Barcelona, prosinec 2021
Jen týden před Vánoci, 15. prosince, se v okouzlujícím prostředí katalánského Palau de la Música schází asi dvacítka zástupců prestižních evropských koncertních domů. Hudební manažeři, tvůrci edukačních projektů, marketéři, ale i filozof nebo saxofonové kvarteto. Setkávají se díky projektu Classical Futures Europe, který poslední čtyři roky pomáhal mladým Evropanům a Evropankám dláždit cestu k mezinárodní kariéře profesionálních hudebníků.
Úvodní small talk nad kávou a sendvičem se nese ve znamení radosti, úsměvů a nadšeného vítání. Někteří se potkávají po dlouhé době, jiní poprvé naživo. Zdravím se například s intendantem z Kolína nad Rýnem a vzpomínáme na poslední „předkoronavirový“ zájezd České filharmonie. Mají tam totiž takový hezký zvyk. Po skončení koncertu hostujícího orchestru se na jeho počest v zákulisí narazí soudek místního piva a roznáší ho v roztomilých titěrných skleničkách, dokud je co čepovat. Jak záhy zjišťuji, nejen čeští filharmonici se do Kolína rádi vracejí.
Zpět do roku 2021 se konverzace vrací dnes už obligátní otázkou: „No a co u vás? Hrajete?“ Většina diskutujících při tom nevědomky zvážní. Ostatně covid-19 je téma, které často zmiňujeme i během oficiální části programu. A není divu. Chcete-li mladým talentům otevírat dveře koncertních síní napříč kontinentem a ještě kousek za mořem, tak vám globální pandemie práci zrovna nezjednoduší. A pokud jste navíc onen mladý talent, platí to dvojnásob. Své o tom ví například jeden belgický kontrabasista. Ale o tom až za chvilku.
Evropa, leden 2018
Pod záštitou Evropské unie a pod hlavičkou European Concert Hall Organisation se spouští čtyřletý grantový program Classical Futures Europe (CFE). Od počátku je do něj zapojených 12 koncertních síní, několik dalších se přidává v průběhu následujících měsíců. V centru zájmu se ocitají mladí umělci do 35 let a rodí se koncertní cykly i edukační programy, rozjíždí se kolotoč rozhovorů, workshopů a besed s posluchači. Každý koncertní sál hledá svoji cestu, jak co nejlépe naplnit cíle programu, co nového ještě vymyslet, pro umělce i pro publikum.
Přirozeně narážíme i na překážky. Během sezony čas plyne neuvěřitelně rychle. Koncertní síně jsou obsazené na maximum a programy se domlouvají na několik let dopředu. Itineráře umělců se plánují na minuty a překvapivě často nehraje roli, jestli jejich kariéra trvá pět nebo padesát let. Jako manažeři a koordinátoři si uvědomujeme, že vetknout do toho všeho ještě jeden mistrovský kurz nebo vyhradit odpoledne na natočení videoportrétu nemusí být zas až tak snadné. Jedním z cílů CFE je profesní rozvoj (professional development), a jak vidno, zdaleka to neplatí jen pro umělce. A tak se díky projektům, které často vznikají nad rámec standardní koncertní činnosti, rozvíjíme vlastně všichni. Někdo v komorní hře, další v plánování nebo marketingové kreativitě.
Praha, březen 2020
Máme za sebou několik úspěšných projektů v rámci Classical Futures. Sopranistka Elena Stikhina vystoupila s Českou filharmonií a šéfdirigentem Semjonem Byčkovem na BBC Proms, s trumpetistou Tamásem Pálfalvim jsme uspořádali workshop na Pražské konzervatoři a zkraje roku jsme natočili videorozhovory s pianisty Ingmarem Lazarem a Adamem Laloumem. Orchestr se vrátil ze zájezdu po německých městech a téma koronaviru, nové nemoci propuknuvší v nekonečně vzdáleném čínském Wu-chanu, pomalu ovládá rudolfinské chodby. Život, včetně toho koncertního, ale zatím plyne dál.
V rámci jednoho z cyklů Českého spolku pro komorní hudbu zítra vystoupí Bennewitzovo kvarteto. Jako hosta si přizvali kontrabasistu Wiese de Boevé, dalšího z umělců zapojených do Classical Futures. Máme natáčet interview, záznam z koncertu a v plánu je také preludium, tedy moderované setkání umělců a posluchačů před koncertem. Jen pár hodin před zkouškou se však dozvídáme, že všechny hromadné akce v příštích dvou týdnech jsou zrušeny. Tak to bychom měli. Kontrabasista Wies právě dorazil do hotelu na Malé Straně. Na zkoušku už nemusí a namísto do Rudolfina zamíří zítra zpět na letiště.
Praha, říjen 2021
Klepu na rudolfinskou šatnu č. 1031 a otevírá mi Wies de Boevé. Vypadá v dobré náladě. Pandemii navzdory, nový termín koncertu s Bennewitzovým kvartetem má o poznání větší šance na konání než při loňském pokusu číslo jedna. Zdá se, že tentokrát půjde všechno hladce. Na zítřejší dopoledne domlouváme focení portrétů a rozhovor. „Jen doufám, že se budu mít v čem fotit. Můj kufr s koncertním oblečením zůstal na letišti v Belgii,“ usmívá se Wies a já přemýšlím, jak budeme u Classical Futures vykazovat professional development, až budeme kontrabasistovi místo portrétních fotografií pořizovat oblek. Na krizový scénář však tentokrát nedošlo. Kufr dorazil, pořídili jsme portréty i video, a co je ze všeho nejdůležitější, těšili jsme se také z večerního koncertu. Zazněl Dvořákův kontrabasový kvintet.
Barcelona, prosinec 2021
S koncem roku 2021 se blíží také konec Classical Futures. V rámci dvoudenního setkání sdílíme mimo jiné nezapomenutelné zážitky. Poslouchám například Švédku Karinu, která vzpomíná, jak jedna z umělkyň vystoupila ve škole pro děti se speciálními potřebami. Mně zase vytanul na mysli ten Wiesův ztracený kufr, což se teď ale vůbec nehodí. Zachraňuje mě kolegyně Eliška a zmiňuje nedávný koncert italského perkusisty Simona Rubina. Ten si svou jedinečnou (nejen) hudební show absolutně podmanil i jindy velmi konzervativní publikum našich komorních řad. Shodujeme se, že Rubinovo místy až magické a v podstatě multižánrové vystoupení jako by symbolicky naplnilo poslání celého Classical Futures Europe. Pokud se nám totiž v uplynulých čtyřech sezonách alespoň párkrát podařilo nejen překonat hranice, ale také otevřít nové obzory, pak měla smysl každá minuta, kterou jsme do tohoto projektu investovali.
