Ve světle čísel a fakt. Nad repertoárem České filharmonie 2010–2017

Není toho málo. Nastudovali okolo 580 titulů a spolupracovali s více jak 70 dirigenty. Předpoklad, že vůbec nejhranějším autorem byl Antonín Dvořák, se naplňuje 273 provedeními jeho děl. Z českých autorů jej následuje Bedřich Smetana se 104 provedeními, Leoš Janáček se 78, Bohuslav Martinů se 74 a Josef Suk se 32 provedeními. Zahraničním autorům z německy mluvících oblastí vévodí Ludwig van Beethoven, jehož dílo bylo hráno 96krát, následuje Wolfgang Amadeus Mozart 83krát a Gustav Mahler 68krát. Brahmsova hudba je také stálicí repertoáru České filharmonie, o čemž svědčí 63 provedení jeho skladeb. V pozadí nezůstává ani ruská hudba v čele s Petrem Iljičem Čajkovským se 104 provedeními, následuje Dmitrij Šostakovič s 41 a Sergej Prokofjev se 31 provedeními. Hudba Maurice Ravela zazněla za posledních sedm let 36krát, zatímco ostatní francouzští autoři a světová díla hudby 20. století, co do počtu provedení, málokdy překročí číslo 10. A co hudba soudobá? V repertoáru filharmoniků je zastoupena díly žijících autorů např.: Krzysztofa Pendereckého (1933), André Previna (1929), Wolfganga Rihma (1952), Jörga Widmanna (1973), B. Tommyho Anderrsona (1964), Alana Fletschera (1956), Jennifer Higdon (1962), Juraje Filase (1955), Jiřího Gemrota (1957) či autora mladé generace Slavomíra Hořínky (1980).

Orchestr se věnuje samozřejmě i uvádění světových premiér. V tomto ohledu byl plodný rok 2010, kdy zazněly čtyři světové premiéry: Koncert pro klavír a orchestr Jiřího Gemrota (Praha, 11. 3. 2010, sólo Daniel Wiesner, dirigent Jiří Bělohlávek), Slova kříže Slavomíra Hořínky (Brno, 13. 10. 2010, dirigent Leoš Svárovský), Radobýl Vladimíra France (Praha, 4. 11. 2010, dirigent Ondrej Lenárd), Koncert pro violoncello a orchestr Karla Reinera (Praha, 2. 12. 2010, sólo Sebastian Foron, dirigent Zdeněk Mácal). Na další světové premiéry musel orchestr počkat až do 3. 10. 2012, kdy pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka byla uvedena Janáčkova Glagolská mše v původní verzi označované jako „září 1927“. Dne 1. ledna 2015 zazněly Dvořákovy Písně milostné v instrumentaci Jiřího Temla (Magdalena Kožená, Jiří Bělohlávek). V roce 2014 vypsala Česká filharmonie skladatelskou soutěž. Vítězná skladba Kuře melancholik Jana Ryanta Dřízala byla premiérována za řízení Jiřího Bělohlávka 7. 10. 2015. O pár měsíců později 9. 3. 2016 byla poprvé hrána Apokalypsa v Kamenické stráni Miloše Boka pod taktovkou Manfreda Honecka. V témže roce v rámci open air koncertu zaplavila Hradčanské náměstí novinka Petra Wajsara Čtvero rozhněvaných mužů – kus pro čtyři fagoty sólo a orchestr. Ani letošní rok není bez premiéry. Dne 22. února šéfdirigent s filharmoniky a Hudbou Hradní stráže uvedl premiéru nového kritického vydání (ed. Jiří Zahrádka) Janáčkovy Sinfonietty.

Česká filharmonie za posledních sedm let zažila řadu velmi zdařilých kombinací repertoáru a dirigenta. Za zmínku stojí provedení Druhé (2010) a Osmé (2011) symfonie Gustava Mahlera s Christophem Eschenbachem, Sedmé (2013) a Osmé (2013) symfonie Ludwiga van Beethovena pod taktovkou Herberta Blomstedta. V roce 2010 byla dobře hodnocena Marin Alsop při provedení Šostakovičovy Páté symfonie. Na své dobré renomé navázala v roce 2014 nastudováním obtížného programu: Stravinského Ptáka Ohniváka, Barberova Houslového koncertu a Coplandovy Třetí symfonie. V roce 2012 k České filharmonii přijel americký dirigent Leonard Slatkin s ryze symfonickým programem: Haydnovou Symfonií č. 85, Barberovou Jednovětou symfonií op. 9 a Čajkovského „Čtvrtou“. Dne 15. září tomu byly 4 roky, kdy se na dirigentském stupínku „zjevil“ Fabio Luisi s Verdiho Requiem. Navzdory času je vzpomínka na toto provedení stále velmi živá, bylo fenomenální! Fabio Luisi bude v nadcházející sezoně opět dirigovat, a to Brucknerovu Osmou symfonii na koncertech 31. 1. – 2. 2. 2018.

Výčet mimořádných koncertů s často skvělými sólisty by byl ještě velmi dlouhý. Česká filharmonie si po dobu posledních sedmi let navzdory nelehkým obdobím a následnému času velkých pozitivních změn udržela symfonický repertoár v podobě, která je standardní pro výborné světové profesionální orchestry. Ve svých koncertech se pravidelně dotýkala hudby všech období, a to od klasicismu až po hudbu soudobou.