K České filharmonii se Batiashvili vrací podruhé. Poprvé se s orchestrem potkali loni na jaře v rámci cyklu Jarní hvězdy České filharmonie, koncert řízený Jakubem Hrůšou tehdy přenášela ČT art. Objevit se v Rudolfinu však měla už o rok dříve – se svým neméně slavným komorním souputníkem Gautierem Capuçonem – v Brahmsově Dvojkoncertu pro housle a violoncello. Těšení publika tehdy utnula covidová opatření a rušení koncertů.
Podmanivost a charisma
V české metropoli se Lisa Batiashvili poprvé představila na Pražském jaru v roce 2019, kdy hrála s Orchestrem Dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma a Sirem Antoniem Pappanem Bartókův Houslový koncert.
O jejím loňském debutu s Českou filharmonií na OpeřePlus napsali: „V záplavách virtuózních pasáží prokázala nejen svou obdivuhodnou technickou vyspělost a svrchovanost, ale i mnohotvárné výrazové prostředky, cit a proměnlivou barevnost tónu. Například její výšky: v rychlosti tak náhlé, ostré a přesné jako zásah dýky, a jinde tak něžné a sladké, vibrující jako roztoužený slavičí zpěv.“
A kritik New York Times si v roce 2015 o jejím umění pomyslel: „Na koncertech a na oceněných nahrávkách zaujala kritiky i publikum svou přirozenou elegancí, hedvábným zvukem a pečlivou artikulací. V její hře je přímočarost laseru, která jí umožňuje přenášet koncentrované emoce beze stopy afektovanosti nebo teatrálnosti.“
Společenská odpovědnost umělce
Třiačtyřicetiletá Lisa, která okouzluje mladistvým a přátelským vystupováním, není jen hvězdou světa klasické hudby. Je to i žena, pro kterou je rodina se dvěma dětmi největší životní prioritou, a není jí lhostejné, v jakém světě žije. Jednoznačně mluví o společenské odpovědnosti umělce.
„Nemyslím si, že by umělci měli být politikové, ale mají přece nějaký názor na to, co se kolem nich děje. Zásadně nesouhlasím s názorem, že umělec má jen předávat publiku krásné zážitky. Jsme přece součástí společnosti,“ řekla před třemi roky časopisu Harmonie.
Vlastenecky smýšlející houslistka, která soustavně podporuje svou rodnou Gruzii, dala již před lety najevo, že nikdy nevystoupí v Rusku. V roce 2014 ji však v Rotterdamu čekal koncert s jedním z největších podporovatelů Vladimira Putina z řad hudebníků, Valerijem Gergievem. Lisa profesionálně odehrála koncert, ovšem jako přídavek zahrála skladbu, kterou si objednala u gruzínského skladatele Igora Lobody. Requiem za Ukrajinu, silné dílo připomínající oběti ruské agrese, tehdy „jen“ na východě Ukrajiny a na Krymu, zaznělo od té doby v podání této odhodlané umělkyně několikrát. Naposledy letos v březnu na koncertě vyjadřujícím solidaritu napadené Ukrajině v sále Berlínské filharmonie.
Otec jí otevřel oči
Díky otci Tamazovi Batiashvilimu, členu Gruzínského státního kvarteta, který mohl častěji vyjíždět do zahraničí, začala Lisa ostře vnímat společensko-politické rozdíly mezi Západem a Východem. Vzpomíná, že o tom doma hodně mluvili. Otec hovořil o přednostech západních demokracií a touze východních zemí stát se součástí demokratického světa.
Pro Lisu to byl první zřetelný politický vzkaz. Na jedné straně komunistický systém a země pod nadvládou Ruska, na druhé straně svobodný západní svět, po kterém všichni Gruzínci toužili. V roce 1991 se její rodině podařilo vycestovat. Ale dodnes se cítí s Gruzií velmi svázána a chápe přání tamějších lidí být svobodní, mít užší spojení se světem a touhu mladých lidí získávat zkušenosti v zahraničí.
Německo Batiashvili respektuje jako zemi podporující talenty a poskytující mnoho příležitostí.
Vědoma si důležitosti kvalitního vzdělání a uměleckého rozhledu založila nadaci Lisa Batiashivili Foundation, která pomáhá talentovaným gruzínským muzikantům získávat zkušenosti, seznamuje je s uměleckými osobnostmi a díky tomu jim otevírá nové perspektivy.
Zázrak komorního partnerství
Lisa není jen opěvovanou sólistkou. Je i členkou tria snů: Lisa Batiashvili – Gautier Capuçon – Jean-Yves Thibaudet, s kterým na letošním turné zkraje roku znovu uhranula evropské publikum.
Na obvyklou otázku, jak se sólista přizpůsobuje komorním partnerům, odpovídá, že v obou rolích nevidí žádný rozdíl. Hráč musí být maximálně pozorný, rychle reagovat, ale současně musí být schopen precizně formulovat svou představu o interpretaci. Když jsou v komorním seskupení hráči téže profesionální úrovně, není podle ní nic krásnějšího než s nimi hrát a dýchat ve stejném rytmu. Když hraje s Gautierem Capuçonem a Jeanem-Yvesem Thibaudetem, jsou prý na konci turné jako jedno tělo. A to představuje nejšťastnější okamžiky jejího hudebního života.
Komorním partnerem houslistky je i její manžel, hobojista François Leleux. Tento výjimečný instrumentalista, jehož hra oplývá poetičností, se objevil na jejím albu z roku 2014 Bach ve dvojkoncertu pro hoboj a housle a v árii Erbarme dich z Matoušových pašijí, kde hraje altové sólo na hoboj d’amore.
Dvacet let soužití, to je už dlouhá doba, aby se partneři vzájemně ovlivnili a přizpůsobili nejen v osobním životě, ale i po hudební stránce. Lisa vzpomíná, že zpočátku byli každý úplně jiná hudební osobnost. Ale jak šel čas, stále víc a víc se v hudebním cítění přibližovali. Svého muže chválí, že je navíc výborný učitel.
Sdílet emoce s druhými lidmi
Lisa je přesvědčena, že lidský život by neměl smysl, kdyby ho nebylo s kým sdílet. Kdyby emoce, které prožíváme, kolem druhého člověka jen prošuměly, nezaznamenal by je. Jsou i city, které skrytě bublají pod povrchem, lidé je nevnímají, dokud nevybuchnou.
Tuto tvář houslistka představuje na albu Secret Love Letters (Tajné milostné dopisy), které vyšlo letos v srpnu. Doprovází ji Filadelfský orchestr s Yannickem Nézetem-Séguinem, dirigentem, s nímž si velmi rozumí a mnohokrát s ním živě vystupovala. A také mladý gruzínský pianista Giorgi Gigashvili, stipendista její nadace.
Jádrem Tajných milostných dopisů je První houslový koncert Karla Szymanowského, snová meditace o zakázané lásce muže k muži překypující vášní a smyslností. Szymanowského jednovětý koncert doplňuje Poème pro housle a orchestr Ernesta Chaussona, upomínající na nenaplněnou lásku a věnovaný belgickému houslistovi Eugènovi Ysaÿeovi. Tato díla rámují skladby Césara Francka a Clauda Debussyho. „Debussy byl poslem té nejkouzelnější atmosféry, fantazie a čistoty, jakou si lze jen představit,“ svěřuje se na svých webových stránkách Lisa Batiashvili.
Její předchozí album Visions of Prokofiev, které rovněž nahrála s Yannickem Nézet-Séguinem, vyhrálo cenu Opus Klassik a dostalo se do užšího výběru na Gramophone Awards 2018. Mezi dřívější nahrávky patří koncerty Čajkovského a Sibelia s Danielem Barenboimem, Brahmse s Christianem Thielemannem a Šostakoviče s Esa-Pekkou Salonenem.
