S oblibou říkává, že už od svých sedmnácti let svůj den začíná s Johannem Sebastianem Bachem, prý ale pokaždé jinak. Ať už klavírista András Schiff zvolí preludia, fugy či Goldbergovy variace, Bach mu přináší každodenní duchovní očistu. A přestože jej považuje za nejdůležitějšího skladatele všech dob, na repertoáru má i díla dalších velikánů hudební literatury, třeba Ludwiga van Beethovena.
K němu, jak přiznává, dozrál o poznání později, zatímco k Franzi Lisztovi si prý stále ještě hledá cestu. V rozhovorech to přičítá zkušenosti z mládí během studia v Budapešti na hudební vysoké škole, jež nese jméno tohoto klavírního virtuosa a skladatele. Lisztova díla mladý Schiff slyšel z každé učebny – a vesměs špatně zahraná. Až později pochopil, o jak skvělou hudbu jde.
Raději fotbal než noty
Židovskou rodinu, do níž se András Schiff v roce 1953 v Budapešti narodil, stvořila druhá světová válka – jeho rodiče o předchozí manželské partnery přišli v nacistických koncentračních táborech. Maminka Klára, s níž chodil malý András na koncerty, byla klavíristka, od profesionální dráhy ji ale prý odradila příliš velká tréma. K hudbě měl silný vztah i jeho otec, profesí gynekolog, který hrál na housle a synovi od malička pouštěl na gramofonu nahrávky slavných houslových virtuosů Bronisława Hubermana a Yehudiho Menuhina.
Rodiče rozpoznali synovo nadání, do ničeho ho ale nenutili a Schiff dodnes vzpomíná na krásné dětství, kdy pro něj důležitější než pilování stupnic byl fotbalový míč. První hodiny klavíru absolvoval už jako pětiletý, až ve 12 letech se ale rozhodl věnovat se hudbě naplno. O dva roky později už studoval na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti u slavných pedagogů, ke kterým patřil také György Kurtág, jeden ze světově nejúspěšnějších maďarských poválečných skladatelů. Důležitým mezníkem se stal Londýn a lekce u George Malcolma, známého dirigenta a cembalisty, který v Schiffovi probudil celoživotní nadšení pro hudbu Johanna Sebastiana Bacha.
Mistr cyklů
Schiff proslul především svým zaměřením na hudební cykly, ostatně bývá přezdíván „mistr cyklů“. A nejen Bacha nebo Beethovena, jehož 32 sonát nahrál mezi lety 2004 a 2007. V letech 1992 až 1994 natočil všech 21 klavírních sonát Franze Schuberta a v roce 1995 vyšla jeho nahrávka 18 Mozartových klavírních sonát.
Schiff je velmi činný, často veřejně vystupuje a nahrává, a nejen sám nebo s orchestrem, ale také se svou o sedm let starší manželkou, japonskou houslistkou Yuuko Shiokawou. Té Rafael Kubelík v roce 1967 dovolil používat housle svého otce Jana Kubelíka Stradivarius „Císař ex Gillot“ z roku 1715. Schiff má zase slabost pro klavírní křídla z dílny Bösendorfer, hraje však také na mnohem starší nástroje, třeba od Josepha Brodmanna z roku 1820.
Nadšení pro komorní hudbu vedlo Andráse Schiffa k založení vlastního komorního orchestru Chamber Orchestra of Europe, který například účinkoval při nahrávání písní Beethovena, Schuberta a Schumanna německým tenoristou Peterem Schreierem. V letech 1991 a 1992 pak Schiff na klavír doprovodil samého Dietricha Fischera-Dieskaua na nahrávce Schubertova písňového cyklu „Spanilá mlynářka“ a památný je rovněž záznam jejich koncertu na Schubertiádě ve Feldkirchu v roce 1991.


Schiff, homo politicus
V roce 1979 Schiff emigroval z komunistického Maďarska a mnoho let trávil ve světě, až roku 1987 získal rakouské občanství. Na protest proti nárůstu krajní pravice, jež vyvrcholilo nástupem FPÖ Jörga Haidera do vlády koncem 90. let, se ho ale vzdal. V roce 2001 se stal občanem Spojeného království a v roce 2014 jej královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu.
Jeho politické angažmá se projevilo také v roce 2011, kdy se na protest proti vývoji v rodném Maďarsku přidal k petici předních maďarských intelektuálů, jež kritizovala Viktora Orbána a tamější rasismus vůči Romům, homofobii a antisemitismus. Po následné vlně útočných anonymů, a dokonce i výhrůžek se rozhodl přestat s vystupováním ve své rodné zemi.
Vzhled do života a názorů klavíristy a dirigenta Andráse Schiffa, jeho vnímání poslání hudby a umění, pohled na způsoby interpretace, ale i vzpomínky na židovskou rodinu přinesla v roce 2020 kniha Hudba pochází z ticha. Osobní portrét umělce obsahuje eseje a rozhovory s Martinem Meyerem, někdejším vedoucím rubriky fejetonů renomovaného švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung.
Sir András Schiff totiž není „jenom“ mimořádný hudebník. Bývá označován za myslitele u klavíru, který proniká do posledního detailu díla a promyšleně sestavuje programy svých vystoupení. Na nich jsou vedle Bachových a Beethovenových také skladby Haydnovy, Mozartovy, Chopinovy či Bartókovy.
Do Schiffova repertoáru ale patří i česká hudba a v jeho bohaté diskografii nechybí ani nahrávky Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka. V roce 2021 se András Schiff stal rezidenčním umělcem festivalu Dvořákova Praha a v témže roce jeho zásluhy o propagaci české hudby ocenila Akademie klasické hudby.
„Děkuji, je mi ctí být tady s vámi v jednom z mých nejmilejších měst a v jedné z mých nejmilejších koncertních síní,“ řekl při převzetí prestižní Cena Antonína Dvořáka za rok 2021. Nyní se do těchto míst vrací coby rezidenční umělec aktuální 128. sezony České filharmonie, aby se pražskému publiku předvedl nejen jako sólový hráč, ale také coby „dirigent od klavíru“.
Thank you for this very interesting and informative article. As i visit Prague 3-4 times a year and as a British ex patriot now living in Israel i have been proud that Sir Simon Rattle has been followed by Sir Andras Schiff as artist-in- residence .
Yes, I’m also proud on my orchestra, where I spent 30 nice years!