Česká filharmonie zahájí předvánoční čas jedním z nejpozoruhodnějších hudebních pojednání o lásce, životě a smrti – Symfonií Turangalîla francouzského skladatele Oliviera Messiaena. Téměř sedmdesát let po premiéře představí toto dílo v Rudolfinu spolu s orchestrem umělci, jejichž kariéru hudba tohoto autora zásadně ovlivnila, a to i díky osobním setkáním. Dirigentské taktovky se ve dnech 7.–9. 12. chopí David Robertson, ke klavíru usedne Pierre-Laurent Aimard.
Jak jinak začít článek o odívání než zavedeným příslovím, že šaty dělají člověka. Měli bychom jít ale ještě dál. Šaty dělají i událost, místo, atmosféru, náladu; šaty dělají i koncert, a to nejen ty filharmonikovy. O tom ale až později, nejprve nabízím krátký výlet do historie i současnosti hudebníkova šatníku.
Jakožto elévku České filharmonie mě po nástupu do zaměstnání a prvotním rozhlížení se kol a kolem začalo všetečně zajímat, co se děje v zákulisí. Nejvíc jsem se pozastavila nad funkcí zvanou kustod. Do té doby jsem si myslela, že kustodi jsou lidé v galerii, kteří hlídají výstavu a chrání ji před případnými dotykovými ataky. Ve filharmonii jsou kustodi techničtí pracovníci nebo také manipulanti orchestru, kteří se starají o to, aby vůbec koncert mohl proběhnout.
Jeden z nejvýraznějších hybatelů československého hudebního života v oblasti organizace a managementu v období mezi dvěma válkami. Tak bychom mohli představit Jaromíra Žida (1893–1981), zakladatele a ředitele umělecké agentury Bel Canto a v letech 1932–1945 také ředitele České filharmonie.
