Dirigent Václav Talich, který žil v letech 1883 až 1961, představuje druhý milník v dějinách České filharmonie. Jednadvacet let po Antonínu Dvořákovi, který dirigoval její první koncert, přišel energický mladý muž s ambicemi i schopnostmi vytvořit z ní prvotřídní orchestr. Podobně vysoké nároky kladl také na operu Národního divadla.
Kromě vyčerpávající pracovitosti a přecitlivělé povahy však Talicha vytrvale pronásledovala také nenávist levicového estetika a později komunistického ministra Zdeňka Nejedlého. Do života mu tragicky zasáhlo nespravedlivé obvinění z kolaborace s nacisty a věznění na Pankráci.
Podcast si poslechněte zde:
Vrcholné umění i tragické zákruty jeho života se odrážejí také v dopisech, které Talich dostával od svých žáků, přátel i kolegů. Krátký pozdrav plný respektu mu napsal Rafael Kubelík, když se v emigraci setkal se členy České filharmonie, která byla zrovna na zájezdu.
Dávno předtím už ale žasne mladý Václav Smetáček nad dirigentským uměním, které se vyrovná německým špičkám. Levicový avantgardista E. F. Burian se touží s Talichem odstěhovat do izolovaného města pro „pološílené honce krásna“. Jako oddaný žák se k němu obrací dirigent Jaroslav Krombholc. Po zatčení kvůli údajné kolaboraci s nacisty dirigenta povzbuzují muzikolog Otakar Šourek a Bohuslav Martinů.
Budoucí šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann vítá Talicha zpět v opeře Národního divadla. Teprve dvaadvacetiletý Charles Mackerras, jenž později proslavil ve světě Janáčkovu hudbu, ho obdivně srovnává s fantastickým Wilhelmem Furtwänglerem. K narozeninám mu přeje muzikolog Bohumír Štědroň, k titulu národního umělce básník Jaroslav Seifert.
Části z dosud nevydané knihy korespondence, kterou Talich dostával, poskytl Ladírně muzikolog Milan Kuna. Publikaci připravuje k vydání Muzeum Českého krasu v Berouně. Dopisy čte Daniela Čermáková.