích, nebo se dají zcela vyklidit.

Jako třešničku na dortu lze vnímat pořízení nového klavíru, který dostala Sukova síň v lednu tohoto roku. Byl vybrán krásný černý nástroj italské značky Fazioli, s číslem 228. Je o něco menší než běžné koncertní křídlo, má však obdivuhodně hluboké basové tóny a barvu vhodnou pro recitály i komorní koncerty. Jeho křest proběhl 8. ledna, kdy na něj zahráli v jednom večeru čtyři špičkoví čeští klavíristé Ivo Kahánek, Ivan Klánský, Martin Kasík a Igor Ardašev.

V rámci standardů péče o kvalitní nástroje dostal nový klavír svůj unikátní box, napojený na vzduchotechniku v sále. Je umístěn v respiriu sousedícím se Sukovou síní stěnou za pódiem, skrz kterou lze klavír do boxu provézt. Box tedy nijak nesnižuje prostorovou kapacitu sálu ve chvíli, kdy se klavír nepoužívá. Je šetrným řešením hlavně pro klavír, který tak netrpí častým stěhováním.

Tolik popis změn a novinek. Nejlepší ale bude, když si do Sukovy síně zajdete na koncert a uděláte si vlastní obrazový i zvukový dojem. Nebudete litovat!

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Zavřít