Že se ve Dvořákově síni Rudolfina ocitáte tak trochu mezi včelami, je známá věc. Opravdu o tom nevíte? Stačí se jenom podívat kolem sebe a určitě si všimnete, že balkony zdobí včelí plastiky. Vždy jedna velká zlatá včela, hlídaná z obou stran dvěma andílky. Hlavně dětští návštěvníci mají ohledně včelího výskytu v Rudolfinu spoustu nápadů. Jsou tu prý proto, že hudba zní, jako by to byl med. Anebo že když hraje orchestr, připomíná to bzučení. Anebo že hudebníci jsou přece pilní jako včeličky. Vysvětlení je přitom prozaické. Možná až moc. Když Česká spořitelna – tehdy ovšem ještě Böhmische Sparkasse – nechala Rudolfinum ke svému 50. výročí vybudovat, bylo logické, že se na budovu také nějak podepíše a zvěční. A protože jejím symbolem – dnes bychom řekli „logem sponzora“ – byla tehdy včela jako symbol spořivosti, zdobí četná místa Rudolfina (nejen Dvořákovu síň) právě ona.
Symbol včely v interierové výzdobě Rudolfina
Je otázka, jestli tyhle včelí souvislosti hrály nějakou roli při vzniku scénáře Kláry Boudalové, podle nějž se odehraje Piknik v Rudolfinu s jarním koncertem filharmoniků. Každopádně náš první orchestr se pro nedělní odpoledne 8. května 2016 od 16 hodin stane tělesem, jehož jméno zní Český filharmonický úl, a vystoupí pod taktovkou skladatele a dirigenta Marka Ivanoviće, který se stane Včelím králem. Piknik bude už třetím originálním pohádkovým koncertem (ve třech po sobě jdoucích letech) v rámci edukačních programů České filharmonie.
V roce 2014 je otevřel pohádkový Karneval, při němž byli filharmonici kouzelnickým hudebním „čarotýmem“ vedeným šéfkouzelníkem Bělokněžníkem, tedy Jiřím Bělohlávkem. A zachraňovala se princezna. Za zvuků písničky „Tam a zase zpátky, spolu do pohádky, čáry máry fuk, ale teď už ani muk“. Následovala Předmikulášská, při níž se orchestr stal Českou nebeskou filharmonií vedenou bratrem Ondřejem (Vrabcem). Zachraňovaly se Vánoce. Za zvuků písničky „Modré z nebe jen pro Tebe, koleda hej, něco si přej“.
A co do třetice? „Vstávej, semínko, holala, tralalalalalala, dost dlouho jsi spalo, vstávej, už je jaro!“ Ano, tentokrát se bude budit jaro, které zaspalo, a také krásná – a hudbymilovná – květina, která by měla vyrůst z malého semínka. Skřítek Pavel Tesař bude mít tentokrát plné ruce práce, stejně jako Včelí král. Protože když to začne ve filharmonickém úlu bzučet, ne vždycky to jaro přivolá. Jaro se dá totiž i vyplašit. Ale když se bzučení dobře nazkouší (i s publikem) a dobře vede, je to něco docela jiného. Uslyšíte ale také ten nejkrásnější východ slunce, jaký si lze představit, s paprsky, které se zpočátku stydlivě klubou, než zalijí celou krajinu nepředstavitelným svitem. S hudbou se dostaneme také na pěknou louku, po které se prohání řehtající koník. Ale možná se na ní najednou – za pomoci našich hudebníků – objeví i další zvířata: kočka, pes, kohout, kukačka, žába, kráva a možná i slon! Uslyšíte také sbor trávových víl, který v běžném světě nese název Pražská kantiléna.
Pro malé návštěvníky koncertu připravujeme také speciální hudební dílničky, které se budou konat prakticky ve všech prostorách Rudolfina v době před koncertem. Půjde o hudební workshopy s rašícími rarášky, při nichž se dají vypěstovat i housle: „Než se nadějete, vyroste ze semínka pořádný strom. A pak jsou najednou ze stromu housle, nebo třeba hoboj! Ale kdo chce hrát, musí ještě dřevu vtisknout duši. Jak se to dělá, to vám ukáží naši hudebníci. Ti totiž umí hrát i na kus duté větve a nejsou to žádná dřeva!“
Na odpoledním koncertě pak zazní jarní hudba Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Petra Iljiče Čajkovského, Edvarda Griega, Nikolaje Rimského-Korsakova, Bohuslava Martinů, Aarona Coplanda a Marka Ivanoviće. A pozor! Všichni, kteří se k nám do úlu chystáte, si s sebou nezapomeňte vzít klobouk. Na samotný závěr koncertu prý všechny klobouky vyletí vysoko nad naše hlavy. Možná až nad velikánský lustr nad Dvořákovou síní. Pokud se tedy všechno povede tak, jak má, a zaúčinkuje kouzelná formule: „Vstávej, už je jaro!“
