Klub přátel a podporovatelů prvního českého orchestru vznikl díky Tomu Schreckerovi, příteli Jiřího Bělohlávka, který se jako jedno z Wintonových dětí dostal za druhé světové války do Velké Británie, kde poznal anglosaskou tradici dárcovství v kultuře. Po návratu do České republiky se pak rozhodl tyto myšlenky šířit i u nás a svým příkladem motivovat k filantropii další milovníky umění.
Kulturní mecenášství má v našich zemích dlouhou tradici násilně přerušenou ve druhé polovině dvacátého století. Podpora kultury a umění bývala spojována zejména s významnými šlechtickými rody. Jan Adam hrabě z Questenberku na svém zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou zaměstnával jako kapelníka skladatele Františka Antonína Míču. Společně uváděli tehdejší operní novinky získané ze zahraničí a do zámeckého divadla zvali široké publikum složené ze šlechty i poddaných.
Hrabě František Antonín Špork se zase zasloužil o uvedení lesního rohu do českých zemí, především ale zval opakovaně do Prahy Antonia Vivaldiho. Nové skladby pro svou kapelu u Vivaldiho objednával i další pražský šlechtic, hrabě Václav Morzin. Benátský skladatel Morzinovi dokonce připsal sbírku obsahující i slavný soubor koncertů Čtvero ročních dob.
Kníže František Josef Maxmilián z Lobkowicz byl velikým obdivovatelem a podporovatelem Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena. Oba skladatelé mu věnovali řadu skladeb a například Beethovenova Symfonie č. 3 zvaná Eroica měla premiéru na lobkowiczkém zámku v Roudnici nad Labem. A Braniboři v Čechách, první opera Bedřicha Smetany, vznikla v rámci soutěže o českou operu, kterou finančně zaštítil Jan Nepomuk hrabě Harrach.
Dárcovství ovšem nebylo jen doménou modré krve, vzpomeňme třeba významného architekta a mecenáše umění Josefa Hlávku, který dal Antonínu Dvořákovi podnět k napsání jeho Mše D dur zvané Lužanská podle Hlávkova letního sídla, západočeských Lužan, kde byla skladba také poprvé uvedena.
Mecenášem hudby a podporovatelem České filharmonie byl díky obrovským úspěchům na světových pódiích i houslista Jan Kubelík, otec slavného dirigenta Rafaela Kubelíka. A živoucím důkazem toho, že podporovatelem krásného umění se může stát opravdu kdokoliv, je budova Národního divadla v Praze. Nápis nad oponou divadla dodnes připomíná, že se na jeho stavbu po drobných darech složil skutečně celý národ.
Této tradici jsme věrni i my. Tak jako dveře Rudolfina jsou i dveře Dynamického klubu otevřené pro všechny, kdo chtějí podpořit to, co mají rádi, a stát se tak součástí příběhu České filharmonie a její budoucnosti. Díky štědré podpoře našeho zřizovatele, ministerstva kultury, můžeme zajistit běžný život orchestru. Spolu s našimi dárci ale můžeme přinášet něco navíc, co se právě tomu běžnému vymyká.
Hvězdy, reprezentace, vzdělávání
V každé další sezoně se snažíme nejenom v mimořádných koncertech, ale především v abonentních programech v Praze představovat ty nejlepší světové sólisty a dirigenty včetně vycházejících hvězd klasickohudebního nebe. Zároveň ale chceme, aby naše koncerty byly stále dostupné pro co nejširší publikum. Velkou kapitolou života orchestru jsou i zahraniční turné, na nichž reprezentujeme českou hudbu a naši zemi, které bezesporu náleží místo mezi světovými hudebními velmocemi.
Společně s našimi dárci se ale můžeme rozvíjet i mimo koncertní pódia. K České filharmonii neodmyslitelně patří pestrá paleta vzdělávacích programů pro publikum všech generací. Do Rudolfina již řadu let uvádíme ty nejmenší posluchače a otevíráme jim svět klasické hudby tak, aby se pro ně stal prostředím, ve kterém si připadají jako doma.
Tak jako nám záleží na budoucích posluchačích, pečujeme i o budoucnost našich domácích talentů, umožňujeme jim stát se součástí orchestru prostřednictvím Orchestrální akademie a rozvíjet se pod dohledem zkušených filharmonických kolegů. Stále silnější zvuk má i Česká studentská filharmonie, v níž mohou studenti hudby zažít radost ze společného tvoření i vzrušení z koncertů ve Dvořákově síni.
Náš svět ale rozhodně nekončí zdmi Rudolfina. Jsme vděční za podporu, kterou přijímáme, a chceme ji také sami poskytovat a vracet společnosti. Spolupracujeme s učiteli hudební výchovy a pomáháme jim vydobýt lepší postavení pro tento předmět ve výuce. Dlouhodobě se také zapojujeme do projektu Čhavorenge zpěvačky Idy Kelarové, která díky stejnojmennému sboru otevírá dveře do světa romským dětem z vyloučených lokalit, a dává jim tak možnost vymanit se ze stereotypů a získat sebedůvěru pro překročení vlastního stínu.
Za poslední měsíce se Dynamický klub rozrostl a má již více než stovku členů. Ti jsou součástí všeho, co děláme, a to nejenom prostřednictvím podpory, kterou nám poskytují. Podle klubových kategorií jim dáváme možnost nahlédnout do zákulisí orchestru, setkávat se se členy filharmonického týmu, s hudebníky, ale i spolu navzájem a sdílet tak svoji lásku ke klasické hudbě s lidmi podobně naladěnými. Mohou se zúčastnit zkoušky orchestru, ale také se s Českou filharmonií vydat na turné, zažít neopakovatelný pocit, kdy našim muzikantům vstoje tleská vyprodaná hamburská Elbphilharmonie nebo newyorská Carnegie Hall, a sdílet tak spolu s námi úspěch našeho společného snažení.
Bez podpory soukromých dárců, jak té finanční, tak symbolické, se neobejde žádný z velkých světových symfonických orchestrů, v jejichž společnosti má Česká filharmonie bezpochyby své místo. Díky návratu Jiřího Bělohlávka, zkušenému vedení Davida Marečka a uměleckému působení Semjona Byčkova prožívá orchestr mimořádné období. A díky podpoře našich dárců můžeme potenciál zlaté éry naplno využít. Děkujeme!
