Yuja Wang, Michael Tilson Thomas, Wayne Marshall, Anne-Sophie Mutter, Frank Peter Zimmermann, Sheku Kanneh-Mason. A samozřejmě Semjon Byčkov, Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. Stačí vyjmenovat těchto pár jmen a je jasné, že půjde o hvězdnou sezonu, která má stejně vysoké ambice, jako jakákoli předchozí. To jen aby nedošlo k mýlce, že Česká filharmonie se ve 126. sezoně bude opatrně zotavovat z koronavirových útrap. Naopak – koronavirová stopka je za námi a nezbývá než po lodivodsku zvolat: „Plnou parou vpřed!“
Robert Kružík sice patří k mladé české hudební generaci, ale zkušeností už nasbíral víc než dost. Vystudovaný violoncellista a dirigent je vyhledávaným partnerem symfonických i operních těles, působí v Janáčkově opeře v Brně, tři sezony pobyl v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a od nové sezony nastoupí jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Loňský držitel Ceny Jiřího Bělohlávka povede v červnu Českou filharmonii na jejím Open Air koncertu.
„Tato lávka, na venku bychom řekli most, jest určena pouze pro pěší lid (…) Přijdeme po ní k nábřeží korunního prince Rudolfa a k domu umělců, na památku po zesnulém princi nazvaném Rudolfinum,“ [1] vykládal jednoho letního dne roku 1891 pan učitel Hlávka svým žákům, kteří s ním přijeli ze Šumavy na Zemskou jubilejní výstavu. V tu dobu Pražanům řetězová, železná nebo také Rudolfova lávka spolehlivě sloužila už dvacet dva let. A další dvě desetiletí permanence na ni ještě čekala.
Sopranistka Elena Stikhina, klavíristé Ingmar Lazar a Adam Laloum nebo trumpetistka Selina Ott. To jsou jen některá jména umělců, kteří v uplynulých třech sezonách vystoupili v koncertních síních pražského Rudolfina. Co mají všichni jmenovaní společného? Ještě jim nebylo pětatřicet, jsou talentovaní, mají našlápnuto na mezinárodní uměleckou kariéru a jejich pražské vystoupení proběhlo pod záštitou evropského grantového programu Classical Futures.
Když bychom vás pozvali do Rudolfina na setkání v Ančerlově salonku, věděli byste, kde jej hledat? Dokázali byste říct, k jakému účelu slouží Bělohlávkův salonek a které místnosti se domácky říká „Kubelička“? Pokud se vám zdá, že jste tyto názvy dosud neslyšeli, rozhodně se nemusíte bát, že jsme je před vámi tajili. Mnozí návštěvníci „chrámu umění“ měli možnost si salonky při různých příležitostech prohlédnout, ale pod jinými názvy.
