Jako by se snad ani nemohla narodit lépe. Otec Václav Kaprál byl uznávaný klavírista, vedl svou vlastní Hudební školu v Králově Poli a úspěšně komponoval. Maminka se zase věnovala koncertnímu zpěvu. K inspirujícímu rodinnému prostředí přispívaly i návštěvy přátel, klavíristy Ludvíka Kundery, hudebního kritika Otakara Šourka nebo muzikologa a dirigenta Vladimíra Helferta.
Vitulka, jak jí doma říkali, se brzy naučila číst a hltala jednu knihu za druhou, psala vlastní básničky a hlavně se pod vedením svého otce učila hrát na klavír. Její první skladatelské pokusy pocházejí z let 1924 až 1928. Nejvyzrálejší z nich, tříhlasý dětský sbor na slova Jana Nerudy „Matičce“ z roku 1928, představuje skutečně povedené hudební dílko. A zároveň předznamenává důležitou část umělčiny tvorby – vokální skladby na texty moderní české poezie. Později se tak od Kaprálové dočkají zhudebnění verše Jaroslava Seiferta, Jana Čarka nebo Vítězslava Nezvala.
Ovládnutí hudebního řemesla
Po základní škole nastupuje na brněnskou konzervatoř, obory skladba a dirigování. První dirigent brněnské opery Zdeněk Chalabala jí dá hutnou dirigentskou průpravu. Techniku řízení orchestru zvládne tak dobře, že v dalších studiích už rozvíjí hlavně interpretační pojetí skladby. Pod vedením uznávaného skladatele Viléma Petrželky zase proniká do tajů analýzy hudební skladby a kompozice.
Pilné studium přináší své ovoce v podobě řady zdařilých skladeb, které se hrají na večerech konzervatoře. Kaprálová se díky tomu dostává do širšího kulturního povědomí. V tisku se objevují první kritiky jejích prací. Pozornost násobí i to, že se jedná o ženu. Není tedy divu, že se její absolventský koncert odehrává pod bedlivým okem umělecké kritiky.
Poprvé v historii brněnského hudebního života je za dirigentským pultem žena. Poprvé absolvovala na zdejší konzervatoři skladatelka. Dne 17. června 1935 diriguje první větu svého Koncertu pro klavír a orchestr, op. 7. Za klavírem sedí její dobrý známý Ludvík Kundera. A je to velký sukces.
Je obecně známou skutečností, že ze všech oborů umělecké tvorby mají ženy nejmenší podíl právě v produkci hudební. Vítězslava Kaprálová, absolventka komposičního oddělení Petrželkova, budí nejlepší naději, že rozmnoží tento skromný počet. Již její žákovské práce (…) dokazovaly zcela výjimečné nadání, její absolventská skladba, prvá věta klavírního koncertu s orchestrem, dotvrzuje tento krásný dojem co nejpřesvědčivěji.
Lidové noviny, 20. června 1935
U Vítězslava Nováka
Praha představuje další krok v uměleckém i osobnostním růstu mladé skladatelky. Čeká na ni mistrovská škola dirigování u Václava Talicha a zejména kompozice u Vítězslava Nováka. Studovat u něj skladbu znamenalo stohy popsaného notového papíru, nespočet úprav a přepracování. Sama Kaprálová to poznala hned při jednom z úvodních úkolů semináře.
Mistr N. mě honil hned první čas s passacaglií a žádná se mu nelíbila. Donesla jsem mu jich asi sedm. Představ si, jak mně bylo, už jsem chtěla popadnout kufry a jet domů. Ale pak jsem se dopálila a napsala takovou passacaglii, ve které si z této ctihodné formy utahuji. Úplně všechno naopak. Nazvala jsem ji Groteskní passacaglia…
Dopis Hanuši Weiglovi, 26. prosince 1935
Vrcholem dvouletého studia byla skladba Vojenská symfonieta, kterou začala komponovat už o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem. Intenzivní několikaměsíční práce probíhá pod bedlivým Novákovým dozorem. Svá pražská studia zakončuje Vítězslava Kaprálová s výborným prospěchem a úspěšně žádá o stipendijní pobyt v Paříži.
Zkouška s filharmonií v Obecním domě. I když filharmonici projevovali před zkouškami nemalé rozpaky, Kaprálová si je hned získala svou energičností a znalostí dirigentského řemesla.
Společenský vrchol tohoto období? Slavnostní koncert Ženské národní rady v sále pražské Lucerny 26. listopadu 1937. Dvaadvacetiletá Kaprálová diriguje premiéru své Symfoniety. V ložích sedí řada významných hostí včetně prezidenta republiky Edvarda Beneše. A naproti dirigentce slavná Česká filharmonie. Bylo to vůbec první vystoupení tohoto orchestru pod ženskou taktovkou. Audience u prezidenta po koncertu a řada nadšených ohlasů v tisku jsou pro skladatelku velkým povzbuzením do další práce.
Do Francie na zkušenou
Na podzim sedmatřicátého roku odjíždí Kaprálová do Paříže, kde ji čeká studium na École Normale de Musique u dirigenta Charlese Muncha. Kompozici hodlá zlepšovat ve spolupráci s Bohuslavem Martinů, s nímž se seznámila v Praze na jaře téhož roku.
Vitulka byla dobrá žačka. Chápala velmi rychle, skoro dříve, než jsem měl čas dokončiti svůj argument, ale přijímala za své všechny argumenty až po důkladném uvážení, jen když poznala, že se argument skutečné hodí do představy její myšlenky a jejího okamžitého problému.
Bohuslav Martinů
Profesní a přátelský vztah přerostl brzy v milostné okouzlení. Poslední měsíce roku 1937 i celá první polovina roku následujícího jsou ve znamení romance „učitele a žačky“. Společně s Martinů přijíždí také v červnu 1938 na londýnský festival soudobé hudby a diriguje zde orchestr BBC. Obecenstvo je u vytržení a osmkrát ji vyvolá zpět na pódium. Její úspěch má i hmatatelný výsledek v podobě hudební zakázky. Společnost Universal Edition si objednává symfonickou suitu na téma českých písní.
Válka se rychle přibližuje. Přichází Mnichov, na jaře třicátého devátého roku pak protektorát Böhmen und Mähren. To už je ale Kaprálová dva měsíce zase v Paříži, kde pokračuje ve studiu a horečně komponuje. Vedle mnoha prací také svou nejprogresivnější skladbu Concertino pro housle, klarinet a orchestr op. 21. Jeho instrumentaci nikdy nedokončí. Dílo se dočká svého uvedení až za dlouhých šedesát tři let od svého vzniku. V roce 2002 jej dle rekonstrukce skladatelů Miloše Štědroně a Leoše Faltuse provedla Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Tomáše Hanuse. Sólové party hráli Pavel Bušek na klarinet a Pavel Wallinger na housle.
Proti Vojenské symfonietě, Partitě, Dubnovým preludiím atd. je Concertino experimentátorštější. Již první pohled do partitury odhalí smělé myšlení, prosté jakékoli vazby na rutinu tradice. Je to dílo zvukově docela hranaté.
Jakub Hrůša
Dirigent Jakub Hrůša provede Concertino s Českou filharmonií v rámci abonentních koncertů 26–28. listopadu 2014 | Foto: Damian Vincenzi
Na jaře roku 1939 poznává Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy, a rok na to se za něj provdá. To už v Evropě zuří boje. Na začátku května je hospitalizována s velkými bolestmi břicha. K Paříži se rychle blíží německá vojska, a tak ji Mucha raději převáží do jihofrancouzského Montpellieru. Zde ve tři hodiny ráno, 16. června 1940 umírá. Oficiální lékařská správa udává jako příčinu smrti miliární tuberkulózu.
Krátký, jen dvacet pět let trvající život nadané umělkyně se uzavřel. Dílo čítající kolem čtyřiceti hudebních skladeb však žije dál a těší se oblibě doma i v zahraničí. Skladatelčin hudební odkaz od roku 1998 významně rozvíjí The Kapralova Society se sídlem v kanadském Torontu, ale také řada domácích aktivit různých uměleckých institucí. Rok 2015 bude ve znamení hned dvou kulatých výročí – uplyne 100 let od narození a 75 let od úmrtí Vítězslavy Kaprálové. Vhodná příležitost k novému zhodnocení jejího díla.
