Naladit se a vzhůru do Rudolfina
Sobotní ráno jako vymalované. S desetiletou dcerou Ankou balíme svačinu a s trochou nervozity se loučíme s naším novým štěnětem Marcosem. Dneska dopoledne to prostě musí doma zvládnout samo. Na metru potkáváme Aniččinu kamarádku Denisku a před Rudolfinem zbytek naší výpravy – Broňu s manželem Honzou, který nás dnes bude fotit.
Je 10 hodin ráno. Den otevřených dveří právě startuje. Budova Rudolfina je zlatavě osvětlená podzimním sluncem a kromě nás už k ní míří další hloučky zvědavců.
Čeká nás pestrý den.
Za rok přijdem zas
Na akci nakonec dorazilo přes dva a půl tisíce návštěvníků. Potkávali jsme rodiny s dětmi, páry, jednotlivce i skupinky všeho věku. Hravé klasické hudbě to v krásném prostředí Rudolfina opravdu slušelo. My jsme navštívili hlavně programy pro děti, ale rozhodně bychom se nenudili ani bez nich. Nestihli jsme zdaleka všechno, a přitom třeba sampling workshop vypadal za oknem západního salonku opravdu cool. A film o Antonínu Dvořákovi, promítaný na velké plátno, také určitě stál za to. Tak třeba příště.
Holky sbírají materiály a těší se, jak o dni otevřených dveří udělají projekt do školy. V půl třetí spěcháme domů za štěnětem, ale příští rok se vrátíme!