Součástí původních ambiciózní plánů pro naši jubilejní 125. sezonu byly i čtyři světové premiéry skladeb objednaných Českou filharmonií u tuzemských i světových autorů. Přestože filharmonie pravidelně hraje pro televizní a internetové publikum, pro tyto koncerty volí alternativní repertoár a většinu chystaných premiér odsunula do příštích sezon. Některé nové skladby totiž vyžadují velké obsazení, kterému ovšem brání současná hygienická opatření. Dalším důvodem je snaha orchestru zachovat výjimečnost jejich prvotního provedení pro publikum v sále.
Česká filharmonie se přesto rozhodla uvést alespoň jednu premiéru: klavírní koncert objednaný u sedmapadesátiletého Rakušana Thomase Larchera, jednoho z nejoriginálnějších skladatelů současnosti. A také jednoho z nejuznávanějších, o čemž svědčí i jména hudebníků a orchestrů, kteří jeho díla provádějí. K premiéře dojde během posledního koncertu ze série Jarní hvězdy České filharmonie 29. dubna.
Hledání nových barev
Rodák z tyrolského Innsbrucku vystudoval ve Vídni kompozici a také hru na klavír. Proto tento nástroj v jeho díle často potkáme – ať už sólový, nebo jako součást komorního obsazení. Larcher, sám vynikající klavírista, řadu svých kompozic také premiéroval. Jeho tvorba si podmaňuje posluchače kombinací kontemplativních harmonií se zvýšenými nároky na technické možnosti nástrojů. Například u klavíru vypíná a pak zase zapíná některé jeho struny. Pracuje originálně se zvukovými barvami a posouvá jejich hranice. Je ohleduplný k tradici, ale zároveň vysoce experimentální.
Tohmas Larcher, © Eduardus Lee
Larcherova naléhavá hudba evokuje pocit, že každý zvuk, který právě zní, je ten vůbec nejdůležitější. Vyznačuje se přitom spíše střídmostí prostředků a skladatelského uvažování a upřednostňuje jasné vyjádření. Díky své klavírní kariéře se Thomas Larcher důvěrně seznámil s principy tvorby dávných i soudobých skladatelů, a to mu pomáhá zasazovat svoji tvorbu do různých hudebních kontextů.
Hledání nových barev slyšíme v Larcherových komorních i orchestrálních kompozicích. K těm patří koncert Still (2002) pro violu a orchestr, který premiérovala Kim Kashkashian, koncert pro klavír a komorní orchestr Böse Zellen (Zlé buňky, 2006), houslový koncert (2008) napsaný pro Isabelle Faust a violoncellový koncert Ouroboros (2016). V roce 2011 měl velký úspěch dvojkoncert pro housle violoncello a orchestr, napsaný na objednávku londýnského festivalu BBC Proms – premiérovali ho Viktoria Mullova a Matthew Barley.
Larcherova první velká orchestrální partitura Red and Green (2010) vznikla na objednávku San Francisco Symphony. K názvu a koncepci skladby napsal sám autor: „Červená a zelená odkazuje na dvě barvy, které nelze rozlišit, když trpíte barvoslepostí … něco, co mám, ale jen v malé míře … ale vždy bylo pro mě zajímavé ptát se sám sebe, jak ‚normální‘ lidé můžou vidět svět.“
„Červená a zelená jsou dvě různé formy energie (dvě věty skladby!), které jsou vskutku odlišné, ale mají silné vzájemné vazby … prvky jedné existují v druhé. A v neposlední řadě červená a zelená představují semafory, a tedy pořádek celého našeho městského světa … podobné nule a jedničce v počítačovém světě a počítačových jazycích,“ dodal Larcher.
Kritik Stephen Smoliar po premiéře skladby napsal: „Výsledkem je naprosto jedinečná poslechová zkušenost s dokonale platnou estetikou krásy … litoval jsem jen toho, že jsem měl pouze jednu příležitost zažít tuto ohromující hudbu.“
Celých šest let vznikala Larcherova první symfonie Alle Tage (2010–2015) pro baryton a orchestr, jejíž premiéru uvedli v amsterdamském Concertgebouw Orchestr Nizozemského rozhlasu, dirigent Jaap van Sweden a barytonista Matthias Goerne, věrný protagonista Larcherových skladeb.
Skladatelovo nejambicióznější orchestrální dílo, Druhá symfonie – Kenotaph (2015–2016), zaznělo poprvé v podání Semjona Byčkova a Vídeňských filharmoniků, na jejichž objednávku vzniklo. V následujících sezonách Byčkov symfonii provedl s Mnichovskou filharmonií, BBC Symphony Orchestra na BBC Proms a s Newyorskou filharmonií, skladba zněla i v podání dalších vynikajících dirigentů a orchestrů a získala několik prestižních cen. Zatím nejnovější Larcherovu orchestrální kompozici Chiasma (2017) si objednal Orchestr lipského Gewandhausu a dirigent Andrise Nelsons, premiéru měla na jaře roku 2018.
Lovecká puška
Vedle klavíru má Larcher v oblibě lidský hlas, proto v jeho tvorbě najdeme nemálo skladeb pro sólistu s doprovodem orchestru nebo instrumentálního ansámblu. Libreto jeho zatím jediné opery Das Jagdgewehr (Lovecká puška, 2016–2018) je inspirováno stejnojmennou novelou japonského spisovatele Jasuši Inoua (vyšla také česky). Larcher ji zkomponoval na objednávku operního festivalu v Bregenzu a její premiéru i další provedení v Německu a Velké Británii provázely příznivé ohlasy hudebních kritiků.
Thomas Larcher je často zván k sezonním skladatelským rezidenturám, absolvoval je u vídeňského Konzerthausu, orchestru salcburského Mozartea, londýnské Wigmore Hall, amsterdamského Concertgebouw a řady festivalů, mimo jiné v Bregenz, Aldeburghu, Davosu, Heimbachu, Risöru, Mondsee a Bantry.
V roce 1994 založil v tyrolském městě Schwaz festival Klangspuren, z něhož se stala mezinárodně uznávaná pravidelná přehlídka soudobé hudby. Festival vedl deset let, pak ale z jeho čela odešel a založil nový, Swarowski Music im Riesen, který zve každoročně v květnu do rakouského Wattensu nejlepší interprety komorní hudby.
Skladba šitá na míru
Obrovský úspěch Druhé symfonie provedené v červnu 2016 přinesl Thomasi Larcherovi nejen další nárůst popularity, ale také důležité setkání se Semjonem Byčkovem. Tehdejší umělecké sblížení a vzájemná důvěra skladatele a dirigenta vyústily v objednávku nové skladby pro Českou filharmonii.
Že jde o klavírní koncert, není náhodné, Byčkov měl od počátku jasno i v tom, že jej bude hrát Kirill Gerstein. Hudebník, který se už několikrát představil i pražskému publiku, s oblibou vystupuje z klasického klavírního repertoáru a věnuje se i jazzu i soudobé hudbě. Larcher tak skládal nový koncert s jasnou představou jeho interpretů.
Pětadvacetiminutovou skladbu autor popisuje jako „energickou hudbu zasazenou do historického kánonu“. Více zatím nevíme, ale nebyl by to Larcher, kdyby nechtěl zase o kus posunout klasické hranice formy instrumentálního koncertu a nezvolil neotřelý přístup i k samému nástroji.
Očekávání jsou velká. Larcherův nový opus v provedení České filharmonie s Byčkovem a Gersteinem uslyší české publikum ve čtvrtek 29. dubna na ČT art a sociálních sítích, ve druhé polovině programu pak Druhou symfonii Petra Iljiče Čajkovského „Maloruskou“.
Podruhé by měla skladba zaznít ve stejném obsazení v květnu ve vídeňském Konzerthausu, který byl jejím spoluobjednavatelem. O pár týdnů později ji mají představit Gerstein s americkou dirigentkou Karinou Canellakis v amsterdamském Concertgebouw. Dalšími orchestry, které koncert uvedou, jsou BBC Radio 3, Dánský národní symfonický orchestr, Berlínští filharmonikové a Filharmonický orchestr Bergen.
