Poprvé ve zlatých šedesátých
Zájezdy České filharmonie do USA často ovlivňovala politická situace. Přestože byl náš první orchestr vnímán režimem jako prvotřídní „vývozní“ artikl, Spojené státy americké nikdy nepatřily mezi stálice na koncertní mapě. Není tedy divu, že vůbec první turné proběhlo až v polovině šedesátých let, v říjnu a listopadu 1965. Filharmonii na koncertech řídili Karel Ančerl, Václav Neumann a Martin Turnovský. O úspěchu turné svědčí i to, že si ho hned za dva roky orchestr zopakoval.
Plány na další zaoceánské cesty na čas odsunula okupace Československa v roce 1968 a nástup normalizace. V pořadí třetí turné proběhlo až v roce 1981 pod vedením Václava Neumanna a Zdeňka Košlera. V osmdesátých letech se filharmonie do USA podívala ještě dvakrát, v roce 1984 a 1987. Při obou zájezdech řídil některé koncerty Jiří Bělohlávek.
Cesty po sametu
V nové éře demokratického státu zavítala filharmonie do USA hned v roce 1990 pod vedením tehdejšího šefdirigenta Jiřího Bělohlávka. Památným se staly koncert v Carnegie Hall nebo slavnostní koncert ke Dni Spojených národů 24. října 1990 v newyorském Sídle Spojených národů.
V novém tisíciletí uvítala severní Amerika celkem čtyři zájezdy. V roce 2000 a 2003 to byly koncertní šňůry pod vedením Vladimira Ashkenazyho, při nichž kritiky oceňovaly jedinečný a nezaměnitelný zvuk orchestru. Netradičním se stalo jubilejní desáté turné v roce 2004; vedl ho zahraniční dirigent Andrej Boreyko a na programu byla výlučně díla Antonína Dvořáka. Po jedenácté se pak Česká filharmonie představila v USA v roce 2008 pod taktovkou Leoše Svárovského.
Aktuální, dvanácté turné představuje další důležitý krok České filharmonie mezi top ten světových orchestrů. Na jedenácti koncertech zazní skladby Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Josefa Suka nebo Ference Liszta. Filharmonii doprovází francouzský klavírista Jean-Yves Thibaudet a na dvou koncertech se k orchestru připojí také Pražský filharmonický sbor.
…Prokofjevova Šestá je dílo, které by se mělo slyšet častěji, zvláště v tak kvalitním provedení, jaké jí dali Češi. Orchestr je pověstný svou dřevěnou dechovou sekcí a hráči se překonávali v překrásně namíchané ansámblové práci stejně jako v nesčetných sólových výstupech. Vynikající byly také smyčce, jejichž hřejivý a přitom zřetelný zvuk byl potěšením už sám o sobě, navíc v melodiích často přizdobovaný barevnými kapičkami harfy. Stejně tak žestě, po celou dobu excelentní, svítivé, zvláště pak tuba a trombony, které mohutně podpořily velmi dobře vystavěné, vytepané vrcholy celého orchestru…
Recenze koncertu – New York, Carnegie Hall, 23. února 2003 / Dan Davis, Classicstoday.com
