Vzpomenete si ještě na návštěvy výchovných koncertů na základní škole? Já jsem si jeden takový vybavila docela nedávno. Pamatuji si dobře na svoje upřímné zděšení z toho, když nám třídní učitelka oznámila, že nás čeká výchovný koncert, účast povinná, společenský oděv nutný. Sice to znamenalo dopoledne bez matematiky, ale za jakou cenu?
Vyrazili jsme tenkrát na Dvořákovu Rusalku v úpravě pro žáky druhého stupně základní školy. Reprodukovaná hudba, úsměvné kostýmy, zpěv ztracený v šustění papírků a nijak neskrývaném a bujném hovoru v sále. Koncert ve mně zanechal skutečně hlubokou stopu. Až do studia na vysoké škole jsem se opeře vyhýbala…
O to větší překvapení mne potkalo, když jsem po mnoha letech navštívila koncert pod záštitou edukačního oddělení České filharmonie; vidět, jak si ve Dvořákově síni i nejzatvrzelejší třídní rebelové spokojeně podupávají do rytmu, reagují na výzvy dirigenta a koncert je, jednoduše řečeno, baví.
Uvědomila jsem si, jak je činnost edukačního oddělení důležitá. Pro mnohé z návštěvníků jde o první setkání s klasickou hudbou, většinou také o první návštěvu Rudolfina. A na rozdíl od mé dávné zkušenosti naši mladí posluchači odcházejí spokojení a snad i plni inspirace k tomu, aby se s hudbou chtěli seznamovat nadále.
K tomu, aby mohly edukační programy, workshopy, dílny a koncerty vzkvétat, je kromě vynikajících hudebníků a nápadité dramaturgie potřeba také vhodný prostor. Dvořákova i Sukova síň jsou sice skvělé koncertní sály, ale mají i své limity a omezení. A proto jsme rádi, že vám můžeme představit nejaktuálnější rudolfinskou novinku: multifunkční edukační centrum.
Hravé a variabilní
EDUcentrum, jak mu v Rudolfinu zkráceně říkáme, je v mnoha ohledech jedinečný prostor. Nejenže při jeho výstavbě bylo pamatováno na různorodost využití, od hravých programů pro nejmenší návštěvníky až po přednáškovou činnost pro dospělé. Vznik nového edukačního křídla přispěl k celkové modernizaci budovy a jejímu zpřístupnění ještě širší škále návštěvníků než doposud.
S myšlenkou na výstavbu edukačního centra přišel už před lety vedoucí oddělení investic a správy Rudolfina, architekt Lukáš Duchek. Na realizaci jsme si však museli počkat. Nejprve bylo nutné dokončit nové moderní pokladny a kanceláře pro oddělení marketingu. Tím se uvolnilo celé jižní křídlo budovy – pod hlavním vstupním schodištěm spolu s přilehlými kancelářemi. A takto velkorysý prostor si pochopitelně žádal výjimečné řešení.
V roce 2018 byla vypsána soutěž, ve které jednoznačně zvítězilo pražské 0,5 Studio architektů Pavla Nového a Víta Svobody, a to nejen pro svou hravost, ale i univerzálnost a variabilitu návrhu. Pod jejich vedením v Rudolfinu vznikl silný formativní prostor, který návštěvníky nadchne, osloví a současně bude plně funkční pro nejrůznější programy a pořady České filharmonie.
Snahou architektů bylo navázat na okázalost neoklasicistního paláce. V návrhu záměrně pracují s odlišnými atmosférami, a tak návštěvníci mohou v jedné a téže místnosti zažít jak soustředění, tak relaxaci. „V Rudolfinu se podařilo vytvořit autonomní svět, který reflektuje architekturu budovy, myšlenky a potřeby České filharmonie, a především fenomén hudby. Věříme, že edukační centrum svou estetikou vtáhne návštěvníky do programu,“ říká architekt Nový.
A nové edukační centrum si pochvaluje i vedoucí oddělení vzdělávacích programů Petr Kadlec. „Máme z něho velkou radost. Je krásným doplňkem velkých a reprezentativních prostor Dvořákovy a Sukovy síně, kde se dosud edukační programy odehrávaly nejčastěji. Teď k nim přibyla trojice krásných místností, které jsou komornější a řekněme rodinnější,“ popisuje genius loci nových prostor.
Za sebou už nové prostory mají řadu akcí, které jejich možnosti řádně prověřily. „Setkali jsme se v nich už s desítkami učitelů hudební výchovy, s pomocí hudby si mezi sebou povídaly české a ukrajinské děti a kromě plánovaných workshopů se v nich od začátku října – každé první úterý v měsíci od 16.30 – koná neformální ‚Setkání mezi tóny‘. Všichni, kteří zatím EDucentrum navštívili, se netají nadšením a hlavně – cítí se tu hezky a jako doma,“ sdílí nadšení Kadlec.
Jaké prostory čekají na návštěvníky?
Vstup a šatna
Do edukačního centra se, stejně jako do pokladen, vstupuje z ulice 17. listopadu. Ve společném předsálí návštěvníci vyčkají na příchod lektora. Bundy a batůžky je možné si uložit na prakticky umístěné rastry s věšáčky či pověsit na ramínka.
Auditorium I, Vesmír
Auditorium I, neboli Vesmír, je vizuálně nejpůsobivější místností. Tmavomodré ladění se zlatými prvky působí tajemně i lákavě. Na první pohled návštěvníky upoutá osvětlení v podobě hvězdného nebe nad hlavou. Milovníci astronomie odhalí i jednotlivá souhvězdí. Tři výrazně osvětlená zlatá podia jsou nejen cestou, jak členitý prostor dobře a efektivně využít, ale také nenápadnou vzpomínkou na pokladny Karla Pragera. Mnozí pravidelní návštěvníci si jistě vybaví bývalé prodejní kukaně.
Zlatá barva v podloubích odkazuje k materiálům žesťových hudebních nástrojů. Dalším výrazným prvkem je tvarovaná akustická stěna. Posluchači se mohou posadit na taburety, ty se ale snadno dají přestavět na malou pevnost. V edukačním centru je totiž možné úplně všechno! Auditorium je připravené i na kvalitní zprostředkování reprodukované hudby a promítání hned na dvou plátnech.
Auditorium II, Zlatá
Auditorium II., neboli Zlatá, je ze všech nových místností tou nejuniverzálnější, dá se využít jako přednáškový sál, herna, prostor pro lektorské workshopy nebo jako výtvarná dílna. Jsme si ale jisti, že tím jsme zdaleka nevyčerpali všechny možnosti! O zlaté místnosti se od počátku uvažovalo tak, aby přirozeně navazovala na Vesmír, ale obstála i zcela samostatně. Zlaté auditorium je osvětleno dostatkem denního světla a strop září zlatou barvou, významným spojujícím prvkem celé realizace.
Respirium, Červená
V červeném respiriu dochází k velkému finále, ve kterém se všechny body programu v synergickém efektu složí do smysluplného celku. Nápadité průhledy do vesmírného auditoria udržují kontinuitu a celistvost daného programu. Sál je vhodný k promítání, tvořivým workshopům či jako zóna pro relaxaci, svačinu a povídání. Návštěvníci se mohou posadit na lavice či taburety. Lavice mohou posloužit také jako stoly. Celkový dojem dotváří efektní dřevěný lamelový strop, v němž je důmyslně skryto nejen osvětlení, ale i všeliké rudolfinské technologie, například vzduchotechnika.
Stavbu nezastavil ani covid
Patronát nad stavbou a uvedením edukačního centra do provozu jsme si vzali na starost s kolegy z oddělení investic a správy Rudolfina. Od návrhu totiž vede ke kolaudaci opravdu dlouhá cesta. Ovšem ve chvíli, kdy jsme se na ni opatrně začínali těšit, propukla pandemie onemocnění covid-19 a my jsme dlouho netušili, co to bude znamenat pro stavbu. Báli jsme se, že budeme muset projekt dokonce zastavit.
Nakonec se ukázalo, že jakkoliv bylo uzavření Rudolfina chmurnou kapitolou, kterou si snad už nikdy nezopakujeme, v případě stavby se nám nucená pauza v programu docela hodila. Za běžného provozu by totiž vadil jak hluk, tak oblaka prachu, která se svévolně šířila budovou. Hrubou fázi stavby připravila společnost Opreko, hlavní a nejtěžší stavební části projektu se ujala firma Ekols a o dodání nábytku a drobných interiérových prvků se postarali pánové ze společnosti Teak.
Každá stavba s sebou nese značná úskalí, a když probíhá v národní kulturní památce, platí to dvojnásob. Nakonec jsme ale vždy dokázali najít konsenzus mezi architekty, realizátory, památkáři i edukačním oddělením, i když to často znamenalo dlouhé a náročné debaty a hledání kompromisů.
Edukační centrum je sice zbrusu nové, ale s Rudolfinem organicky splynulo v jeden harmonický celek. Jižní křídlo ožilo úplně novou atmosférou a my se nemůžeme dočkat všech programů, workshopů a zážitků, které pro žáky z celé České republiky naše edukační oddělení přichystá. Přejeme jim v tom nevyčerpatelné zdroje entuziasmu. A návštěvníkům samozřejmě co možná nejkrásnější zážitek!
