Úplnou novinkou je v rozvrhu pro abonenty čtyřdílný komorní cyklus K, situovaný do Dvořákovy síně na nedělní odpoledne. K jako Komorní orchestr České filharmonie, který pro tyto příležitosti skrývá různá proměnlivá složení, nikoli stálé obsazení a stálou sestavu. Jednou jde o malý orchestr v neoklasickém slova smyslu, podruhé o soubor zabývající se barokní hudbou, potřetí o soubor dechových nástrojů a naposledy pak o podobu stavějící na smyčcích.
Cyklus K začal už 30. září. První koncert nabídnul ve vzácné a krásné kombinaci Hobojový koncert Bohuslava Martinů, Meditaci na svatováclavský chorál od Josefa Suka a Čtvrtou symfonii Miloslava Kabeláče zvanou Camerata – tu nejpřístupnější z jeho osmi symfonií. K tomu přibyly kompozice současných skotských tvůrců – Jamese MacMillana a jeho žačky Lisy Robertson, v jejím případě dokonce skladba opravdu čerstvá, z roku 2017. Program připravil dirigent Jiří Rožeň, představitel nejmladší generace, který ostatně na severu Británie nějakou dobu působil jako asistent u Skotského symfonického orchestru BBC.
Do konce dubna 2019 nabídne v Rudolfinu cyklus K ještě tři další odpolední koncerty, v nichž si filharmonici zahrají právě tak, jak po tom toužili. Dostanou se k jinému repertoáru než při symfonických koncertech, dotknou se inovativnosti, budou moci, a dokonce muset, hrát jinak než obvykle; získají něco navíc, budou určitě zažívat zajímavé chvíle.
V prosinci, těsně před vánočními svátky a výjimečně v sobotu odpoledne, se takto sejdou na pódiu se sopranistkou Simonou Šaturovou. Naplánován je program s výrazným podílem sváteční hudby, včetně radostně a oslavně vyznívající duchovní kompozice Johanna Sebastiana Bacha Jauchzet Gott in allen Landen a pastorálních děl starých mistrů. Podstatným momentem tohoto koncertu je dirigentský host – Reinhard Goebel. Zejména díky dlouholetému působení v souboru Musica Antiqua Köln, kde byl houslistou a uměleckým vedoucím, patří ke skutečným legendám ve sféře historicky poučené interpretace staré hudby.
Koncertní mistr Josef Špaček pak dostane na jaře příležitost nastudovat a s kolegy zahrát Staré árie a tance Ottorina Respighiho a Schubertův proslulý smyčcový kvartet Smrt a dívka v aranžmá Gustava Mahlera. Navíc si k tomu užije na pódiu radost – provede Grand duo concertante pro housle a kontrabas s mladou kolegyní ze Španělska. Uxía Martínez Botana, zastávající post koncertního mistra kontrabasů u Bruselské filharmonie, zakladatelka souboru Rubik Ensemble, je přes své mládí mezinárodně vysoce ceněnou sólistkou.
„Chtěli jsme dát filharmonikům možnost, aby pravidelně vystupovali v malém nástrojovém obsazení, které je vítanou zvukovou i repertoárovou očistou pro každého orchestrálního hráče. Hudebníci se představí v ambiciózních projektech od baroka po 21. století,“ popisuje záměr generální ředitel České filharmonie David Mareček.
Ondřej Vrabec hovoří podobně: „Nabídka programů, které exponují komorní orchestr, tím spíše čistě smyčcový či dechový, v Praze výrazně zaostává za takřka přesyceným trhem symfonických produkcí. Nový cyklus České filharmonie tak má ambice přispět ke zpestření nabídky. Posluchačům nabízí neotřelou a nápaditou dramaturgii – a hudebníkům cennou možnost tříbit interpretační umění na domácím pódiu ve vzácné konstelaci, kdy se navzájem skutečně uslyší.“
Hobojistka Jana Brožková, protagonistka prvního ze čtyř programů, vystihuje celou myšlenku slovy připodobňujícími nové podněty a nové zážitky k fyzické obnově, k odstranění nánosů a návyků, získání nových sil. Jako když se čistí pramen. „Podnět ke vzniku komorního cyklu K dali koncertní mistři a první hráči orchestru České filharmonie. Jejich přání a touze provádět na pódiu kromě velkých symfonických děl také skladby komorní bylo vyhověno,“ konstatovala s potěšením. Jak říká, menší obsazení komorního orchestru poskytuje hráčům „jakousi očistu či hudební hygienu“. Lépe se slyší, mohou lépe kontrolovat svou tónovou kulturu… Toto všechno je pro muzikanty, kteří jinak převážně hrají ve velkých skupinách, podle Jany Brožkové velmi prospěšné, osvěžující a nakonec samozřejmě i zábavné. „I pro posluchače bude tato řada koncertů jistě zajímavá: mohou například porovnat rozdílné zvukové proporce velkého symfonického orchestru s komorním a též poznají vybrané členy České filharmonie v roli sólistů.“
Od Haydna po Pärta. Vítejte v cyklu C
V katalogu zachycujícím nabídku 123. sezony České filharmonie je novinkou také abonentní koncertní cyklus C, rovněž o čtyřech položkách. Využil již existující oblíbené sobotní odpolední koncerty a předřadil k nim stejné programy pro čtvrteční a páteční večery. Budou se tedy opakovat v Rudolfinu vždy celkem třikrát. Týkají se celé České filharmonie, ne pouze komorních sestav jejích hráčů, ale jde také o menší obsazení orchestru.
David Mareček vidí tyto koncerty následovně: „Zvětšujeme jimi nabídku pro posluchače, kteří chtějí slyšet Českou filharmonii v Rudolfinu. Dramaturgicky se však jedná o zcela nový cyklus čtyř programů, v němž už nebudeme představovat mladé dirigenty jako doposud, ale umělce, kteří s filharmonií spolupracují dlouhodobě.“
V prosinci se před těleso postaví dirigent Giovanni Antonini, známý už i v Čechách z vedení barokních orchestrů, především souboru Il Giardino Armonico. S filharmonií, hrající pochopitelně na moderní nástroje, nastuduje a provede Haydnovu Symfonii Hodiny a Mozartovu Pražskou symfonii a k tomu ještě Schubertovu Předehru C dur zvanou V italském stylu. Jde o díla, která se v symfonických programech, tedy ani v nabídce České filharmonie, dnes už běžně neobjevují. Přesunula se během let do téměř výhradního pole působnosti komorních orchestrů a souborů, včetně vyprofilovaných specialistů s dobovými nástroji.
David Robertson provede v březnu s Českou filharmonií neoklasická díla Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva a Bohuslava Martinů a v jejich sousedství Symfonii Hodiny Josepha Haydna. Sólistou má v tomto programu být jeden z koncertních mistrů orchestru, houslista Jiří Vodička.
Poslední položkou nabídky cyklu C jsou dubnové termíny, kdy se dirigent Tomáš Netopil společně s pianistou Nikolajem Luganským výrazně dotkne tvorby tří nejslavnějších vídeňských klasiků – Haydna, Mozarta a Beethovena. I oni – díky průzračnosti své hudby – dávají hráčům v kontextu běžného symfonického provozu očistné podněty. A publiku užitek.
