Autor Gregory Terian
Od skladatelovy smrti uplynulo pětapadesát let a dalo by se předpokládat, že všechna jeho díla jsou již zachycena na kompaktních discích. V nahraném repertoáru však překvapivě zůstává několik výrazných mezer, a tato pastorální opera je jednou z nich. V roce 2007 mělo nakladatelství Supraphon v plánu dílo nahrát spolu s hudbou k baletu Škrtič z roku 1948 (také dosud nenahranou), avšak nakonec z projektu sešlo.
Rok 1951 zaznamenal nástup televizní opery. Ohromující úspěch Menottiho kusu Amahl a noční návštěvníci povzbudil i další skladatele ke konfrontaci s tímto novým médiem. Časově se tento trend sešel s módou jednoaktových komorních oper, které se s oblibou využívaly při operních workshopech, zejména ve Spojených státech.
Opera Čím lidé žijí byla dokončena v první polovině roku 1952. Martinů ji zkomponoval na motivy Tolstého bajky o pokorném ševci, jemuž se zdá, že ho navštívil Kristus, a o událostech, které následovaly. Anglický text pochází přímo z pera skladatele. Opera trvá přibližně čtyřicet minut a původně byla zamýšlena k uvedení spolu s kusem Ženitba, kterou skladatel zkomponoval krátce poté. Obě vznikly v reakci na úspěšnou divadelní adaptaci Veselohry na mostě, původně zkomponované pro rozhlas již v roce 1935. V článku novináře Rosse Parmentera, který vyšel 13. dubna 1952 v New York Times, skladatel nastiňuje okolnosti, které ho vedly k vytvoření nového díla.
Zatímco Ženitba se dočkala brzkého uvedení na televizní stanici NBC, a to 7. února 1953, okolnosti provádění kusu Čím lidé žijí zůstávají nejasné. Šafránkova biografie z roku 1964 se zmiňuje o provedení v New Yorku v květnu 1953. Halbreich [1968 & 2007] toto datum potvrzuje a uvádí, že šlo o provedení televizní. .[V Halbreichově katalogu je dílo uvedeno pod číslem H.336, Ženitba pod číslem H.341.] Obě díla vydalo v roce 1953 nakladatelství Boosey & Hawkes.
Navzdory pečlivé snaze nalézt v americkém hudebním tisku dobové zmínky se nepodařilo nalézt záznam ani o jediném provedení opery Čím lidé žijí v květnu 1953. Společnost Boosey & Hawkes byla navíc tak laskava, že zapůjčila kopie své interní korespondence z dubna až června 1953, která svědčí o záměru publikovat partituru v druhé polovině roku 1953.
Bylo již známo, že dílo bylo inscenováno v následujícím roce během každoročního Národního hudebního tábora v Interlochenu, pořádaného Michiganskou univerzitou. Další pátrání ukázalo, že šlo o komorní studentské představení s klavírním doprovodem namísto orchestru. Bylo označené za americkou premiéru a proběhlo 1. srpna 1954 v divadélku Grunow Theatre s hledištěm o kapacitě necelých 250 míst.
V této fázi bádání jsem narazil na vydání Bakerova Stručného hudebního průvodce z roku 1994, který jako datum prvního provedení uvádí 20. května 1955. Následný „zátah“ na americký hudební tisk přinesl zjištění, že v tento den provedl dílo v New Yorku operní spolek Hunter College, a to v rámci uvedení nových děl trojice skladatelů Martinů, Čerepnina a Meyerowitze. Doprovodný orchestr řídil Francois Jaroschy. Ačkoli bylo toto provedení ohlašováno jako newyorská premiéra, zdá se, že šlo o vůbec první uvedení s orchestrem, a tudíž dokonce o světovou premiéru. Inscenace opery proběhla v divadle Hunter College. Nebyla přenášena televizí ani rozhlasem a nedochovaly se žádné nahrávky.
Nové dílo si vysloužilo řadu pozitivních recenzí. Howard Taubman z New York Times poukázal na jeho náladu „překypující melodickým a rytmickým cítěním, jež evokuje skladatelovu domovinu“, avšak kriticky se postavil k příliš robustnímu pojetí ze strany dirigenta a vyjádřil naději, že při reprízách orchestr poněkud ubere na intenzitě. Aspoň letmo je třeba zmínit, že Jaroschy se narodil v Praze a absolvoval pražskou konzervatoř, kde studoval u Zemlinského. Jeho úctyhodná biografie zahrnovala vystoupení se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu či v Berlínské státní opeře. Jeho zásluhou byla také po válce představena Janáčkova Její pastorkyňa pařížskému publiku.
Následujícího roku přítel Bohuslava Martinů Zdeněk Zouhar inicioval provedení opery Čím lidé žijí v Brně, a to za použití českého textu s klavírním doprovodem. V dopise Zouharovi z 11. března 1956 skladatel nastínil svou vizi díla spolu s návrhy k provedení:
Děkuji moc za dopis a všechny ty milé zprávy o vaší snaze propagovati Martinů. Moc mne to těší. Váš nápad o provedení Tolstoje mne zajímá. Ovšem že by se dalo provést koncertně a s pianem. Je to vlastně jakýsi druh starých her, kterým se říkalo Mirakle, náboženská a při tom lidová hra, která se může provésti kdekoliv, divadelní hra to vlastně není, je to statické a něco jako legenda o Dorotě. Moje vlastní a hlavní podmínka je že se to nesmí hráti „patheticky“, ale radostně. Proto se to nazývá opera-pastoral. Ten text svádí mnoho k velice vážnému a „hlubokému“ pojetí, ale to nebylo v mém plánu. Pro mne to je jaksi radostné dílo a posluchač musí cítit ne náboženskou jakoby morálku, ale radost. Ta morálka je právě v té radosti. (…)
Co se týče koncertní režijní stránky myslím, že by věc měla býti provedena vlastně jako scéna bez dekorací. (…) Tedy herci by nehráli, nýbrž zpívali a omezili gesta jen na nejnutnější. (…) Ten malý soubor by byl někde na scéně. Co se kostýmů týče, myslím, aby byly civilní, každodenní, tedy ne ve smokingu, ale též ne nějak kostýmované. I to je vše vysvětleno recitátorem. Tak to by bylo asi vše, co já bych chtěl.
Původně se zdálo, že očekávání Martinů ohledně jeho nové komorní opery dojdou naplnění. Inscenovala ji řada amerických univerzit a dalších vysokých škol. Koncem roku 1955 stanice BBC aktivně uvažovala o televizní produkci tohoto díla, avšak z projektu sešlo. Evropská premiéra se uskutečnila 3. března 1956 v operním domě v Řezně, ale ze strany kritiky se opera nedočkala pozitivního přijetí. Postupem času zájem o dílo slábl a provedení byla čím dál řidší. V Československu byl kus nastudován v plzeňské opeře (1964/65) a později v opeře brněnské (1974/75, 1989/90), vždy s použitím českého textu. Žádné nahrávky se podle všeho nedochovaly.
Letošní ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů poskytne příležitost po mnoha letech slyšet původní verzi opery v anglickém jazyce. Dílo zazní v podání České filharmonie pod taktovkou maestra Jiřího Bělohlávka a s výlučně českým obsazením, takže se posluchači mohou těšit na hudební zážitek špičkové úrovně. Následovat by mělo vydání nahrávky ve světové premiéře, takže všichni milovníci hudby Bohuslava Martinů budou moci pocítit onoho ducha radosti, jejž se skladatel svou jedinečnou vizí pastorální opery snažil zachytit.
Rozhovor s Jiřím Bělohlávkem o koncertním provedení opery Čím lidé žijí
Autor by rád poděkoval za laskavou pomoc následujícím osobám: Karl Miller, Byron Hanson, archivář Interlochen Arts Center, profesoři Julio Hernandez-Delgado a Maria Enaboifová, knihovny Hunter College, City University of New York [archiv a zvláštní sbírky], David Allenby, londýnská pobočka společnosti Boosey & Hawkes, Zoja Seyčková, Institut Bohuslava Martinů v Praze.
Poznámka redakce
Článek vyšel původně v anglickém jazyce v Martinů Revue 2/2014. V českém překladu Lenky Kapsové byl uveřejněn v prosincovém čísle časopisu Harmonie. Na blogu České filharmonie publikujeme s laskavým svolením časopisu Harmonie. Poděkování patří také Nadaci Bohuslava Martinů a Centru Bohuslava Martinů v Poličce za cenný obrazový materiál.
