Historie pojmenování rudolfinských salonků může sloužit jako taková filharmonická encyklopedie. Z různých důvodů si každá generace názvy místností upravovala podle svého, obvykle podle účelu jejich využití, nebo zkrátka podle přání těch, kdo v nich trávili čas. Během let se ale situace stala zmatečnou.
Představte si, že potřebujete navštívit sólistický salonek. Jde o krásnou šatnu v předsálí Sukovy síně, s mimořádným výhledem na Pražský hrad. Slouží jako útočiště pro sólisty filharmonických koncertů, kteří zde najdou potřebné soukromí a klid, takže se mohou plně koncentrovat před večerním vystoupením.
Na recepci vám od salonku půjčí klíč, na němž ovšem stojí pouze číslo dveří. Pokud se vám podaří neztratit se v útrobách Rudolfina, správně zabočit u točitého schodiště a neocitnout se místo v kýženém předsálí například na pódiu Dvořákovy síně, stále ještě nemáte vyhráno. Vedle sebe jsou totiž salonky dva. Dirigenti a sólisté jsou do nich umísťováni podle potřeby a jen interně se u jednoho salonku vžil název „sólistický“ a u druhého „dirigentský“. Kdo toto nepsané názvosloví nezná, zbývá mu jen ono číslo na klíči.
Často se stává, že se umělci vracejí zpět na recepci, prosí o doprovod nebo alespoň jednoduchou mapu. A nejde pouze o muzikanty. Vyznat se v zákulisí a trefit není snadné ani pro řadu dalších lidí, kteří mají v Rudolfinu své pochůzky, ať už jde o novináře, obchodní partnery či jiné hosty. Názvy salonků a místností proto bylo potřeba sjednotit a upravit navigaci tak, aby orientaci už v tak složité budově co nejvíce usnadnily.
Oddechnout si v Bělohlávkově salonku…
K přejmenování salonků došlo u příležitosti letošního 125. výročí České filharmonie. Nově nesou jména šéfdirigentů, kteří se zásadní měrou zapsali do historie orchestru. Přáním je, aby jejich jména zaznívala v Rudolfinu každý den a stala se opět součástí běžné konverzace, tak jako tomu bylo v dobách, kdy v Rudolfinu působili a tvořili.
Až příště vystoupáte do budovy po schodišti směrem z Palachova náměstí, jistě si povšimnete, že celé zádveří hlavního vstupu prošlo významnou obměnou. Přivítají vás tu výstavní panely, které zachycují nejvýznamnější milníky budovy, zrekonstruovaný shop a hlavně Bělohlávkův salonek, určený k odpočinku a poslechu hudebních nahrávek České filharmonie.
Na balkóně Dvořákovy síně jsou ve foyer dva symetricky umístěné salonky. Ten, co se nachází na levé straně, se dosud jmenoval Západní. Prostorný salonek se využívá hlavně pro nejrůznější workshopy, setkání a konference, ale sloužil už také jako základna pro filharmonický pingpongový turnaj či výuku latinskoamerických tanců. Nově nese jméno Talichův.
Zůstáváme na balkóně, tentokrát však vpravo. Zde máme salonek s prostornou terasou, který je součástí původního důmyslného vstupu do Rudolfina. Představte si, kterak monarcha či později prezident přijíždí ve voze ke kočárovému vjezdu, vystoupá po schodišti vzhůru a v salonku se před koncertem občerství. Salonek se jmenuje Prezidentský, dodnes slouží především k reprezentačním účelům, a právě proto jeho název zůstává zachován.
Další dva salonky leží v levém předsálí Sukovy síně a mají výhled na Vltavu a Pražský hrad. Ten, který si jako svoje zázemí vybral současný šéfdirigent Semjon Byčkov, se nyní jmenuje Ančerlův. Druhý salonek získal jméno po Václavu Neumannovi.
…a rozehrát se v Kubeličce
Nové pojmenování získala i místnost v zázemí Sukovy síně, které se dosud říkalo velmi stroze šatna číslo 2036. Jedná se o prostornou a světlou zkušebnu, kde se odehrává nejen celá řádka programů edukačního oddělení, ale rádi ji využívají také mnozí hosté a sólisté. Proto byla nejen povýšena na roveň salonkům, ale získala i mnohem krásnější název: Kubelíkův salonek.
Není to poprvé, co máme v Rudolfinu Kubelíkův salonek, takže se nelze divit, že se právě toto označení vžilo nejrychleji, a dokonce už má i svou zkrácenou verzi. Ano, je to ona zmiňovaná „Kubelička“.
Nový navigační systém
Neměnily se však pouze názvy salonků, komplexní obměnou prochází celý navigační systém v Rudolfinu. Nejprve jsme nechali odstranit všechny nánosy předchozích vrstev označení a rozdíl je okamžitě znát. Ve foyer konečně vyniká krása přírodního kamene i jedinečné výmalby.
Autory nové navigace po budově jsou designéři Petr Bosák a Robert Jansa. Vytvořili elegantní, nenápadný, přesto vysoce funkční systém, který respektuje architektonické dědictví budovy a zároveň odpovídá nárokům moderní doby.
A ještě poslední změna. Busta Antonína Dvořáka umístěná na zdi proti hlavnímu vchodu má nový podstavec. Chtěli jsme na sochu více upozornit, podpořit její dominanci ve foyer a zároveň získat na uvolněné zdi prostor pro označení Dvořákovy síně, které tu dosud chybělo. Z výsledku jsme nadšení, busta díky podstavci vysloveně ožila a my věříme, že oceníte možnost si ji prohlédnout ze všech úhlů.
Pokud by vás zajímalo, jak rudolfinské salonky vypadají, rádi byste si prohlédli všechny novinky, které jsme pro vás připravili, a dozvěděli se plno informací nejen o Rudolfinu, ale také o České filharmonii, neváhejte se přihlásit na prohlídku Rudolfina. Termíny pro vás vypíšeme ihned, jakmile to situace umožní. Na shledání se ovšem těšíme už teď.
