close

malíř, sochař, architekt Pro zobrazení detailu jednotlivých sochklikněte na jméno umělce. hudební skladatel Sochy na střeše Rudolfina zavřít Leonardo da Vinci Klikněte pro zobrazení detailu Paolo Veronese Klikněte pro zobrazení detailu Donato Bramante Klikněte pro zobrazení detailu Tomás Luis de Victoria Klikněte pro zobrazení detailu Josquin Desprez Klikněte pro zobrazení detailu Orlando di Lasso Klikněte pro zobrazení detailu Giovanni Pierluigi da Palestrina Klikněte pro zobrazení detailu Luigi Cherubini Klikněte pro zobrazení detailu Daniel François Esprit Auber Klikněte pro zobrazení detailu Georg Friedrich Händel Klikněte pro zobrazení detailu Wofgang Amadeus Mozart Klikněte pro zobrazení detailu Johann Sebastian Bach Klikněte pro zobrazení detailu Ludwig van Beethoven Klikněte pro zobrazení detailu Michelangelo Buonarroti Klikněte pro zobrazení detailu Raffael Santi Klikněte pro zobrazení detailu Praxiteles Klikněte pro zobrazení detailu Feidiás Klikněte pro zobrazení detailu Apelles Klikněte pro zobrazení detailu Iktinos Klikněte pro zobrazení detailu Massacio Klikněte pro zobrazení detailu Donatello Klikněte pro zobrazení detailu Jacopo Sansovino Klikněte pro zobrazení detailu Benvenuto Cellini Klikněte pro zobrazení detailu Filippo Brunelleschi Klikněte pro zobrazení detailu Domenico Girlandaio Klikněte pro zobrazení detailu Lucca della Robia Klikněte pro zobrazení detailu Christoph Willibald Gluck Klikněte pro zobrazení detailu Joseph Haydn Klikněte pro zobrazení detailu Franz Schubert Klikněte pro zobrazení detailu Carl Maria von Weber Klikněte pro zobrazení detailu Felix Mendelssohn-Bartholdy Klikněte pro zobrazení detailu Robert Schumann Klikněte pro zobrazení detailu
1 / 6
zpět na výpis
Koncertní síně ve světě a u nás

Spektakulární koncertní síně rostou po celém světě. Přidat se chce Praha, Brno i Ostrava

Jako by třetí tisíciletí chtělo definitivně uznat platnost slavného Goethova výroku, že architektura je zkamenělou hudbou. Jsou to právě koncertní haly a operní domy, které se v městských zástavbách často vyjímají novátorstvím a kreativním designem. A přestože se klasická hudba ani zdaleka netěší takovému zájmu jako v devatenáctém století, po moderní síni zatoužily desítky metropolí po celém světě. Mimo jiné i v Česku.

Důvody nejsou jen umělecké, soudobé hudební svatostánky totiž zpravidla neslouží pouze muzice. Obvykle jde o multifunkční komplexy, jejichž součástí jsou krom koncertních sálů také galerie, divadla, kavárny a restaurace, ba dokonce hotely. Zároveň se v mnoha případech jedná o prestižní architektonická díla, která se stávají dominantami městských panoramat a hybnou silou dalšího urbanistického rozvoje. Nemluvě o tom, že přitahují pozornost veřejnosti, a tudíž také turisty a jejich peníze.

Opravdu velkých koncertních síní se v tomto miléniu postavilo asi pět desítek, nepočítaje v to operní domy, divadla ani prostory, jež slouží vážné hudbě jen okrajově. Mnohé z projektů vzbudily silné kontroverze, ať už překročením rozpočtu nebo nedodržením stanovených termínů. V mnoha případech je ale možné již nyní sledovat pozitivní dopady, jež jejich výstavba přinesla.

Mimořádnou mediální pozornost na sebe přirozeně upoutaly dva nejdražší evropské projekty – Labská filharmonie v Hamburku a Pařížská filharmonie v ceně 20, respektive 10 miliard korun. Vyprodané koncerty domácích těles i nejlepších světových orchestrů (včetně České filharmonie) jsou jen jedním z důkazů nesporného úspěchu obou investic.

Harpa - Reykjavík

Harpa – Reykjavík

Pozornost si zaslouží ale i o něco skromnější projekty. 200 tisíc Islanďanů si v době vrcholící ekonomické krize v Reykjavíku postavilo koncertní síň inspirovanou islandskou krajinou. Harpa připomíná rozeklanou skálu s křišťálovou fasádou, která při odrazu světla vytváří efekt podobný polární záři. Cenami ověnčená stavba situovaná u břehu oceánu se stala sídlem Islandského symfonického orchestru, který při slavnostním otevření budovy řídil bývalý šéfdirigent České filharmonie Vladimir Ashkenazy.

Přívlastek okázalý si bezesporu zaslouží také stavba v lotyšském přístavním městě Liepāja. Great Amber Concert Hall svým názvem zdůrazňuje jantarovou barvu, jíž kuželovitá budova s nepravidelnou a nakloněnou konstrukcí září do okolí.
Interesantní je stavitelská potence Poláků, kteří v tomto tisíciletí zbudovali hned čtyři koncertní domy, byť některé trochu menších dispozic. Pochlubit se může Lodž, Štětín, Katovice a Vratislav. V nových sálech ale vyhrávají filharmonici v řadě dalších evropských měst.

Od Bangkoku po Kansas

Koncertní sály se pochopitelně nestaví pouze v Evropě, dravostí oplývá Asie. Čína má nové sály v Šen-čenu, Šanghaji, Si-anu, Charbinu a také v pekingském „Obřím vejci“, jak se přezdívá tamnímu centru pro múzická umění za 3 miliardy jenů (v přepočtu necelých 10 miliard korun).

Japonsko prožilo svůj koncertní stavební boom v druhé polovině dvacátého století, přesto na ostrovech od roku 2000 vyrostly další koncertní domy, z nichž nejšpičkovější stojí ve městech Kawasaki a Nišinomija. V Koreji upoutá konstrukce v Tedžonu, do nového se mohou za hudbou vydat také v Singapuru, Bangkoku, Jakartě či na Tchaj-wanu.

Ve Spojených státech disponují sály vhodnými pro klasiku s kapacitou vyšší než má Obecní dům i kampusy mnohých univerzit – podobně je tomu ostatně už také v Číně. Nejpůsobivějším dojmem v Americe jistě působí dekonstruktivistická Walt Disney Concert Hall v Los Angeles, na fotkách se vyjímají také nové haly v Kansasu, Philadelphii či Newport News ve Virginii. Několik koncertních budov otevřeli v novém tisíciletí také v Austrálii a Jižní Americe.

Beethoven v poušti

Kontinentem bez moderní síně je Afrika, což se však brzy změní. Novým místem způsobilým pro produkci vážné hudby na té nejvyšší akustické úrovni se stane egyptské letovisko El Gouna, které před 25 lety vzniklo uprostřed pouště na břehu Rudého moře. Založil je multimiliardář Samih Sawiris, který v 70. letech během studií v Berlíně propadl umu Herberta von Karajana. Nyní se v luxusní dovolenkové destinaci rozhodl postavit vskutku impozantní kulturní a konferenční centrum obsahující také špičkový koncertní sál.

Podoba kulturního hubu, kterou navrhla renomovaná britská architektka Christina Seilern, vychází z antických egyptských památek, tradiční blízkovýchodní architektury i lokální topografie. Interiér samotné koncertní síně je inspirován atmosférou a strukturami skalních útvarů v pouštních kaňonech a jeskyních. Pódium pojme 120 muzikantů, kapacita hlediště je koncipována na 620 diváků. Pozoruhodná je rychlost, s jakou se projekt realizuje.

Architektonické návrhy si nechávají zpracovávat soukromníci i politické reprezentace po celém světě. Nový symbol metropole v podobě koncertní síně již mají vysoutěžený ve Vilniusu, stavět chtějí začít příští rok. Studio slavné architektky Zahy Hadid zvítězilo v klání o novou halu v Jekatěrinburgu, na kvalitní koncertní architekturu si myslí také ve Varšavě.

Komplex pěti budov Sinfonia Varsovia s moderní koncertní síní pro 1850 posluchačů má zásadní měrou přispět k revitalizaci čtvrti Praga, která v ledasčem připomíná pražské Holešovice. Poněkud zanedbaná městská část je řekou oddělena od centra a v posledních letech získává značně hipsterskou dynamiku. Začít se má na podzim tohoto roku.

O supermoderní koncertní síni vážně uvažují také v Londýně, kde za ni lobbuje šéf London Symphony Orchestra (LSO) sir Simon Rattle. Zdůrazňuje, že Londýn nemá koncertní sál patřičné úrovně, kde by orchestr mohl vzkvétat. Pyramidální věž se sálem pro 2000 lidí by mohla vyrůst jen pár stovek metrů od současného sídla LSO z roku 1982 se stejnou kapacitou. Odpůrci to považují za absurdní a navrhují peníze využít účelněji, zastánci na projektu oceňují především jeho urbanistický potenciál.

 

Ve fázi příprav jsou i četné projekty v dalších místech. Výjimkou nejsou ani tři největší města v České republice. V Praze, v Brně i v Ostravě v uplynulých týdnech zaznamenaly se svými projekty významné posuny. Ti, kteří by v Česku chtěli poslouchat klasickou hudbu v perfektních podmínkách, tak mohou přinejmenším opatrně pookřát.

Vltavská filharmonie?

O výstavbě koncertní síně se v Praze hovoří již drahně let. Nový sál s vyšší kapacitou a lepší akustikou, než jakou disponují Rudolfinum či Obecní dům, je přáním nejen hudebníků a milovníků klasické hudby. Po moderní architektonické dominantě hlavního města hlasitě volají architekti i politická reprezentace už roky.

Současné vedení hlavního města si vytklo za cíl do konce volebního období vyhlásit mezinárodní architektonickou soutěž na výstavbu nového sálu „Vltavské filharmonie“. Ta by měla vyrůst v nyní ne právě výstavní lokalitě v okolí metra Vltavská na levém břehu řeky a napomoci tak rozvoji zamýšlené čtvrti na území brownfieldu Bubny-Zátory.

Místo pro výstavbu nové budovy "Vltavská filharmonie"

Místo pro výstavbu „Vltavské filharmonie“

Praha si aktuálně nechává vypracovat detailní analýzu využitelnosti budovy nové filharmonie. Na základě vítězství ve výběrovém řízení ji připravuje konsorcium firem v čele s dánským ateliérem Henning Larsen, které má s obdobnými projekty bohaté zkušenosti. Stojí například za zmíněnou islandskou Harpou, ikonickou Dánskou Národní operou v Kodani nebo budovou Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katowicích.

Analýza by měla vyčíslit veškeré ekonomické náklady a určit tak celkovou výši investičních nákladů, definovat koncepci nové síně a nastínit různé varianty jejího využití, tedy například zda by měla sloužit jako stálé sídlo některého z orchestrů, nebo být spíše otevřenou scénou.

Na základě podkladů, které mají být hotovy do konce roku, se chce vedení Prahy rozhodnout, zda dá projektu zelenou. Pokud ano, již příští rok by mohla být vypsána architektonická soutěž. Stavba by mohla být zahájena v roce 2027 a o pět let později by v ní mohla poprvé zaznít hudba.

Bylo by to skoro 150 let od chvíle, kdy se na opačném břehu řeky na druhé straně města otevřela veřejnosti jiná budova, která přinesla kulturní vzmach, rozkvět města a snad i určité společenské semknutí. Národní divadlo.

Sál pro Brno

K prvnímu koncertu v novém má daleko blíže Janáčkovo kulturní centrum, budoucí sídlo tamní filharmonie. Budova za celkem dvě miliardy korun v létě získala stavební povolení, práce by měly být zahájeny nejpozději na jaře 2022. Na financování se chce podílet město, stát a kraj, o přesných cifrách se bude ještě jednat.

Mezi ulicemi Besední a Veselá vyroste moderní šestipodlažní budova a před ní malé náměstíčko, které ponese jméno klavíristy, muzikologa a prvního rektora JAMU Ludvíka Kundery. Hotové již jsou třípodlažní podzemní garáže s téměř 200 parkovacími místy, na nichž bude budova stát.

Počítá se s veškerým zázemím pro hudebníky včetně ladíren, zkušeben a nahrávacího studia a především s akusticky špičkovým sálem pro zhruba 1100 až 1200 posluchačů. Jeho zvukové vlastnosti má na starosti firma Nagata Acoustics, v jejímž čele stojí světově uznávaný odborník Yasuhisa Toyota. Ozvučil například Labskou filharmonii v Hamburku či koncertní síň Walta Disneyho v LA.

Ostravské pouzdro

A na nový koncertní sál se mohou začít těšit také v Ostravě. V srpnu město představilo studii, která počítá s rekonstrukcí Fragnerova socrealistického Domu kultury. Doslova na něm vyroste futuristická stavba ve tvaru pouzdra na housle, jež vlivný magazín Architizer zařadil mezi nejočekávanější stavby světa.

Po investici přesahující dvě miliardy korun bude komplex sloužit jako sídlo Janáčkovy filharmonie Ostrava, která získá přístup ke zkušebnám, edukačnímu centru i nahrávacímu studiu. Krom koncertní síně ve „Futrálu na housle“ s proskleným vestibulem a výhledem na umělé jezírko bude k dispozici také přestavěný společenský sál v kulturním domě, z nějž vnikne komorní multižánrová scéna pro 475 posluchačů. O akustiku obou sálů se stejně jako v Brně postará Nagata Acoustics.

Architekti ze studií Steven Holl Architects z New Yorku a Architecture Acts z Prahy, kteří vyhráli soutěž, chtějí pracovat s přírodními materiály a budovu koncipují jako ohleduplnou k životnímu prostředí: použijí izolační nízkoemisivní skla, recyklované a recyklovatelné materiály. Do hlavního sálu se soustavou uzavíratelných světlíků přivede denní světlo, uvažuje se také o vytápění objektu důlní vodou z hloubky 400 metrů pod kulturním domem.

Co se týče časového harmonogramu, je podobný jako v Brně. Aktuálně se připravuje dokumentace pro stavební povolení, a pokud vše klapne, i v Ostravě by chtěli práce zahájit v roce 2022. S dokončením se počítá o dva roky později. O náklady by se podle aktuálních dohod měly podělit město, kraj a stát. Jak přesně, zatím není jasné.

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Zavřít