„Náš večer je věnovaný mladé romské generaci. Plní se mi tím obrovský sen, protože mladé Romy podporuji tři desítky let,“ vysvětluje Ida Kelarová. „Podporuji je, aby se nestyděli, aby byli hrdí a aby v životě něco dokázali. Mám radost, že mohu všem divákům ukázat, kam už tito mladí lidé došli.“ A stejně jako v celém životním úsilí Idy Kelarové je i pro tento večer zásadní téma vzorů: „Vzorů je málo a já cítím jako důležitou povinnost celé naší společnosti romské vzory představit.“
Dodejme ještě, že koncert s názvem KAĽI ČERCHEŇ (což v překladu z romštiny znamená „černá hvězda“) je v pořadí už třetí hudební oslavou Mezinárodního dne Romů, při kterém spojují síly Česká filharmonie a Ida Kelarová. První se odehrál v dubnu 2019 ve Dvořákově síni Rudolfina pod názvem „Šun Devloro“ (Vyslyš mne, Bože) za účasti proslulé rumunské kapely Taraf de Caliu, akordeonisty Lelo Niky, České studentské filharmonie s Markem Ivanovićem, ale samozřejmě také sboru Čhavorenge a více než 150 dalších mladých zpěváků ze sborů od Varnsdorfu po Vsetín. 8. dubna 2021 se v pražské La Fabrice navázalo koncertem „Kamav tut“ (Miluji tě), jehož hlavní osou bylo vystoupení kapely Jazz Famelija a jejích hostů. A protože Jiří Hubač, producent obou těchto koncertů za Českou televizi, vyslovil přání v započaté tradici pokračovat, je tu nyní Kaľi čercheň.
„Nehraj pořád s pardálama…“
Jedním z účinkujících letošní hudební oslavy je teprve patnáctiletý kytarista Milan Angelo Novák, který účinkoval už na loňském koncertě v La Fabrice, kde Idu Kelarovou zaujal do té míry, že se rozhodla pozvat ho znovu, ale trochu jinak: „I když je Angelovi teprve patnáct, vystupuje často s hudebními profíky. A já jsem si říkala, když je to takový mladý borec, tak proč pořád hraje jen se starýma pardálama? Proto jsem mu navrhla, jestli by si nechtěl zahrát s podobně mladými hudebníky.“ Angelo výzvu přijal, a tak se s ním během televizního vysílání ve světové premiéře představí uskupení Color Jazz, ve kterém hrají Marek Ondič (klavír), Julius Fečo (kontrabas) a František Otakar Kukula (bicí).
I další z účinkujících patří svým způsobem k dobrým známým. Julka Kozáková přijela se svojí cimbálovou muzikou Manuša z Bratislavy. Předtím byla ovšem skoro deset let členkou pěveckého sboru Čhavorenge. „A já můžu prozradit,“ říká Ida Kelarová, „že Julka byla jediná Neromka, která naším sborem prošla. Jsem moc ráda, že se na svojí další hudební cestě za romskou muzikou znovu vydala.“
S dalšími z účinkujících se Kelarová třeba i dost dlouho nepotkala, ale kdysi se jejich cesty protnuly a to je to důležité. Dnes dvaadvacetiletá zpěvačka Tessie Ondičová například prošla sice jenom kratičce dětským sborem, ze kterého se pak stalo Čhavorenge – bylo jí tehdy 12 let – ale Ida ji nepřestala sledovat a rozhodla se dát jí příležitost během hudebního večera k oslavě mezinárodního romského dne. Stejně jako Pavlíně Matiové, která před patnácti lety na letním uměleckém soustředění poprvé zpívala písničku v romštině „Kaj tu sal“. Paní Ida s ní tehdy pracovala na pojetí a prožití této písně a moc si přála, aby zazněla i na letošním koncertě. Shodou okolností v nové aranži Tomáše Kača, také jednoho z Idiných žáků a odchovanců.
A pak je tu taneční soubor Salut Roma. Když Ida Kelarová pořádala letní školy a velké hudební festivaly na hradě Svojanov (kousek od svého bydliště v Bystrém u Poličky), nadchla ji tato parta brněnských tanečníků a přizvala je na letošní koncert. „Co se mi na vás, kluci, líbí,“ obrací se na ně spontánně během natáčení, „že máte krásné, funkční rodiny, což je dnes strašně důležité, že všichni pracujete a přitom pokračujete a udržujete romskou taneční kulturu.“ A „kluci“ se blaženě a vděčně usmívají a pak nádherně tančí jeden z tradičních romských tanců – čapáš.
A pak jsou tu stálice: pěvecký sbor Idy Kelarové Čhavorenge, výborní jazzmani Ondrej Krajňák (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Tomáš Baroš (kontrabas), dvorní skladatel Čhavorenge a kytarista Desiderius Dužda a samozřejmě hudebníci České a České studentské filharmonie. Ti se společně se všemi dalšími účinkujícími potkali mimo jiné v takzvané „směsce“, tedy v mixu čardášů, který celou hudební oslavu uzavírá.
Režírujeme s láskou
Významný vklad do letošního koncertu přinesla osvědčená dvojice – režiséři Michal Caban a Vojtěch Kopecký (a jejich početný štáb), kteří udělali maximum pro to, aby celý večer dostal co nejpůsobivější televizní či filmovou podobu v duchu slov paní Idy: „Přála bych si, aby naše oslava Dne Romů vyzněla s noblesou a velkou úctou.“ Oba režiséři absolvovali mnoho hodin rozhovorů s paní Idou, aby vzájemně sdíleli svoje představy o celém večeru a našli způsob, jak ho divákům co nejpůsobivěji zprostředkovat.
Celá hudební oslava se předtáčela na přelomu února a března v Rudolfinu, ovšem ani ve Dvořákově, ani v Sukově síni. Netradičně se využily prostory Kavárny a rudolfinské Dvorany, které mají své kouzlo – jak se ukázalo – i pro televizní kamery. Dvěma natáčecím dnům předcházely čtyři dny zkoušek, během nichž se ladila třeba podoba aranžmá závěrečných čardášů, u kterých si Ida Kelarová přála, aby se zapojili úplně všichni účinkující. Ovšemže ne strnule a podle předem nadiktovaných požadavků, ale až po určitém společném spontánním hledání. A jak dopadlo, uvidíte na televizních obrazovkách…
Kromě obrovského televizního štábu patří poděkování i filharmonickému týmu pod vedením Daniely Dvořáčkové (Andrea Čapková, Leona Hornová, Irena Záhorská), spolupracovníkům Idy Kelarové (Angela Berkyová, Tanda Kryštofová, Janko Habala) a v neposlední řadě jasnozřivému oku i uchu Šimona Kotka.
Co je černá hvězda?
Když Ida Kelarová začala pořádat svoje letní tábory pro romské děti a mladé lidi, napadlo ji nechat je napsat, co si představují pod pojmem „černá hvězda“. Nikdo tehdy netušil, že se tak jednou bude jmenovat hudební večer k Mezinárodnímu dni Romů. Ale ocitujme něco ze slov mladé romské generace, napsaných v uplynulých letech na téma „kaľi čercheň“:
„Černá hvězda pro mě znamená světlo, které nám ukazuje cestu ke správnému a šťastnému životu.“ – „Černá hvězda pro mě znamená vášeň k hudbě, kterou nechci nikdy ztratit. A taky sílu lásky, kterou vyjadřuje tanec a zpěv z romského srdce. Doprovází mě trnitou cestou a i celým životem. Černá hvězda svítí, když jsme tu. Když jsme smutní, pláčeme, smějeme se, zpíváme a jsme šťastní. Pokud Romové na tomto světě nevymřou, bude vždy svítit a nikdy nevyhasne.“ – „Černá hvězda je pro mě to, co nemohu vidět, ale jen cítit. Je ve mně vždy, ale já se musím starat, aby svítila. Svítí tehdy, když poslouchám své srdce. Není tak těžké ji najít, když mám kolem sebe lidi, kteří mi ukážou cestu. Ale o hodně těžší je znovu ji neztratit.“ – „Černá hvězda je podle mě v každém z nás. Znamená pro mě určitý směr života a životního stylu a je pro mě nadějí, že i my Romové můžeme něco dokázat. Nikdy jsem o černé hvězdě nepřemýšlel a ani ji necítil až do doby, kdy jsem vstoupil mezi vás. Černá hvězda mě inspirovala k tomu, abych otevřel svou mysl a srdce novému a lepšímu životu. Černá hvězda jsou pro někoho jen pouhá slova, ale pro mě se v černé hvězdě odráží můj skutečný život.“
Poselství
I Ida Kelarová formulovala na jedné z letních uměleckých škol Romano drom svoji představu o černé hvězdě: „Černá hvězda jste pro mě vy. Všichni. V každém z vás vidím černou hvězdu. Vaše krásné oči jsou černé hvězdy a vaše krásná otevřená romská srdce jsou pro mě překrásné černé hvězdy. Vaše životní příběhy a osudy jsou pro mě černé hvězdy. A když se spojíte, jste jedna velikánská černá hvězda, která svítí a září. Všichni ji cítí, protože je plná citu a lásky. Jste celý svět, celý vesmír.“
A svým způsobem v podobném duchu hovoří Ida Kelarová i o celém hudebním večeru „Kaľi čercheň“, když říká: „Chci všem moc popřát: buďme otevření, úžasní lidé – jsme všichni stvořeni, abychom tvořili. Tak všichni tvořme lepší svět! Vždycky říkám, že je důležité otevřít svá srdce, protože to krásné máme v nich. A když budeme mít otevřená srdce, nebudou války.“
