Když se šestnáctiletý Daniel Harding kdysi poprvé postavil před Birminghamský symfonický orchestr, vypadalo to jako vtip. Všichni zírali na mladíka, který navíc působil dojmem, že je mu teprve jedenáct, jak vzpomínal tehdejší šéf birminghamského orchestru a Hardingův mentor Simon Rattle. Nejen že už tehdy rozpoznal mimořádný talent mladšího kolegy, ale nechal ho u sebe i bydlet a krmil ho šunkovými sendviči.
Dnes je Hardingovi sedmačtyřicet let, z nichž by stále mohl dobrých deset zapřít. A z dob jeho začátků mu nezůstal jen mladistvý vzhled, ale také entuziasmus. Od Rattlea mimo jiné převzal potřebu dlouhodobých angažmá. V čele Symfonického orchestru Švédského rozhlasu působí od roku 2007, o jedenáct let později si přibral ještě pozici uměleckého vedoucího, který zodpovídá za celkové směřování tělesa. Smlouvu má Harding podepsanou do roku 2025, a co bude dál, nechává otevřené.
Přemoudřelý zelenáč
Pokud by však švédské rozhlasové symfoniky měl opustit, pak podle vlastních slov pouze z pozitivních důvodů: například pokud by tím jim i sobě umožnil přístup k novým a větším výzvám. Nyní je ale nadšený z toho, jak mu orchestr stoprocentně vrací vše, co do něj vkládá. Podle Hardinga je důležité, aby hudebníci dirigentovi dávali zpětnou vazbu i v případě jeho špatných nápadů, jen tak se může spolupráce dál rozvíjet. „Když vás orchestr chrání před vaší vlastní idiocií, může tím bránit i vašemu vlastnímu pokroku,“ poznamenal v rozhovoru pro server Van. Zmínil ale také i úvahy o tom, zda by umělecká spolupráce neměla skončit v okamžiku, kdy začne plynout až příliš hladce.
Harding připouští, že patří k těm dirigentům, kteří mají potřebu své kroky a vize orchestru obšírně vysvětlovat. Na počátku své kariéry tak mohl na ostřílené matadory působit jako přemoudřelý zelenáč. Intenzivně prý ale zapracoval na tom, aby se změnil k lepšímu. Po více než třiceti letech dirigentské kariéry už má prý pocit, že svou práci dobře zná. V začátcích mu pomohl kromě Rattlea také Claudio Abbado, jemuž dělal asistenta u Berlínských filharmoniků. V pouhých jednadvaceti letech tak dirigoval jejich koncert a zároveň vystoupil jako nejmladší dirigent na londýnských Proms.
Ne vždy šlo všechno snadno. Harding vzpomíná, jak před sedmi lety poprvé vystoupil s Orchestre de Paris, kdy společně provedli Scény z Goethova Fausta. „Vyrovnali se s tím, ale vzpomínám si na ten pocit při zkouškách. Všechno, co jsem od hudebníků požadoval, v nich vyvolávalo pocit, že jsou méně dobrý orchestr, než za jaký se považovali,“ popisuje počáteční komunikační potíže, které se objevovaly navzdory tomu, že orchestr byl ve výborné kondici. S Orchestre de Paris se nakonec ve funkci šéfdirigenta rozloučil už po dvou letech spolupráce, dopisem, v němž odmítl zasahovat do přirozenosti orchestru, která je diametrálně odlišná od jeho vlastní. Dopis dokládá, že květnaté a upřímné vyjadřování ho neopustilo ani na vrcholu kariéry: „Nejspíš bych se přistihl, že chci předělat Alpy na Grand Canyon.“
Ráj a Peri v Rudolfinu
Minulý rok v září přijel Harding se svým domovským švédským orchestrem uzavřít festival Dvořákova Praha. Publikum poznalo na vlastní uši výsledky dlouhodobého propojení skvělého tělesa s vyzrálým dirigentem. Většinu koncertu tvořily Dvořákovy skladby, symfonická báseň Polednice a Sedmá symfonie. Nyní se situace otáčí: Česká filharmonie, jejíž repertoár je bez „domácího“ Dvořáka nemyslitelný, zahraje pod Hardingovým vedením nádhernou „importovanou“ skladbu Ráj a Peri. Záplavu hudební poezie, radosti a světla, která z ní tryská, do ní vložil německý romantik Robert Schumann. Hardingova impulsivní povaha jako by se přirozeně potkávala s pestrou hudbou, která balancuje na hraně lidové zábavy a zároveň je prodchnutá exotickým a tajemným duchem Tisíce a jedné noci a jiných orientálních příběhů, byť v tomto případě zprostředkovaných irským básníkem Thomasem Moorem a jeho cyklem Lalla-Rookh.
Dirigentovi je v něčem blízká i hlavní postava oratoria, padlý anděl Peri. Také Harding létá, a to doslova. Je držitelem pilotní licence a příležitostně řídí Airbus společnosti Air France. V rozhovoru pro britský deník Guardian s nadsázkou prohlásil, že pilotní praxe ho naučila víc než třicet let s hudbou. V roce 2019 překvapil hudební svět prohlášením, že si plánuje vzít volno od dirigování a plně se věnovat kariéře pilota. Jeho plány ale zmařil covid. „Myslím, že jsem jediný dirigent, který měl v roce 2020 víc koncertů, než původně plánoval,“ komentoval to Harding s úsměvem.
Baroko, romantismus i moderna
Deník San Francisco Chronicle v recenzi Hardingova koncertu napsal, že dirigent působí dojmem, jako by chtěl ke každému tónu právě prováděné skladby něco říct. Z jeho diskografie se pak zdá, že má potřebu něco sdělit ke všem stylům vážné hudby od baroka až po ta nejsoučasnější díla. K nim patří třeba první kompozice rakouské feministické umělkyně Olgy Neuwirth, kterou natočil s Vídeňskými filharmoniky, nebo premiérová nahrávka Houslového koncertu skladatele a klarinetisty Jörga Widmanna, který byl před dvěma lety rezidenčním skladatelem Pražského jara.
Na svém kontě má také vynikající nahrávky meziválečné moderny či Schönberga, stejně jako Mahlera a Brahmse. Hardingova diskografie vytváří svou zdánlivou nevybíravostí krátké, silné a vzájemně provázané příběhy, jak tomu bylo například na CD, na němž organicky propojil Fantastickou symfonii od věčně romanticky rozohněného Hectora Berlioze s taneční energií barokního mistra Jeana-Philippa Rameaua.
Česká filharmonie vystoupí pod vedením Daniela Hardinga na koncertech 20., 21. a 22. dubna. Na provedení hudební pohádky Ráj a Peri se bude dále podílet Pražský filharmonický sbor a pětičlenná sólistická skupina.
Děkuji za zajímavý článek. Jen prosím o opravu chyby v textu – účinkovat bude spolu s panem dirigentem a ČF Pražský filharmonický sbor🙏🏻!