Úplně první pražskou organizací zřízenou na podporu komorní hudby byla česko-německá Jednota pro komorní hudbu (Kammermusikverein), ustanovená na přelomu let 1876 a 1877. V roce 1892 začalo koncertovat České kvarteto, které založil violoncellista a profesor na pražské konzervatoři Hanuš Wihan, a v rámci snah vytvořit pro soubor domácí zázemí se začal scházet „Komitét dam pro zřízení Spolku pro komorní hudbu“. Jeho členkami byly manželky nebo příbuzné budoucích spolkových funkcionářů. Do konce dubna 1894 bylo do nového Spolku přihlášeno 178 zakládajících (mj. nakladatel F. A. Urbánek, Marie Červinková-Riegrová, Vojtěch Hynais, Zdenka Braunerová, Karel Kovařovic, František Křižík nebo Bedřich princ Schwarzenberg) a 706 přispívajících členů (šlechta, lékaři, právníci a další). Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Hlávka, mimo jiné i díky přátelství manželů Hlávkových s Antonínem Dvořákem.
České kvarteto ve 30. letech
Spolek měl tři hlavní cíle: sdružovat zájemce o koncerty komorní hudby a tyto koncerty pořádat, zajistit pro ně účinkování kvalitního domácího souboru (České kvarteto) a podporovat komorní tvorbu českých skladatelů. Ustavující valná hromada spolku se konala 9. října 1894 a den nato zazněl v Rudolfinu zahajovací koncert. Účinkovalo na něm České kvarteto, stejně jako na všech dalších koncertech spolku během prvních let existence. Až když měl soubor více zahraničních angažmá, organizátoři spolkových koncertů se začali obracet i na další tělesa.
Český spolek pro komorní hudbu (ČSKH) přestál jako samostatný subjekt mnoho historických peripetií. V roce 1977 zasáhla normalizační moc a nařídila jeho zařazení pod Českou filharmonii (ČF). Došlo k jeho podřízení řediteli ČF a novému organizačnímu řádu a také k jeho přejmenování: směl užívat pouze název „Kruh přátel hudby při České filharmonii“. Navzdory určitému pokoření, které jeho členové vnímali, však spolek připojením také získal – finanční základnu v rámci rozpočtu České filharmonie, přednostní pravidla pro užívání koncertních sálů Rudolfina a organizační zázemí administrativního aparátu instituce.
Pád totalitního režimu v roce 1989 znamenal pro ČSKH organizační i dramaturgické nadechnutí. Spolek vydal v prosinci prohlášení k dané situaci a z voleb na jaře 1990 vzešel nový výbor. Složité ekonomické podmínky sice spolek v 90. letech napojily ještě úžeji na filharmonii, ovšem opatření ministra kultury Pavla Tigrida z roku 1994 doplnilo Statut České filharmonie o prohlášení, které zaručilo spolku dramaturgickou svébytnost a zároveň finanční záruky v rámci rozpočtu ČF.
Co je nového
Nejmladší historie Českého spolku pro komorní hudbu je neméně zajímavá a velmi dynamická. V loňském roce se vedení České filharmonie rozhodlo pro personální a strategické proměny ČSKH. Snahou bylo sjednotit hlavní cíle komorních sezon s těmi orchestrálními, prohloubit spolupráci se špičkovými umělci, promyslet postupy propagace koncertů a práce s abonenty i širší veřejností. Symbolickým prvkem užšího propojení orchestrálních a komorních řad je návrat ke společnému sezonnímu katalogu.
Nadcházející sezona je již výsledkem těchto kroků. Při zachování celkového počtu 28 koncertů se zredukovaly čtyři základní řady na 6 koncertů a zbývající čtveřice tvoří nový, recitálový cyklus. Ten je pojat exkluzivně – do čtyř víkendových podvečerů přijali pozvání čeští i světoví sólisté těch nejzvučnějších jmen. Uslyšíme violoncellistku Alisu Weilerstein, klavíristy Rudolfa Buchbindera a Ivana Klánského a pěveckou hvězdu Iana Bostridge. Recitálová vystoupení slavných hudebníků se i v dávné historii ČSKH stala těmi největšími událostmi a snahou je na tuto tradici navázat.
Český spolek pro komorní hudbu jde do své 126. sezony také v novém personálním složení. Došlo k proměně Rady Českého spolku pro komorní hudbu, která schvaluje dramaturgické plány a zodpovídá za chod koncertních sezon. Jejím předsedou se nově stal ing. Pavel Kysilka a jejími členy významné osobnosti české kultury a vědy, z nichž některé již v Radě zasedaly, jiné jsou jejími novými posilami.
Osobou odpovědnou za koncertní programy je nový dramaturg Radek Křižanovský. Někdejší člen České filharmonie, letitý druhý houslista Kvarteta Apollon, hudební manažer, po mnoho let zapojený do soukolí festivalů Dvořákova Praha a Struny podzimu měl za úkol naplánovat nejen právě začínající sezonu, ale i dlouhodobý rozvoj Českého spolku pro komorní hudbu.
Kurátor Hagen a Beethovenovy kvartety
Nová koncepce nepočítá s udělováním Ceny ČSKH ani s titulem Rezidenční soubor sezony. Namísto toho pozve každým rokem jednu světově významnou hudební osobnost do role uměleckého kurátora jedné koncertní řady. Tím prvním se stal pro řadu II rakouský violoncellista Clemens Hagen. V průběhu sezony vystoupí ve zmíněné řadě hned třikrát – se svým domovským Hagen Quartet, podruhé se souborem Wiener Klaviertrio a konečně jako host Wihanova kvarteta v Schubertově kvintetu se dvěma violoncelly. Spolupodílel se i na dramaturgii zbývajících tří koncertů cyklu.
Hagen je rodákem ze Salcburku a jako sólista vystupuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty, což dokládá i řada oceňovaných nahrávek. Podstatnou součástí jeho umělecké dráhy je však komorní hudba, před téměř 40 lety založil se svými sourozenci Hagen Quartet, je členem Wiener Klaviertria a jeho komorními partnery jsou Gidon Kremer, Renaud Capuçon, Leonidas Kavakos, Maxim Vengerov, Christian Tetzlaff, Yuja Wang, Evgeny Kissin, Mitsuko Uchida, Martha Argerich, Hélène Grimaud nebo Kirill Gerstein.
Pro magazín České filharmonie se vyznal ze svého vztahu ke komorní hudbě: „Pro mne, a myslím, že stejně tak pro většinu ostatních hudebníků, je hrát komorní hudbu tím největším snem. Ideálně ve stabilně fungujících souborech po mnoho let, ale rovněž ve spontánně sestavených ansámblech. Každý hudebník, který hraje komorní hudbu a pečuje o ni, si zcela jistě vypěstoval vytříbenější porozumění hudbě vůbec. Já bezpochyby vnímám silné propojení mezi komorní hudbou a životem jako takovým. V komorní hudbě, stejně jako v životě, jde o schopnost poslouchat, vyměňovat si myšlenky, reagovat na ně a reagovat na jiné lidi, vést dialog a dále ho rozvíjet, zaznamenávat nálady a podobně.“
Prolistujete-li si v novém katalogu oddíl věnovaný komorní hudbě, nemůžete minout mnohokrát opakované jméno Ludwig van Beethoven. Ani komorní řady nezapomněly na 250. výročí jeho narození. Jakýmsi „cyklem v cyklech“, jak to nazval Radek Křižanovský, je kompletní provedení všech Beethovenových smyčcových kvartetů. Napříč abonentními řadami a v podání kvartet českých (Bennewitzovo, Pražákovo, Talichovo, Graffovo) a zahraničních (Hagen Quartet, Artemis Quartett). Ke kvartetům ještě zazní Beethovenova tria v podání Wiener Klaviertria a Dvořákova klavírního tria.
„Komorní hudba je esencí Beethovenovy tvorby. Svými kvartety, které se dělí na rané, střední a pozdní, čili jsou prakticky rozprostřené v celém jeho životě, si nasadil pomyslnou uměleckou korunu. Vývoj jeho hudební řeči v rámci tohoto žánru je jedinečný. Zatímco jeho rané kvartety jsou formovány neuvěřitelně vitální, bouřlivou touhou, ve středních nacházíme obdivuhodnou zralost, kterou v pozdních kvartetech spojil se zkušeností a odvahou, aniž by ztratil cokoli ze své síly a energie. Jeho hudba je určitě z velké části vášní, zároveň má ale v sobě velký kus lidskosti. Byl revolucionářem a nositelem nových, ne vždy pochopených myšlenek – a to jeho hudba vyzařuje,“ vysvětluje Clemens Hagen.
Co dalšího přinese 126. sezona? Oba cykly umístěné do Dvořákovy síně nabízejí jeden koncert komorního orchestru se sólistou, v Sukově síni navíc vystoupí Harmonie českých filharmoniků a v Lichtenštejnském paláci zazní velká žesťová přehlídka. Navzdory tomu, že (i díky Beethovenovu výročí) je koncertní nabídka převážně instrumentální, do každého z cyklů I a II je zahrnuto vystoupení jedné velké sopránové hvězdy – Kateřiny Kněžíkové a Martiny Jankové, která si přizvala „barokní“ soubor Musica Florea. V rámci cyklu Dopolední koncerty pak vystoupí sbor Martinů Voices.
Koncerty pro soustředěné publikum
Komorní hudba nikdy nebude patřit do masové kultury, její charakter je zcela jiný. Komorní koncerty ve Dvořákově síni zaplní většinou místa v přízemí a jejich soustředěné publikum vytvoří intimní atmosféru, kterou umělci potřebují. Česká filharmonie je vděčná za věrné abonenty komorních cyklů, někteří z nich na koncerty ČSKH chodí už několik desítek let.
Je obdivuhodné, že navzdory všem nejistotám spojeným s koronavirovou krizí a rušením či omezováním koncertů si většina loňských abonentů své předplatné obnovila a prodává se i abonmá na nový recitálový cyklus. Možná právě koronavirus a obtíže spojené s „velkými“ koncerty paradoxně poslouží k větší atraktivitě intimnějších komorních vystoupení. Česká filharmonie si důkladnou péči o ně vytyčila už před krizí. Přijďte se přesvědčit, jak se jí to daří.
