Už delší dobu bojuje Česká filharmonie s omezenou kapacitou pódia Dvořákovy síně při provozování skladeb vyžadujících opravdu početné obsazení orchestru. S příchodem nového šéfdirigenta Semjona Byčkova, respektive již při tvorbě dramaturgie 123. sezony a při debatování o výhledech na sezony příští opět tento problém vyvstal. Semjon Byčkov je umělcem, který nerad dělá kompromisy. Pokud chce provozovat „velké“ skladby, chce dostát všem jejich požadavkům. A tak požádal vedení České filharmonie, aby se pokusilo vymyslet řešení, které by alespoň pro ty nejvíc žádoucí případy zajistilo větší pódium.
Koncertní mistři hrají na vzácné nástroje z dílen prvotřídních italských a francouzských houslařů. Skupinu bicích nyní obohatí nástroj, ve kterém doslova rezonují osudové okamžiky našeho národa. V České filharmonii začne 3. října hrát svou historii nový triangl. Doufejme, že spolu s ním se pro další generace uchová také inspirativní příběh jeho vzniku.
Pro orchestrální hráče je hra v komorním tělese vítanou změnou, také očistou a určitě i potěšením. Koncertní mistři a první hráči orchestru České filharmonie, a to v souladu s cíli tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, přišli ještě za jeho života s podnětem, který přesně sem směřoval. V nové sezoně se nyní stává skutečností.
Ještě před ukončením předešlé sezony zaplavili prostory Rudolfina zcela bez varování ufoni. V zoufalství nad svou zničenou planetou se vydali přímo do nitra Evropy na záchrannou misi a rozhodli se k ní přizvat ty, kteří dosud neztratili čistotu srdce ani úmyslů a kteří se nezdráhají věřit v nemožné: děti.
