Jak to všechno začalo
V době, kdy byl ještě členem kvarteta violista Jaroslav Rybenský, trávili Smetanovci léto se svým profesorem Josefem Mickou v pronajatých chalupách různě po venkově. Jednou dokonce pobývali i na zámku Hluboká nad Vltavou.
Ke konci padesátých let měli ale už Antonín Kohout a Lubomír Kostecký rodiny a chtěli s nimi trávit léto mimo Prahu a zároveň se s kolegy připravovat na novou koncertní sezonu. Začali tedy hledat místo, kde by tento rodinně-umělecký projekt mohli uskutečnit. Když klavírista Josef Páleníček pozval Antonína Kohouta prvně do Lučan, podoba zaslíbeného prázdninového místa začala nabývat reálné obrysy. Velmi brzy si zde členové kvarteta pořídili chalupy.
Členové Smetanova kvarteta
1. housle
Václav Neumann (1920–1995), od 1945 do 1947
Jiří Novák (1924–2010), od 1947
2. housle
Lubomír Kostecký (1922–2003)
Viola
Jaroslav Rybenský (1923–1997), od 1945 do 1956
Milan Škampa (*1928), od 1956
Cello
Antonín Kohout (1919–2013)
Stavení pro umělce
O opuštěná obydlí nebyla tehdy v Sudetech padesátých let nouze. Hlavně o roubenky nebyl téměř zájem a stát je prodával skoro zadarmo. Kohoutovi se nejdříve nastěhovali do jedné chalupy a posléze si vybrali protější tzv. švýcarku. A my Novákovi? Výběr chalupy nechal můj táta, tehdy ještě svobodný, na své matce. Ta vybírala ze tří stavení a nakonec bohužel zvolila to největší. Chalupu z roku 1876, která byla původně řeznictvím s krámem a udírnou.
Stav chalup vyžadoval okamžité opravy, především shnilých podlah a rozbitých střech. Objekty trápila vlhkost, červotoč i dřevomorka. U Kosteckých pracoval na zvelebování chalupy Lubomír jen za pomoci syna a řemeslníků. Rád měl vše osobně pod kontrolou, což bylo ku prospěchu věci. U nás se díky tehdejším řemeslníkům opravovalo stylem „Potěmkinovy vesnice“. Nikdo na ně nedohlížel. Ačkoliv byl táta z venkova, nebyl moc šikovný. Jako dítě a mladík pomáhal svým rodičům pouze okopávat brambory a trochu sekat trávu. Víc ho otec nenechal dělat, aby si nezranil ruce.
Když se v roce 1964 můj táta, Jiří Novák, ve čtyřiceti letech oženil, vztah s jeho matkou se natolik změnil, že si musel na léto v Lučanech pronajmout pokoj v jiné chalupě. Díky tomu jsem se mohla poměrně v klidu na jaře roku 1966 narodit. Můj táta tam kromě zkoušek kvarteta cvičil ještě houslový koncert Bély Bartóka, který následně provedl s Českou filharmonií.
Milan Škampa přišel do Lučan nad Nisou až po roce 1957, kdy se stal violistou Smetanova kvarteta. S rodinou si na rozdíl od ostatních vybral zděný domek ve vedlejším Horním Maxově. Jeho bratr Mirko si koupil roubenku v Lučanech, kterou vlastní dodnes. Rodiny Smetanovců se do chalupaření v Jizerkách tak zamilovali, že Kohoutovi nechali své děti přehlásit na pár měsíců do tamní základní školy.
Cvičení i zábava
Smetanovci si vyčlenili pro přípravu koncertní sezóny vždy celý srpen. Zkoušelo se od devíti do jedné. Nejdříve byla zkušebna u Kohoutů, později po opravě setnice se zkoušelo u Kosteckých. Poslední týden v srpnu svůj připravený repertoár ještě odehráli v lučanské sokolovně i v kostele Nanebevzetí Panny Marie a také v tanvaldském kině.
Zajímavostí byly koncerty v sokolovně na Malé Skále. Pořádaly se spolu s vernisáží obrazů malíře Josefa Jíry, který zde měl ateliér a často zachycoval Smetanovce při zkouškách nebo na koncertech. Každoroční poslední letní koncert se konal již v Praze na Pražském hradě. Od šedesátých let čekalo Smetanovce vždy po prázdninách podzimní japonské turné, které trvalo někdy i čtvrt roku.
Kolem roku 1963 violoncellista Kvarteta hlavního města Prahy Zdeněk Koníček vlastnil chalupu nedaleko Lučan, v Jiřetíně pod Bukovou. Tehdy byli se Smetanovci ještě kamarádi, kteří rádi spojili práci se zábavou. S rodinami a přáteli slavili za bujarého veselí tradiční „letní Silvestry“ v maskách. Naděžda Kostecká byla skvělá hostitelka a kuchařka. S Lubomírem dokázali vytvořit úžasnou pohodu a atmosféru, v níž se dobře cítili hosté různého vyznání i politických názorů. Marie Kohoutová byla zase vyhlášené svými výbornými buchtami a koláči.
Nabité léto 1975 – první na světě a ještě v televizi
Později se k muzikantské rodině chalupářů přidala další významná postava v historii kvarteta, zvukař Milan Kulhan. Ten dal podnět k tomu, že se v červnu 1975 natočila v lučanském kostele vůbec historicky první digitální hudební nahrávka. Na jejím pořízení spolupracovaly tenkrát společnosti Nippon Columbia/Denon a Supraphon. Více se o této výjimečné události můžete dozvědět v rozhovoru s panem Kulhanem na webu Smetanova kvarteta.
V roce 1975 vznikl během srpna také televizní dokument o Smetanovcích v rámci cyklu „Mají jméno ve světě“. Režie se ujal Ladislav Váňa za přítomnosti Evalda Schorma, který měl v té době z politických důvodů zakázanou uměleckou činnost.
I v současnosti potomci Smetanovců udržují v Lučanech nad Nisou jak chalupy, tak i hudební tradici v podobě letních komorních koncertů.
Slavné Smetanovo kvarteto bylo jako komorní soubor dlouhá léta součástí České filharmonie. V roce 2015 si připomínáme sedmdesát let od založení kvarteta i čtyřicetileté výročí první digitální hudební nahrávky na světě, kterou natočilo právě kvarteto v Lučanech nad Nisou. Podrobné informace o souboru, stejně jako řadu unikátních fotografií, audio a video materiálů najdete na webu www.smetanovokvarteto.cz.