close

malíř, sochař, architekt Pro zobrazení detailu jednotlivých sochklikněte na jméno umělce. hudební skladatel Sochy na střeše Rudolfina zavřít Leonardo da Vinci Klikněte pro zobrazení detailu Paolo Veronese Klikněte pro zobrazení detailu Donato Bramante Klikněte pro zobrazení detailu Tomás Luis de Victoria Klikněte pro zobrazení detailu Josquin Desprez Klikněte pro zobrazení detailu Orlando di Lasso Klikněte pro zobrazení detailu Giovanni Pierluigi da Palestrina Klikněte pro zobrazení detailu Luigi Cherubini Klikněte pro zobrazení detailu Daniel François Esprit Auber Klikněte pro zobrazení detailu Georg Friedrich Händel Klikněte pro zobrazení detailu Wofgang Amadeus Mozart Klikněte pro zobrazení detailu Johann Sebastian Bach Klikněte pro zobrazení detailu Ludwig van Beethoven Klikněte pro zobrazení detailu Michelangelo Buonarroti Klikněte pro zobrazení detailu Raffael Santi Klikněte pro zobrazení detailu Praxiteles Klikněte pro zobrazení detailu Feidiás Klikněte pro zobrazení detailu Apelles Klikněte pro zobrazení detailu Iktinos Klikněte pro zobrazení detailu Massacio Klikněte pro zobrazení detailu Donatello Klikněte pro zobrazení detailu Jacopo Sansovino Klikněte pro zobrazení detailu Benvenuto Cellini Klikněte pro zobrazení detailu Filippo Brunelleschi Klikněte pro zobrazení detailu Domenico Girlandaio Klikněte pro zobrazení detailu Lucca della Robia Klikněte pro zobrazení detailu Christoph Willibald Gluck Klikněte pro zobrazení detailu Joseph Haydn Klikněte pro zobrazení detailu Franz Schubert Klikněte pro zobrazení detailu Carl Maria von Weber Klikněte pro zobrazení detailu Felix Mendelssohn-Bartholdy Klikněte pro zobrazení detailu Robert Schumann Klikněte pro zobrazení detailu
1 / 6
zpět na výpis
Magazín číslo 4 / 2019
Sochařská výzdoba na balustrádě Rudolfina

Tajemství soch na střeše Rudolfina

Možná si ještě ze školy pamatujete román Jiřího Weila Na střeše je Mendelssohn. Napadlo vás někdy, co je na tom pravdy? A kdo všechno na nás ze střechy jako patron a ochránce Rudolfina vlastně shlíží?

Na střeše Rudolfina najdeme třicet dva soch, šestnáct podobizen hudebních skladatelů se nachází nad koncertní částí budovy a šestnáct osobností z oblasti výtvarného umění a architektury na straně galerijní. Sochařské výzdobě byla až do nedávné doby věnovaná jen malá pozornost, panovaly dokonce dohady o tom, kdo je na které soše zobrazen. Tento oříšek jsme se rozhodli společně s historikem Jakubem Jarešem vyřešit a u té příležitosti vznikla také interaktivní mapa, kterou vám nyní přinášíme.

Giovanni Pierluigi da Palestrina

(1525–1594)

Autor sochy: Ludvík F. Šimek (Praha, 1837–1880)

Italský skladatel a varhaník období vrcholné renesance. Už jako 26letý byl jmenován sbormistrem Svatopetrského dómu ve Vatikánu. Byl prvním italským autorem vokálních mší, do té doby v tomto oboru vládli nizozemští autoři. Palestrinův styl se stal vzorem vokální polyfonie i pro další staletí.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Orlando di Lasso

(cca 1532–1594)

Autor sochy: J. von Miller (Mnichov)

Franko-vlámský skladatel období vrcholné renesance. Spolu s Palestrinou jeden z nejvýznamnějších skladatelů vokální polyfonie 16. století. V mládí působil jako zpěvák v Itálii, nakonec získal celoživotní post kapelníka vévodského dvora v Mnichově. V jeho tvorbě je patrný vliv italských madrigalů a motet.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Josquin Desprez

(cca 1440–1521)

Autor sochy: Otto Mentzel (Praha, 1838–1901)

Franko-vlámský skladatel období renesance, od mládí pobýval v Itálii – jako zpěvák v Miláně a Vatikánu, později byl kapelníkem ve Ferraře. Je autorem především vícehlasých mší a motet, také světských chansonů.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Tomás Luis de Victoria

(cca 1548–1611)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Španělský skladatel období pozdní renesance. Studoval v Římě, kde později působil jako ředitel kůru v řadě jezuitských chrámů. V závěru života se vrátil do Madridu. Stylově vycházel z Palestriny, jeho skladby se řadí k vrcholům chrámové hudby období vokálního vícehlasu.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Luigi Cherubini

(1760–1842)

Autor sochy: Bernard Otto Seeling (Praha, 1850–1895)

Italský skladatel, rodák z Florencie. Studoval v Bologni, krátce působil v Londýně a od roku 1787 se natrvalo usadil v Paříži. Byl inspektorem a nakonec ředitelem nově zřízené konzervatoře. Zkomponoval řadu oper a chrámové skladby.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Daniel François Esprit Auber

(1782–1871)

Autor sochy: Franz Carl Becher (Vídeň, 1840–1890)

Francouzský hudební skladatel a pedagog období romantismu. Stal se žákem Cherubiniho, v roce 1842 po něm převzal ředitelský post na pařížské konzervatoři. Komponoval především opery, nejznámější z nich je Němá z Portici.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Georg Friedrich Händel

(1685–1759)

Autor sochy: Hans Rathouský (Vídeň)

Německý skladatel, jeden z hlavních představitelů pozdního baroka. Jako mladý se vyučil v Itálii opernímu stylu a již zde projevil své mistrovství. Roku 1712 zakotvil v Londýně a zde se střídavými úspěchy a neúspěchy komponoval italské opery a velkolepá anglická oratoria vycházející z místní sborové tradice. Mimo to napsal řadu instrumentálních děl, například vynikající concerti grossi a orchestrální suity Vodní hudba a Hudba k ohňostroji.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Wofgang Amadeus Mozart

(1756–1791)

Autor sochy: Edmund Klotz (Vídeň, 1855–?)

Rakouský skladatel, jedna z vrcholných osobností hudebního klasicismu. Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a syntetizoval všechny stylové podněty své doby. Nejvyšší osobitost projevil v dramatické tvorbě (italská opera seria i buffa, vídeňský singspiel). Složil cca 50 symfonií (mj. Pražskou), desítky instrumentálních koncertů, komorní hudbu ad. Působil nejprve jako člen kapely salcburského arcibiskupa, podnikal řadu hudebních cest po Evropě. Od svých 25 let žil ve Vídni mimo jakoukoli službu. V Praze měly premiéru dvě jeho opery, Don Giovanni a La clemenza di Tito.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Ludwig van Beethoven

(1770–1827)

Autor sochy: Eugen Börmel (Vídeň, 1858–1932)

Německý skladatel, představitel vrcholného klasicismu a přechodu k romantismu. Stylově navázal na Haydna a Mozarta, dovedl k vrcholu hudební principy klasicismu, ale svá díla stavěl na principu osobního prožitku, mravních zásad a velkých společenských ideálů, čímž se stal vzorem pro další generace skladatelů romantismu. Narodil se v Bonnu, v mládí studoval ve Vídni a už zde zůstal, podporován šlechtickými mecenáši. Stěžejní význam má jeho 9 symfonií.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Johann Sebastian Bach

(1685–1750)

Autor sochy: Johann Dorer (Vídeň, 1832–1911)

Německý skladatel a varhaník, zásadní představitel pozdního baroka. Ve své tvorbě kombinoval italský hudební styl s německou varhanní tradicí a protestantským chorálem. Postupně působil v Arnstadtu, Mühlhausenu, Výmaru, Köthenu a nejdéle v Lipsku. Podle funkce, kterou kde zastával, komponoval varhanní, instrumentální a chrámové skladby, v Lipsku působil jako kantor školy při chrámu sv. Tomáše. K vrcholům jeho tvorby patří stovky kantát, čtvery pašije, šest Braniborských koncertů a další instrumentální skladby.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Christoph Willibald Gluck

(1714–1787)

Autor sochy: Hans Rathouský (Vídeň)

Rakouský skladatel, dětství prožil v severních Čechách. Studia ho zavedla do Itálie, kde poté působil jako kapelník předních italských operních společností, několik svých oper provedl v Praze. Od roku 1752 žil trvale ve Vídni, v roce 1774 se stal císařským dvorním skladatelem. Jako vážený operní skladatel se uchýlil k reformě schématu italské vážné opery a vytvořil útvar dějově i hudebně realističtější a dramatičtější. Pochopení pro své záměry nalezl nejvíce v Paříži, pro niž složil několik reformovaných oper.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Joseph Haydn

(1732–1809)

Autor sochy: Edmund Klotz (Vídeň, 1855–?)

Rakouský skladatel období klasicismu. Zásadně přispěl k rozvoji mnoha hudebních forem, z nichž vycházely další generace tvůrců. Zakladatelský význam mají jeho smyčcové kvartety, vzorem byla také stovka jeho symfonií. Haydn působil v kapelnických funkcích, nejprve u hraběte Morzina, poté u knížete Esterházyho. Po jeho smrti se uchýlil do Vídně a několikrát navštívil Londýn, kde měl obrovské úspěchy.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Franz Schubert

(1797–1828)

Autor sochy: Joseph Lax (Vídeň, 1851–1909)

Rakouský skladatel období raného romantismu. Těžiště jeho uměleckého významu spočívá v písňové tvorbě, kterou tvoří přes 600 skladeb na verše především německých básníků – Goetheho, Schillera, Heineho ad. Jeho schopnost hudbou tlumočit slovo a básnickou představu byly ojedinělé. Za zmínku stojí také jeho symfonie, smyčcové kvartety a klavírní sonáty.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Carl Maria von Weber

(1786–1826)

Autor sochy: Tomáš Seidan (Praha, 1830–1890)

Německý skladatel a dirigent. Díky matce-zpěvačce měl nejblíže k opeře, vedle tvorby také působil na kapelnických postech v operních domech ve Vratislavi, Stuttgartu, Praze (v letech 1813–1816) a v Drážďanech. Jako první začal používat při dirigování taktovku. Jeho nejslavnější operou je Čarostřelec, situovaný do českých lesů.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Felix Mendelssohn-Bartholdy

(1809–1847)

Autor sochy: Fritz Meisner (Vídeň)

Německý skladatel a dirigent. Vyrůstal v bohatém a kultivovaném prostředí, jeho romantická duše ho vedla ke studiu literatury a historie. Objevil zapomenutého Johanna Sebastiana Bacha a provedl jeho Matoušovy pašije, což vedlo k dalšímu zkoumání starší německé hudby. V roce 1835 se stal v Lipsku ředitelem Gewandhausorchestru, založil zde také konzervatoř. Největší uměleckou cenu mají některé jeho velké symfonie, koncertní předehry, instrumentální koncerty, klavírní skladby a písně.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Robert Schumann

(1810–1856)

Autor sochy: Wilhelm Seib (Vídeň, 1854–1932)

Německý skladatel, klavírista, kritik a dirigent období raného romantismu. Původně chtěl být klavíristou, ale přílišné cvičení mu definitivně poškodilo pravou ruku. Rozhodl se tedy pro kompozici a zároveň založil vlivný hudební časopis, jehož byl šéfredaktorem. Jako pedagog, sbormistr a hudební ředitel působil postupně v Lipsku, Drážďanech a Düsseldorfu. Jeho vrcholná díla patří klavíru, z dalších žánrů vynikají komorní skladby, písně a pozdní symfonie.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Donato Bramante

(1444–1514)

Autor sochy: Bohuslav Schnirch (Praha, 1845–1901)

Italský renesanční architekt a malíř. Byl dvorním architektem papeže Julia II. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří jeho rekonstrukce katedrály sv. Petra a římský kostel San Pietro in Montorio.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Lucca della Robia

(1399/1400–1482)

Autor sochy: Robert Raab (Vídeň)

Italský renesanční sochař. Typická je pro něj technika barevné glazované terakoty, bílé basreliérové postavy byly obvykle na modrém pozadí.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Domenico Girlandaio

(1448–1494)

Autor sochy: Wilhelm Seib (Vídeň, 1854–1932)

Italský renesanční malíř. Byl vynikajícím portrétistou a mistrně používal perspektivu. Z jeho děl jmenujme například fresky v apsidě v kostele Santa Maria Novella ve Florencii.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Filippo Brunelleschi

(1377–1446)

Autor sochy: Jindřich Čapek st. (Praha, 1837–1895)

Italský architekt, který je považován za zakladatele renesanční architektury. Jednou z prvních staveb nového slohu byl florentský nalezinec Ospedale degli Innocenti (Špitál neviňátek). Nejvýznamnějším dílem je pak kupole chrámu Santa Maria del Fiore.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Donatello

(1386–1466)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Italský renesanční sochař, který je považován za jednoho ze zakladatelů slohu. Připomeňme si například jeho bronzovou sochu Davida v životní velikosti nebo expresivní asketickou Magdalenu (Magdalene Penitent) z umělcova pozdního období.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Massacio

(1401–1428)

Autor sochy: Julius Schmidt (Mnichov, 1826–1886)

Italský raně renesanční malíř. Do malby průkopnicky vnesl perspektivu. Nejznámějšími obrazy jsou Vyhnání z ráje a Peníz daně v kapli Brancacci ve Florencii.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Feidiás

(cca 490 př. n. l. – cca 430 př. n. l.)

Autor sochy: Martin Engelke (Vídeň)

Antický řecký sochař klasického období. Krom jiných děl je spojován s legendární 13m vysokou Diovou sochou v Olympii, která byla ve starověku zničena požárem. Důležitá je také socha Athény Parthenos a sochařská výzdoba samotného athénského Parthenónu.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Apelles

(4. stol. př. n. l.)

Autor sochy: Julis Schmidt (Mnichov, 1826–1886)

Antický řecký malíř. Byl dvorním malířem Alexandra Velikého. Plinius starší jej považoval za nejlepšího malíře všech dob, žádné z jeho děl se ale nedochovalo. Předpokládá se však, že jedna z fresek v Pompejích je kopií jeho obrazu Venuše plující na obrovské mušli.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Iktinos

(cca 5. stol. př. n. l.)

Autor sochy: Bohuslav Schnirch (Praha, 1845–1901)

Antický řecký architekt. Je mu připisován athénský Parthenón, telestérion (ústřední budova Démétřina kultu) v Eleusíně a Apollónův chrám v arkadské Figaleii.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Praxiteles

(cca 370 př. n. l. – 330 př. n. l.)

Autor sochy: Georg Tscherne (Vídeň, 1852–1889)

Antický řecký sochař. Je autorem nahé Afrodity z Knidu, Herma nesoucího malého Dionýsa a Apollo Sauroctonus, což je zobrazení Apolóna s ještěrkou na stromě.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Jacopo Sansovino

(1486–1570)

Autor sochy: Joseph Kassin (Vídeň)

Italský sochař a architekt vrcholné renesance. Postavil například knihovnu sv. Marka na náměstí sv. Marka v Benátkách, nebo kostel San Giovanni dei Fiorentini v Římě.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Benvenuto Cellini

(1500–1571)

Autor sochy: Julius Brzorád (Vídeň)

Italský manýristický umělec. Byl znám jako sochař, zlatník, básník, hudebník a autor vlastního životopisu. Mezi jeho nejslavnější sochy patří Perseus s hlavou Medusy a Nymfa. Zachovala se také figurální slánka zhotovená pro francouzského krále Františka I.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Raffael Santi

(1483–1520)

Autor sochy: Tomáš Seidan (Praha, 1830–1890)

Italský malíř a architekt období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci patří k nejznámějším renesančním umělcům. Z jeho nejznámějších obrazů jmenujme například Athénskou školu, Svatou Kateřinu alexandrijskou, La Fornarinu, Tři grácie nebo obraz Madona Granduca.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Michelangelo Buonarroti

(1475–1564)

Autor sochy: Ludvík F. Šimek (Praha, 1837–1886)

Italský architekt, sochař, malíř a básník vrcholné renesance. Jeho jméno je nejčastěji spojováno s výzdobou Sixtinské kaple. Krom toho je autorem soch jako je David, Pieta nebo Mojžíš. Z malířské tvorby připomeňme například jeho „skulpturální“ Lédu s labutí.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Leonardo da Vinci

(1452–1519)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Italský renesanční umělec a vynálezce. Polem jeho působnosti byla kresba, malba, sochařství, architektura, věda, hudba, matematika, strojírenství, literatura, anatomie, geologie, astronomie, botanika, historie a kartografie. Ztělesňoval renesanční humanistický ideál. Jeho nejznámějšími malbami jsou Mona Lisa Poslední večeře, Jan Křtitel, Dáma s hranostajem nebo Madona ve skalách.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Paolo Veronese

(1528–1588)

Autor sochy: Otto Mentzel (Praha, 1838–1901)

Italský malíř pozdní renesance. K vrcholným dílům patří Svatba v Káni galilejské, La Bella Nani a Svátek v domě Leviho. Toto dílo neslo původně název Poslední večeře a díky značné míře interpretační volnosti se o něj zajímala inkvizice, díky tomu byl název změněn na dnešní Svátek v domě Leviho.

hudební skladatel
malíř, sochař, architekt

Klikněte pro otevření mapy

Plastiky se objevily již na prvních známých návrzích fasády Rudolfina, o finálním počtu soch a jejich rozvržení bylo však rozhodnuto až v letech 1880—1881. Sochy bylo třeba vyhotovit v krátkém čase, a proto bylo osloveno 22 sochařů z Prahy, Vídně a Mnichova, kteří zhotovili modely soch. Pouze někteří z nich se přímo podíleli na tvorbě finální sochy, což bylo dáno pravděpodobně tím, že sochy byly určeny pro pohled z dálky a sloužily tedy spíše jako dekorace než jako autonomní umělecké dílo. Sochy byly sekány kameníky z kamenných bloků, které dodal Petr Kraus z lomu v Mojicích u Hořic za 2 918 zlatých. Plastiky byly na střechu Rudolfina dodávány postupně až do roku 1884, kdy byla stavba dokončena. Viditelnost soch byla však původně větší, a to díky menší zastavěnosti okolí Rudolfina.

Sochy hudebních skladatelů najdeme chronologicky seřazené. Ze strany od Pražského hradu začíná řada renesančním skladatelem duchovních a světských madrigalů Giovannim Pierluigim da Palestrina a proti směru hodinových ručiček pokračuje přes Palachovo náměstí až na ulici 17. listopadu, kde je řada završena čtyřmi romantickými skladateli. Navazující galerijní část se naopak skládá pouze z antických řeckých a renesančních italských umělců, a to jak architektů, tak malířů či sochařů, mnozí z renesančních umělců se také zabývali více uměleckými žánry včetně poezie (známé jsou například sonety Michelangela Buonarrotiho). Rudolfinské portréty umělců až do období romantismu jsou až na výjimky idealizované, onou výjimkou je například realistický portrét Ludwiga van Beethovena od sochaře Eugena Börmela. Výchozím bodem pro zobrazení výtvarných umělců byla kniha Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů od Giorgia Vasariho z roku 1550.

Zvláštní osud stihl sochu Palestriny od Ludvíka F. Šimka. Byla totiž vytesána z vadného kusu kamene se šikmou trhlinou. Kvůli bezpečnostním rizikům (hrozilo její zhroucení), byla během Pragerovy rekonstrukce v roce 1991 ze střechy odstraněna a nahrazena kopií. Originál byl přemístěn do suterénních prostor u vstupu do podzemních garáží, kde byl při povodni v roce 2002 poškozen. Restaurátor Ivan Hamáček vzpomíná, že tehdy vracel do původního stavu odtrženou část levé ruky se svitkem not, umělým kamenem byla doplněna některá menší poškození na dobové draperii. V plném zdraví zde Palestrina vítá návštěvníky koncertů až do dnešních dnů.

Nejslavnější je ovšem podobizna Felixe Medelssohna-Bartholdyho. Nezasloužil se o to její autor, vídeňský sochař Fritz Meisner, ale židovský spisovatel Jiří Weil, který je autorem úspěšného románu Na střeše je Mendelssohn. Na začátku románu má adept SS na rozkaz Reinharda Heydricha nechat ze střechy odstranit sochu Felixe Medelssohna-Bartholdyho kvůli jeho židovskému původu. Rozkaz je třeba splnit co nejdříve, ale Schlesinger není schopný slavného skladatele poznat, a tak málem nechá strhnout sochu Richarda Wagnera, který má, stejně jako stereotypizovaný Žid, velký zahnutý nos. Pravdou ovšem je, že mezi portrétovanými socha Wagnera vůbec není (součástí koncepce bylo, že na střeše mohou být pouze již zesnulí umělci) a během druhé světové války skutečně ležel na Mendelssohn položený na střeše. Socha naštěstí poškozena nebyla a opět se vrátila na své místo.

Pro zájemce přinášíme úryvek z první kapitoly románu (citováno je z posledního vydání v Garamondu v roce 2013):

Antonín Bečvář a Josef Stankovský chodili po střeše kolem soch. Nebyl to nebezpečný podnik, sochy stály na balustrádě, střecha neměla hřebeny, byla téměř rovná. Julius Schlesinger, městský úředník a příslušník nikoli zbraní SS, jen SS, bez hodnosti, jen uchazeč, se na střechu neodvažoval… Všechno zavinilo jeho jméno. Kdyby se jmenoval Dvorzacek nebo Nemetschek, to by nevadilo, s takovými jmény běhají stovky lidí a nic jim to nepřekáží, ale Schlesinger, a k tomu ještě Julius, to vypadalo jako židovské jméno a všude budilo nedůvěru. Nosil u sebe stále árijské doklady až k pradědečkovi a prababičce, i taková věc je zase podezřelá, dokumenty je možno zfalšovat. Vždyť i k těm Ringhofferovům už přišel s falešnými dokumenty, které mu dal politický vedoucí v Mostě. Na střechu ho však nikdo nedostane, bál se závrati, bál se trestu božího, protože se dopustil znesvěcení jako věřící, jako zbožný katolík, to se přece nemělo stát, to neměl dělat. Mohl se možná vytočit, mohl si vymyslit nemoc, jenže by mu to asi nepomohlo, poslali by ho na frontu, třeba do trestanecké roty, rozkaz o odstranění tělesných pozůstatků Neznámého vojína pocházel přímo od Franka, jak mu výslovně řekl Krug, jemuž to zase nařídil Giesse, tady nezbývalo nic jiného než poslechnout. A kromě toho byl bývalý zámečník, kdo jiný by se hodil k takovému úkolu. Tady na střeše šlo o něco jiného. O sochu, o židovskou sochu, shodit sochu žida, ke všemu ještě hudebního skladatele, není žádný hřích, socha nemůže předstoupit se žalobou k trůnu nebeskému. A kdopak zná cesty boží, přihodilo se, že i socha vykonala trest, jednou viděl takovou operu. Že by to však udělala za bílého dne?

Ze stejného důvodu jako Wagner nejsou na střeše Rudolfina ani podobizny velikánů české hudby devatenáctého století – Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka. Během výstavby Rudolfina byli oba aktivními autory a kvalitu jejich díla ještě historie nemohla prověřit.

Pokud chcete sochy vidět více zblízka a naživo, je to možné během našich komentovaných prohlídek, jejichž součástí je také výstup na střechu.

 

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Zavřít