Když měla v New Yorku v prosinci 1893 premiéru Novosvětská symfonie a Dvořák se děkoval obecenstvu, jeden z přítomných reportérů v několika větách zachytil skladatelovu podobu a jeho vyzařování: „Má tmavé vlasy, na temeni hlavy už prořídlé. Jeho tvář je ozdobena krátkou tmavou bradkou, která prokvétá stříbrem. Jeho obličej je upřímný, laskavý – nese pečeť něhy a poctivosti. Má tmavé oči a jeho pohled je jasný a veselý – občas se však zatoulá kamsi daleko.“
Nechat se Antonínem Dvořákem a jeho hudbou vést k upřímnosti a laskavosti, něze a poctivosti, učit se od něj pohled na svět, který je jasný a veselý, a občas se zatoulá kamsi daleko…, to může být důležitá lekce pro nás všechny. Něco z ní se může odehrát i během filharmonických vzdělávacích programů.
Myslete si zamilovaného mladíka
V Sukově síni zažijeme Dvořákovu tvorbu pro lidské hlasy. Jednak s Moravskými dvojzpěvy, které Dvořák původně psal pro potřeby domácího muzicírování v rodině pražského velkoobchodníka Jana Neffa. Pak si ovšem půvabné písně přehrál Johannes Brahms a bylo mu jasné, že tahle hudba potěší celý svět. Radost dělá samozřejmě taky zpěvákům a zpěvačkám: nás jimi provedou studentky Konzervatoře Jana Deyla a sbormistr Jan Kyjovský (1. 2. 2022 a 12. 6. 2022).
Další setkání bude s Dvořákovými sólovými písněmi, ve kterých se skladateli dařilo propojit slovo s nádhernou melodikou a velkým citovým nábojem. Třeba v cyklu Cypřiše, o kterém Dvořák po letech jen velmi stručně napsal: „Myslete si zamilovaného mladíka – toť jejich obsah“. Spolu s Markétou Cukrovou, Veronikou Lucassen a Miroslavem Sekerou nahlédneme také do Písní milostných nebo Cigánských melodií a budeme se společně ptát, proč i dnes působí Dvořákovy písně tak silně (30. 1. 2022).
A ještě tři další dvořákovské programy se odehrají v Sukově síni, tentokrát spíše pro dětské a studentské skupiny. První má tajemný název Dvořákulum, vzniká v lektorské skupině Jakuba Kacara a bude to – premiérově v Rudolfinu – úniková hra. Představte si svět, ve kterém nikdo nikdy neslyšel jméno Antonín Dvořák. A vy jste členem badatelské skupiny, která má možnost objevit hudební odkaz zapomenutého skladatele a nechat ho zaznít.
Další pořad – Na kávu s Antonínem D. – vychází naopak ze situace, kdy Dvořáka všichni dobře znají, právě totiž 4. ledna 1896 oddirigoval první koncert České filharmonie. Monika Václová a Kateřina Klementová chtějí přiblížit nejen osobnost samotného skladatele, ale i důležité lidi kolem něj, kteří ho měli rádi a podporovali ho. Do třetice je tu program Vláčkem za Dvořá(č)kem určený pro nejmenší návštěvníky; s Kristýnou Müllerovou a filharmonickým Kvartetem Norbert.
Dvořák ve Dvořákově síni
V cyklu Kroky do nového světa pro veřejnost i školy se budou na své posluchače těšit hudebníci České studentské filharmonie s dirigentem Markem Ivanovićem a samozřejmě s Dvořákovou hudbou. Uslyšíme symfonické básně Vodník a Polednice podle básní K. J. Erbena (10. ledna 2022), ve velikonočním čase zazní velká duchovní kantáta Stabat Mater (24. 3. 2022) a nakonec Houslový koncert se sólistou Josefem Špačkem (11. 5. 2022).
Ve Dvořákově síni se uskuteční i Svátek hudby mezi tóny, čímž se završí celoroční setkávání hudebníka a pedagoga Ondřeje Tichého a jeho hostů. I to bude vlastně probíhat ve dvořákovském duchu. Ondřej Tichý říká, že zvlášť v současnosti je nejen příjemné „schoulit“ se pod křídla krásné Dvořákovy hudby, ale je důležité znovu se o ni opřít jako o základní kámen nesoucí skladatelův otisk i jeho postoje, které jsou trvalé a mohou pomoci nám všem najít novou sílu i rovnováhu (23. 4. 2022).
Dvořák ve svém životě dával přednost spíš tomu, co je potřeba udělat, než tomu, co je prvoplánově hezké, působivé nebo úspěšné. A taky měl ochotu dát svůj talent do služby ne sobě, ale pro dobro světa. Právě to dává jeho skladbám univerzální rozměr, který může rozpoznat každý z nás. Když budeme chtít a když budeme umět vnímat Dvořákovu hudbu a jejím prostřednictvím i vlastnosti jeho duše. Jak že je svého času popsal skladatelův žák a zeť Josef Suk?
„Pravda bez pozlátka, pravá demokracie, nekořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti nižším, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a k lidem, – a stálý tvůrčí neklid!“
Kdo v smutku může zpívat
Rudolfinskou dvoranu nevyužíváme na edukační programy příliš často, tímto prostorem se na ně většinou přichází. Tentokrát se nicméně ve dvoraně bude tančit. A to ve dvořákovském duchu. Pravidelné taneční lekce od ledna 2022 zahrnou valčíky, polky, mazurky i Českou besedu – originální českou čtverylku, která dobyla svět – a dovedou nás až na dobovou, slovanskou tancovačku (24. 4. 2022). Připomeneme tím také úplný profesní start Antonína Dvořáka v taneční kapele Karla Komzáka, kde začínal jako osmnáctiletý hráč na violu.
Ve 126. sezoně se odehrají i nedvořákovské vzdělávací programy. Zahájíme hudební dílny pro seniory Musica ludus pod vedením Rafaely Drgáčové, která si přizvala ještě Hanu Havelkovou a Ondřeje Tichého. Pro předškoláky se odehraje cyklus workshopů Rudolfínek, lidové zvyky a písničky pro celý rok připomene Fašánek, do neprobádaných hudebních končin Galaxie nás zavede pořad Hluboký vesmír. Společný čas bude možné strávit s hudebníky České filharmonie: Adamem Honzírkem (Hudba v base) a Vojtěchem Jouzou (Čáry máry dirigent). Připomeneme také silný příběh kněze Josefa Toufara v hudebním zpracování Slavomíra Hořínky.
Pod filharmonickou střechou bude pokračovat také neutuchající úsilí zpěvačky a sbormistryně Idy Kelarové o to, aby se měnil svět – a ten romský a neromský aby se sobě vzájemně otevíraly, abychom se učili společně tvořit a díky tomu si líp rozumět.
Spolupráce České filharmonie s pěveckým sborem Čhavorenge trvá už osmým rokem, přinesl mnoho krásných plodů a i v letošní sezoně chystáme koncerty anebo workshopy, při kterých se s romskými dětmi a mladými lidmi setkávají jejich vrstevníci z českých škol.
Paní Ida říká, že teď všichni potřebujeme hodně zpívat. Hodně nahlas. A že se nemusíme bát ve zpěvu vyjádřit radost, ale ani smutek. A připomíná, že Antonín Dvořák o něčem takovém taky docela jistě věděl, když ve svých Cigánských melodiích zhudebňuje slova: „Kdo v smutku může zazpívat, ten nezhynul, ten žije, ten žije!“
Pane Bombor, foukaj do toho víc!
Prvním velkým vstupem do dvořákovské sezony bude ovšem Novosvětská symfonie. V neděli 10. října 2021 ji zahraje Společný orchestr filharmoniků a žáků základních uměleckých škol pod taktovkou Petra Altrichtera. Jejich koncert se měl odehrát už v červnu 2020, ale pandemické okolnosti tomu nepřály. A snad to tak i mělo být, protože teď provedení nejslavnější české symfonie do našeho dvořákovského programu krásně zapadá.
Stojí znovu za připomenutí, že to byl Antonín Dvořák, kdo na historicky prvním koncertě České filharmonie 4. 1. 1896 právě Novosvětskou dirigoval (vedle toho Slovanskou rapsodii č. 3, pětici Biblických písní a předehru Othello). Člověk si někdy klade otázku: jak asi vypadaly zkoušky s Antonínem Dvořákem? Co hudebníkům říkal? A jak na ně působil? Víme, že to nebyl profesionální dirigent, spíše dirigující skladatel. Není to tak dlouho, co byla zveřejněna zajímavá vzpomínka Vladimíra Lista (1877–1971), která nám může prozradit víc.
„Opona byla vyzdvižena, aby byla dobrá akustika a Dvořák na vysokém stupínku, většinou svlečený – bez kabátu – dirigoval. Často odklepal a opravoval docela kamarádským způsobem. Pane Pelikáne, přitlačej na to, nebojej se toho! – Pane Bombor, foukaj do toho víc! Takovýmto způsobem opravoval a dociloval efekty, které si přál.
“To je vzpomínka na začátek ledna 1896. Na začátku června 2021 pronesl Petr Altrichter v úvodu první zkoušky Novosvětské k již zmiňovanému Společnému orchestru filharmoniků a žáků ZUŠ: „Víte, jaká jsou největší nebezpečí pro hudbu? Čím můžeme hudbu zabít? První nebezpečí – to je nuda. Druhé – a o tom by vám mohli vyprávět všichni hudebníci z profese – je rutina. Další velké nebezpečí – velmi často pro mladé lidi – je sebeláska. Ale co je vůbec nejhorší – mrtvé srdce. A to u Dvořáka nikdy není!“
