„Jdu s radostí hrát do Rudolfina, přestože je tam problematické a příliš malé pódium. Zvuk vás ale úplně obejme a povzbuzuje vás, abyste to dál zkoušeli. Velké koncertní sály vám dodávají odvahu,“ rozhovořil se Rattle s nadšením o svém návratu k České filharmonii před dvěma lety. Bylo to ve chvíli, kdy se na čas uvolňovala hygienická opatření uprostřed pandemie Covidu-19. Rattle působil i uprostřed všudypřítomné tísnivé atmosféry vyrovnaně a měl evidentně radost z dalšího setkání s orchestrem, se kterým poprvé spolupracoval v únoru 2019.
Část domácího hudebního života jako by se tehdy úplně zastavila a čekala na událost, která svou prezentací vzbuzovala dojem, že chce umístit do pražského orloje dalšího svatého. Místo odtažitého idolu však Praha přivítala inspirativního, strhujícího a precizního dirigenta. Osobnost, která dokáže prosazovat nekonvenční projekty i v konvencemi svázaném světě klasické hudby. A mimo jiné také mahlerovského specialistu, jímž Rattle bezpochyby je, ačkoliv jeho hudební záběr sahá od baroka až k současnosti a jeho hudební chameleonství se občas stává terčem kritiky.
Mezi důvody jeho odchodu od LSO patřil podle spekulací brexit, stejně jako odložená výstavba nového koncertního centra v Londýně. Sedmašedesátiletý Rattle však hovoří především o rodinných důvodech a zdůrazňuje rychlost spojení mezi Mnichovem a Berlínem, kde žije i s rodinou.
„Naše nejmladší dítě mě potřebuje teď, ne až za deset let,“ podotkl koncem jara v rozhovoru pro deník The Telegraph a dodal, že když si člověk něco může dovolit v padesáti letech, tak to v šedesáti ještě zvládne, ale po sedmdesátce už ne.
Pokud však přibývající věk přestává přát cestování a tím také vztahům na dálku, vytrvalosti a dlouhodobějším kontaktům bývá spíš nakloněn. V blízké budoucnosti z toho může těžit nejen Bavorský rozhlasový orchestr, ale také Česká filharmonie, která přivítá Simona Rattlea i Magdalenu Koženou jako rezidenční umělce sezony 2022/2023.
Magdalena Kožená se stala rezidenční umělkyní České filharmonie v sezoně 2015/2016, kdy si orchestr připomínal 120 let své existence. Na její vystoupení s klavíristkou Mitsuko Uchidou či dirigentem Andreou Marconem jistě mnozí vzpomínají dodnes. Ve zvláštním projektu připomínajícím domácí komorní superansámbl se k ní však tehdy připojil i Simon Rattle, i když „jen“ v úloze klavíristy.
Kožená zpívala Mahlerovu Píseň o zemi při prvním Rattleově vystoupení v Rudolfinu, oba se pak o rok později vrátili při benefičním koncertu České filharmonie. Jeho program byl sestaven mimo jiné z písní Gustava Mahlera a Luciana Beria. Společná rezidence obou umělců v příští sezoně se tak stává pokračováním započaté tradice a zároveň příslibem jejího pokračování v dalších letech.
Tři koncerty, které se jen tak nezopakují
Nezbytnou součástí umělecké rezidence jsou kromě samotné přítomnosti obou umělců především mimořádné projekty. Tři koncerty, které Rattle a Kožená s Českou filharmonií provedou, představují tři průsečíky zájmů všech tří zúčastněných stran.
„Pamatuji, s jakou radostí orchestr hrál hudbu, která patří k základům jeho existence,“ chválil Rattle Českou filharmonii ještě dlouho poté, co společně provedli Dvořákovu symfonickou báseň Zlatý kolovrat a Mahlerovu Píseň o zemi. Ani jeden ze dvou klíčových skladatelů prvního českého orchestru nezůstane při Rattleových vystoupeních stranou, i když Dvořák se tentokrát bude muset spokojit s účastí „pouze“ coby písňový autor.
Písně autorů svázaných s českým prostředím tvoří jednou z výrazných tematických linií rezidenčních koncertů. Druhý z nich zahájí Dvořákovy vášnivé Večerní písně v orchestrální verzi. Písně židovských autorů Hanse Krásy a Gideona Kleina připomenou nejen multikulturní prostředí meziválečné Prahy, ale také tragédii holocaustu, jenž pro oba dva skladatele znamenal smrt. Písně od Bohuslava Martinů naopak připomenou českého skladatele, pro něhož byl pobyt v zahraničí nejdříve svobodnou volbou, která se po druhé světové válce změnila v tíživou nezbytnost.
Světoobčanství Martinů i dobové trendy připomenou texty, které si skladatel vybral z japonské lyrické poezie. Ze světa pak do Rudolfina nahlédnou Maurice Ravel a Béla Bartók, jejichž úpravy řeckých a maďarských písní zahájí tradiční Koncert pro svobodu a demokracii. Právě tato událost odstartuje 16. listopadu společnou rezidenci Simona Rattlea a Magdaleny Kožené v aktuální sezoně České filharmonie.