Jaká je vaše první hudební vzpomínka?
Snad začátek České mše vánoční Jakuba Jana Ryby, kterou si pouštěla na gramofonu maminka, když jsme byli o letních prázdninách na faře u jejího strýce – faráře. Odhaduji, že mi mohlo být tak 5 let. A proč jsme v létě poslouchali právě Rybovku? Nevím, možná tam ta deska ležela celý rok.
Kdo vás k hudbě přivedl?
K hudbě mě přivedli rodiče. Oba měli hudbu rádi. Tatínek, pianista amatér, hrával doma na klavír. A ve školním věku mě už rodiče začali brát na koncerty – jako záskok, když jeden z nich nemohl jít. Měli troje abonentky: České filharmonie, Českého spolku pro komorní hudbu a Komorního orchestru bez dirigenta.
Jakou hudbu jste poslouchal během školních let?
Nejdříve populární šlágry, postupně ale začala převažovat klasická hudba, až v průběhu střední školy prakticky zcela převládla.
Který hudební okamžik vás formoval?
Že by mě nějaký hudební zážitek přímo formoval, si nemyslím.
Plakal jste někdy kvůli hudbě? Kdy a proč?
Ne, hudba ve mně vyvolává různé emoce, také dojetí, ale přímo pláč, to si nevzpomínám.
Kdy posloucháte raději hudbu a kdy dáváte přednost tichu?
Hudbu poslouchám velmi často, snad až příliš. Doma téměř každou volnou chvíli. Při práci se díky ní lépe soustředím, ale poslouchám ji i při odpočinku – jako příjemnou kulisu. V zaměstnání hudbu neposlouchám, nechci tím obtěžovat ostatní. Jen pokud jsem ve firmě sám, něco si zapnu. Takže možná už jsem na poslechu hudby trochu závislý. V přírodě by ale hudba rušila můj prožitek z pobytu v ní.
Pohádali jste se s někým kvůli odlišnému hudebnímu vkusu?
Ne, respektuji odlišný hudební vkus, že každý poslouchá, co se mu líbí. A i když se to nelíbí mně, nemusí to být špatné.
Kterého hudebníka obdivujete a proč?
Konkrétní hudební idol nemám. Ale obecně hudebníky, zpěváky nebo dirigenty – mistry svého oboru – obdivuji.
Když se řekne šéfdirigent České filharmonie, kdo se vám vybaví?
Dnes se mi vybaví Semjon Byčkov, z dřívější doby hlavně Jiří Bělohlávek a Václav Neumann. Éra Václava Neumanna byla dost dlouhá a její počátek se kryje s obdobím, kdy jsem svět hudby pro sebe ještě objevoval. Taky měl velmi charismatickou osobnost. Rád vzpomínám i na jeho popularizační pořady v televizi.
Kdo je váš oblíbený skladatel a proč?
Oblíbených skladatelů mám mnoho z různých období, jejich výčet by byl dlouhý. A proč je mám rád? Jejich hudba mě zkrátka oslovuje. Ale každá trochu jinak a v jiném rozpoložení. Kdybych je měl vyjmenovat chronologicky, bylo by to takto: Monteverdi, Michna z Otradovic, Mozart, Beethoven, Bruckner, Musorgskij, Dvořák, Janáček, Mahler, Martinů.
Co pro vás znamená Česká filharmonie?
Orchestr vysoké kvality a také českou hudební tradici s přímou návazností na Antonína Dvořáka.
Bylo to s jedním z rodičů někdy začátkem 60. let. Vnímal jsem slavnostní atmosféru koncertu i Rudolfina. Ale provozovaná hudba mě napoprvé moc neoslovila, bylo to dlouhé. Návštěva koncertu je pro mě stále „společenskou slavností“. Nyní často i hlubokým uměleckým zážitkem, záleží na tom, jak mě program koncertu osloví.
Proč jste abonentem? Jaký je za tím příběh?
Abonentky České filharmonie jsem podědil po svém otci jako „rodinné stříbro“. A protože jsem předtím mnoho koncertů filharmonie s rodiči již absolvoval a oblíbil si je, pokračoval jsem zcela přirozeně v této rodinné tradici.
Co se vám na dnešní České filharmonii líbí?
Pestrý repertoár hraný s vysokou kvalitou a také moderní PR.
Na jaký moment v souvislosti s Českou filharmonií vzpomínáte nejraději?
Těžko říci, krásných momentů bylo hodně. Snad bych jmenoval Mou vlast s Rafaelem Kubelíkem po Sametové revoluci. Byla to doba nádechu svobody a mnoha nadějí. A Smetanova hudba i osoba dirigenta, který se po mnoha letech vrátil do vlasti, s ní souzněly.
Jaká je vaše oblíbená skladba?
Oblíbených skladeb mám mnoho. Na pustý ostrov bych si sebou vzal Loutnu českou, Beethovenův 4. klavírní koncert, 4. symfonii Brucknerovu i Mahlerovu, Svatební košile od Dvořáka, Otvírání studánek od Martinů a mnoho dalších…
Jakou skladbu by si měl každý poslechnout a proč?
Tu, která mu otevře dveře do světa hudby. Protože pak bude moci objevovat jeho velké bohatství. Neuvědomuji si přesně, která skladba mě tak oslovila, ale asi to byla ta Rybovka, mám ji stále rád. A když mám cestu kolem Rožmitálu, u Rybova hrobu se vždycky zastavím.
