Láska k hudbě se u Jiřího Bělohlávka projevila už v raném věku. Podporoval ho v ní jeho otec, jenž ho do tohoto krásného světa zvuků uvedl. Když byly Jiřímu čtyři roky, začal se u tatínka učit hře na klavír. Zároveň ho rodiče přihlásili do Kühnova dětského sboru, s nímž později účinkoval i v operních produkcích na scéně Národního divadla. To ho velmi bavilo, fascinovalo ho operní prostředí, a jak jen mohl, sledoval z portálu celou operu. Lákalo ho podílet se v budoucnu na té fascinující události, jakou je operní představení, nejraději jako dirigent, který je jejím rozhodujícím tvůrcem.
Ve dvanácti letech začal hrát na violoncello u českého cellisty Karla Pravoslava Sádla. Jako čtrnáctiletý vytvořil na Pražské konzervatoři z kamarádů svůj první komorní orchestr. Konzervatoř absolvoval ve dvou oborech: hře na violoncello a dirigování. Tomu se pak začal plně věnovat na HAMU. Na studiích ho ovlivnili zejména profesoři Bedřich Jaroš, Bohumír Liška, Robert Brock, Alois Klíma a Josef Veselka. Během studia na HAMU převzal vedení dívčího smyčcového komorního souboru Orchestra Puellarum Pragensis, s nímž absolvoval i zahraniční cesty. Byl to první oficiální orchestr, s kterým bylo jeho jméno spojeno.
V roce 1968 přijel k České filharmonii koncertovat věhlasný rumunský dirigent Sergiu Celibidache. Pro studenty pořádal mistrovský kurs, jehož se Jiří Bělohlávek také zúčastnil. Na závěr kursu vyzval Maestro Celibidache Jiřího, aby k němu přijel studovat do Stockholmu, kde byl šéfem Rozhlasového orchestru. Výuka spočívala v asistentuře při zkouškách a individuálních konzultacích včetně náročných úkolů. Také díky této intenzivní škole zvítězil Jiří Bělohlávek v roce 1970 v celostátní soutěži mladých dirigentů a o rok později se stal finalistou významné dirigentské soutěže Herberta von Karajana.
V roce 1972 byl Jiří Bělohlávek jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a v tomto prvním profesionálním angažmá setrval do roku 1978, když se o rok dříve stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. S oběma tělesy absolvoval řadu úspěšných zahraničních zájezdů. V Japonsku a USA představil oba orchestry vůbec poprvé. Během svého téměř třináctiletého působení ve FOKu (1977–1990) současně spolupracoval s Václavem Neumannem jako jeho asistent a později stálý dirigent České filharmonie (od roku 1981). Václav Neumann jej také uvedl v roce 1979 do Komické opery v Berlíně, kde mu svěřil nastudování alternativního obsazení pěvců do Smetanova Tajemství. Na základě úspěšného debutu jej Komická opera hned v následujícím roce angažovala pro inscenaci Stravinského opery Život prostopášníka.
Moji základní snahou je tlumočit skladatelovu myšlenku co možná nejvěrnějším způsobem. Ovšem každá, i sebepřesněji vypracovaná partitura je vlastně jen jakýmsi »návodem k použití«. Musíte ji vstřebat a vlastním způsobem vyložit. Dirigent vkládá do své interpretace svoji erudici, svůj temperament, svoji fantazii, zkušenosti, naději…
Z rozhovoru v časopise Dotyk, 2014
Jiří Bělohlávek vedle své intenzívní práce s vlastními orchestry spolupracoval s mnoha významnými světovými orchestrálními tělesy. Patří k nim například Berlínská filharmonie, Boston Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, New York Philharmonic, Sächsische Staatskapelle Dresden a San Francisco Symphony Orchestra. V současné době je rovněž hlavním hostujícím dirigentem Rotterdamské filharmonie. Pravidelně vystupuje také na hudebních festivalech v Berlíně, Edinburghu, Lucernu, Montreaux, Perthu, Salcburku či Tanglewoodu.
Velkou výzvou bylo pro Bělohlávka založení Pražské komorní filharmonie v roce 1994. Na „zelené louce“ postavil orchestr z talentovaných a nadšených mladých hudebníků a v krátkém čase z něho vytvořil prvotřídní komorní ansámbl. V pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele zde zůstal do roku 2005.
V roce 1995 navázal Jiří Bělohlávek pracovní kontakt s BBC Symphony Orchestra, jehož hlavním hostujícím dirigentem byl až do roku 2000. V roce 2006 pak byl jmenován šéfdirigentem tohoto tělesa. Za dobu svého angažmá řídil celkem třikrát (v letech 2007, 2010 a 2012) populární závěrečný koncert festivalu BBC Proms – Last Night of the Proms a byl vůbec prvním umělcem z neanglofonní země, jemuž byl tento prestižní úkol svěřen. S orchestrem BBC, jehož je dodnes čestným šéfdirigentem, uvedl mnoho skladeb českého repertoáru a pořídil s ním i kritikou oceněné nahrávky – Janáčkovy Výlety pana Broučka, Smetanova Dalibora, komplet šesti symfonií Bohuslava Martinů a jeho operu Julietta (s Magdalenou Koženou) nebo Sukova Asraela, Zrání, Pohádku léta a 1. symfonii.
Bělohlávkova láska k opeře se projevila dlouholetou spoluprací s Národním divadlem v Praze. V roce 1994 se stal hlavním hostujícím dirigentem opery ND, s níž podnikl také zájezdy do Japonska nebo Jižní Koreje. Z nezapomenutelných inscenací, které řídil, jmenujme například Dvořákovu Rusalku, Janáčkovu Její pastorkyňu, Martinů Hry o Marii, Řecké pašije nebo Bizetovu Carmen.
Myslím, že emotivní, citová stránka u českých muzikantů hraje ještě mnohem výraznější roli než kdekoli jinde ve světě, alespoň co jsem mohl poznat. Jinak to ani nejde. Pokud vyhrávají, tak právě tím.
Z rozhovoru v časopise Harmonie, 2012
Jiří Bělohlávek pokračuje i ve spolupráci se světovými operními domy: během své kariéry řídil úspěšné operní inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne (Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Rusalka, Tristan a Isolda), v newyorské Metropolitní opeře (Káťa Kabanová, Evžen Oněgin, Její pastorkyňa, Rusalka), v pařížské opeře Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), nedávno ve Vídeňské státní opeře (Rusalka), Curyšské opeře (Piková dáma) a na dalších scénách. Letos ho čeká nastudování Její pastorkyně v San Francisco Opera.
Nezanedbatelná je pedagogická činnost Jiřího Bělohlávka. V roce 1995 byl pozván k pedagogickému působení na HAMU a po jmenování profesorem (1997) zde až do roku 2009 působil jako vedoucí katedry dirigování. Letos v únoru mu akademie udělila čestný doktorát za celoživotní dílo. K jeho nejvýznamnějším žákům patří Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil, Zbyněk Müller, Ondřej Vrabec nebo Marko Ivanović.
Jiří Bělohlávek podporuje mladé hudební talenty i jinými způsoby. S Pražskou komorní filharmonií pořádal koncerty pro ZUŠ Voršilská, kde mimo jiné vystoupil i její žáček a nynější koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V čele České filharmonie Jiří Bělohlávek diriguje také koncerty pro děti a podporuje její edukační aktivity.
Ve svých dirigentských angažmá, ale též jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, prosazuje Jiří Bělohlávek dlouhodobě hudbu českých autorů. Jeho obzvláště blízký vztah k odkazu Bohuslava Martinů pomohl obrátit pozornost hudebního světa k dílům tohoto mistra. Obdobně dokázal Bělohlávek získat nové publikum i pro méně uváděná díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany či Josefa Suka. Na program svých koncertů zařazuje i skladby dalších českých tvůrců, kteří si zaslouží více pozornosti, například Josefa Bohuslava Foerstera, Otakara Ostrčila, Klementa Slavického, Luboše Fišera a Vladimíra Sommera. Bělohlávkova podpora české hudební tvorby vyústila předloni ve vypsání skladatelské soutěže České filharmonie, které inicioval. Vítěznou skladbu provedl v říjnu 2015 na abonentním koncertě v Rudolfinu.
Diskografie Jiřího Bělohlávka je velmi rozsáhlá. Po Herbertu von Karajanovi je prvním dirigentem, který získal prestižní cenu časopisu Gramophone za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech.
Jeho nejlepší nahrávky jsou ty s Českou filharmonií – vysoká úroveň orchestrální hry se na nich snoubí s Bělohlávkovým hlubokým hudebním cítěním a výsledkem je mimořádně kvalitní hudební provedení.
Vydavatelství Naxos o tvorbě Jiřího Bělohlávka
Návrat Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta České filharmonie v roce 2012 vzbudil celosvětové uznání. Orchestr i dirigent společně sklízejí nebývalé úspěchy jak doma v Praze, kde mají koncerty České filharmonie nyní historicky nejvyšší návštěvnost, tak na zahraničních turné. Z nich lze jmenovat rezidenci ve vídeňském Musikvereinu či vystoupení v nejprestižnějších světových koncertních sálech, například v newyorské Carnegie Hall, v sále Berlínské filharmonie, v amsterdamské Concertgebouw, v Royal Albert Hall v rámci londýnského cyklu Proms a na mnoha dalších význačných místech. Orchestr pořídil u společnosti Decca pod Bělohlávkovým vedením vynikající nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů, kterou mnoho kritiků pochvalně označilo za novou kanonickou verzi této části Dvořákova díla.
Další Bělohlávkovy plány s Českou filharmonií zahrnují jak nové nahrávky u společnosti Decca, tak významná zahraniční turné. V londýnské Royal Festival Hall vystoupí Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta s koncertním provedením Janáčkovy Její pastorkyně a filharmonici opětovně zavítají také do newyorské Carnegie Hall, kde je čeká jeden koncert a jedno koncertní provedení opery. Jsou zváni rovněž na další rezidenci ve vídeňském Musikvereinu a mají v plánu velká turné po Evropě, USA, Kanadě a Asii.
