Když se holky ve škole bavily o Spice Girls, předstírala, že rozumí, i když byla mimo. Martha Issová totiž vyrůstala v úplně jiném hudebním prostředí než její vrstevníci, byla ovlivněná starším bratrem Filipem a taky tátou, který ze Sýrie vozil desky, jež se v Československu nedaly sehnat. K vážné hudbě pak přičichla během studií na konzervatoři – a už si zůstaly. Dnes je Martha jednou z moderátorských tváří České filharmonie.
Sezona České filharmonie a Českého spolku pro komorní hudbu, která začne v září 2024, bude 129., respektive 130. v pořadí. Seznam jmen v titulku představuje klíčové umělce – titulární dirigenty, rezidenčního umělce a kurátora komorních koncertů – a viditelně v něm chybí ženy. V průběhu sezony je ale najdeme, v důležitých rolích se jich objeví hned dvanáct.
V květnu se do Rudolfina vrací italský dirigent a flétnista Giovanni Antonini. Mezi svými jarními koncerty v Basileji a pařížském Théâtre des Champs-Élysées tu během tří abonentních večerů představí program připomínající operní gala s hudbou Gioacchina Rossiniho nebo Wolfganga Amadea Mozarta. Ke spolupráci přizval britskou lyrickou sopranistku Louise Alder, pro kterou budou tyto koncerty zároveň jejím pražským debutem.
K výročním oslavencům v Roce české hudby se řadí i Leoš Janáček, od jehož narození v roce 1854 letos uplyne 170 let. Ačkoliv rokem narození patří spíše ke generaci Antonína Dvořáka, jeho tvorba náleží k nejvýraznějším počinům hudby 20. století, a tím řadí svého tvůrce ke skladatelům až o dvě generace mladším. Janáčkův život i dílo jsou úzce spojeny s Brnem, kde od mládí žil a svými neúnavnými skladatelskými a organizačními aktivitami se zasloužil o zásadní rozvoj brněnského kulturního života.
