9. prosince 2020
Po schůzce s Českým olympijským výborem nad úvahami o propojení hudby a sportu se s Davidem Marečkem vracíme k tématu České studentské filharmonie. Nezkusíme po podzimním nuceném karanténním odmlčení vymyslet koncertní příležitost pro mladé hudebníky po novém roce? „Koncert by neměl být jenom koncert,“ říká David, „měl by mít nějakou myšlenku…“ – „Co kdybychom koncert – když hrají studenti – věnovali učitelům?“ – „To by možná šlo. Pojďme o tom dál přemýšlet…“
17. prosince 2020
Rozšiřujeme uvažování o koncertu nejen směrem k učitelům, ale ke všem, kteří pečují o vzdělání. Zjišťujeme, že vzdělání je aktuálně téma snad opravdu pro každého. Zároveň je důležité zkoušet se na toto téma dívat pozitivně, nesdílet některé vyčerpávající zkušenosti z uplynulého času, které mají mnozí, ale podívat se dopředu.
Vzdělání pro nás není pouze to, co se odehrává ve škole. A vzdělání nejsou fakta. Vzdělání je něco, co vede k porozumění fungování světa a co nám o něco víc pomáhá najít svoje pravé místo ve světě. Ne jako ozubenému kolečku, ale jako lidské bytosti. Proto je vzdělání nemyslitelné bez něčeho lidského, člověčenského… Vzdělání bereme jako schopnost mít otevřené oči, mít chuť vstupovat do nových oblastí a učit se, a zároveň mít odvahu vykračovat ze svých komfortních zón.
Co kdyby moderoval Karel Kovář? Nedávno se věnoval tématu vyučování dějepisu na školách, vzdělávání je pro něj blízké téma…
21. prosince 2020
Telefonujeme se Semjonem Byčkovem kvůli dramaturgii koncertu. Směřujeme k několika kratším kusům, na kterých by se kromě pana šéfdirigenta podílel i dlouholetý dirigent a podporovatel České studentské filharmonie Marko Ivanović. Jako sólistu doporučuje Robert Hanč mladého izraelského klavíristu Toma Borrowa. Je mu dvacet, v prosince debutoval se Semjonem Byčkovem v Římě – a svojí mladistvou energií se ke studentským hudebníkům krásně hodí. „Počkejte, pokud by Tom Borrow hrál 1. větu Beethovenova Třetího klavírního koncertu, co kdybychom přidali Čajkovského svitu z Louskáčku,“ uvažuje pan šéfdirigent. To se nám líbí. „Anebo ještě jedna možnost,“ pokračuje v přemýšlení. „Začít Wagnerovými Mistry pěvci norimberskými, což je symbolické, když se dnes nemůže zpívat, navázat Beethovenem a končit Verdiho předehrou k Síle osudu? Zařazení díla s tímto názvem má k dnešní situaci taky dost co říct… A aby se spolu potkali Verdi a Wagner na jednom koncertě, to se taky nestává moc často.“ Máme to.
23. prosince 2020
Nepřidat ke Karlovi Kovářovi ještě Alici Nellis? Během podzimu jsme opakovaně mluvili o jejím pocitu, že se zapomíná na děti a mladé lidi – že se jako dospělí pořád bavíme zejména o našich dojmech a pocitech. Neměli bychom vyslat signál k dětem, že na ně myslíme, že je podporujeme, že jim věříme a že jim chceme pomoct?
4. ledna 2021
Marko Ivanović vybírá pro první část koncertu českou skladatelskou – a zajímavou učitelsko-žákovskou – trojici Antonín Dvořák, Josef Suk, Leoš Janáček.
Následují další debaty o myšlence koncertu. Hudba je krásným světem, který dokáže svým silným vnitřním nábojem posilovat, podporovat, probouzet otevřenost i zájem. I hudba nás umí „vzít za límec“ (jak v jiné souvislosti hezky říká dirigent Petr Altrichter), přenést nás do jiného času a prostoru, propojit nás se zkušenostmi, prožitky a přemýšlením jiných lidí. Stejně jako vzdělání je i hudba svým způsobem neuchopitelná, neviditelná, tajemná, ale neuvěřitelně mocná. Přáli bychom si, aby se „svět hudby a slova“ na našem koncertě vzájemně podporoval, propojoval a umocňoval. Proto se chceme ptát účinkujících na jejich silné zkušenosti ohledně vzdělávání, proto hledáme momenty, kterými může samotná hudba podpořit nás všechny v současné situaci.
6. ledna 2021
Oslovujeme mladé hudebníky a zveme je, aby se zkouškového procesu – v plánu je (pro tento orchestr) rekordních dvanáct zkoušek – i koncertu zúčastnili. „Je to obrovská příležitost nejen proto, že můžeme s pomocí krásné hudby podpořit to nejdůležitější pro budoucnost – tedy vzdělání, ale je to také obrovská příležitost pro Českou studentskou filharmonii.“ Reakce jsou promptní a nadšené, mnozí hudebníci si spolu nezahráli půl roku nebo i rok.
„Moc děkuji celé České filharmonii za to, co pro kulturu v současné době děláte – jste svítícím majákem na nočním moři a dáváte nám všem naději. Na celý projekt se velmi těším a s obrovskou radostí se ho zúčastním!“
18. ledna 2021
Ozývá se Česká televize, která bude koncert usazený na sobotu 20. února vysílat s tím, že do druhého dne musí být jasné, jak se bude koncert jmenovat. O vhodném názvu spojujícím hudbu, vzdělání, ale taky Českou studentskou filharmonii, oba dirigenty a moderátory uvažujeme už od prosince a variant jsou desítky.
Poznání nejsou jen znalosti, hudba nejsou jen tóny
Koncert pro ty, kteří (se) vzdělávají
Hraní/Hraví spolu ladí
Vzdělání je lék
Umění učení
Alice a Kovy v říši hudby
Nakonec se chvíli před uzávěrkou objevuje název A PŘECE SE UČÍ!
A je to ten pravý…
20. ledna 2021
Poprvé se společně potkáváme s oběma moderátory koncertu Alicí Nellis a Karlem Kovářem. Celé dopoledne poslouchají hudbu, která bude na koncertě znít, a diskutují o ní i o propojení s tématem celého koncertu.
Alice: „Chtěla bych vyjádřit velkou důvěru v generaci našich dětí, které se – věřím – přes všechna protivenství – naučí spoustu věcí, které někteří z mojí generace neumí. Už v relativně mladém věku zažijí věci, které je donutí vnímat společnost a svět kolem sebe a učit se vzájemným ohledům, protože jsou věci, které člověk nevyřeší sám a jenom za sebe. Hudba nás přivádí do stavu velké otevřenosti a odvahy. Je to odvaha k tomu se otevřít a říct si, že „ještě nejsem hotový“, ještě se toho mám hodně co učit… Obzvlášť pro dospělé, kteří si někdy myslí, že vzdělání už se jich netýká, je důležité zjišťovat, že se mohou učit dělat věci novým způsobem. Hudba pro nás může být báječným krokem do takového otevřeného prostoru!“
Karel: „Hudba mě doprovází celý život. Často při jejím poslechu přemýšlím o různých věcech a odpoutávám se od běžné reality. Napříč žánry poznávám, že hudba je univerzální jazyk, kterým se všichni dorozumíme, každému něco řekne bez ohledu na věk, původ, jazyk – a v každém z nás něco probouzí. Ve mně je to často přemýšlení, kreativita a zájem.“
29. ledna 2021
Probíhá pravidelné testování všech, kteří se na koncertu podílejí, důkladně se dodržují veškerá hygienická opatření. Přichází první přípravná zkouška České studentské filharmonie s Markem Ivanovićem. My, co posloucháme, jsme naměkko už jen z toho, že se v tom nádherném sále sejde 70 lidí a hraje krásnou hudbu. Bylo znát, s jakým zájmem a s jakou chutí se hraje každičká nota; hudebníci sami říkají, jak obrovský klid společné hraní najednou má… Není hektika, nikdo nikam nepospíchá, společné soustředění má úplně jiný rozměr. A je to znát. Dlouho jsem taky neviděl tak srdečné objímání jako před zkouškou, když se lidi z orchestru – někteří po půl roce, někteří po roce – měli možnost setkat. Osobně, nezprostředkovaně. Mělo to velkou sílu. Marko byl skvěle připravený, zkouška měla tah. A stejně pak všichni tak nějak vnitřně ztichli, když po Sukovi, Janáčkovi, Wagnerovi a Verdim, kteří nechodili pro forte daleko, přišel Dvořák, a to jeho zvláštní tiché pohroužení do krás světa. A nakonec ten střízlivý, jasný, klasický Beethoven, ke kterému Marko prozpěvoval klavírní part.
Alice Nellis točí se svým štábem rozhovory s oběma dirigenty a televizní spot pro celý koncert. Jedna houslistka má bohužel pozitivní koronavirový test, projekt opouští. Sháníme náhradu.
10. února 2021
Izrael prodloužil zákaz letecké dopravy na svoje území a my přicházíme o možnost dostat do Prahy sólistu Toma Borrowa. Nastává horečné shánění sólistické náhrady. Podaří se to? Nebudeme muset měnit program, se kterým počítá (a už ho nacvičuje) nejen orchestr, ale také kolegové ze Studia Rudolfinum, kteří pro Českou televizi – a pro sociální sítě ČF – celý přenos chystají? Sólistu nakonec nacházíme ve Francii, jmenuje se Cédric Tiberghien a rád přijede zahrát 1. větu Beethovenova 3. klavírního koncertu, jak bylo plánováno.
Orchestr intenzivně zkouší s Markem Ivanovićem, který předzkušuje i Verdiho, Wagnera a Beethovena pro Semjona Byčkova.
16. února 2021
Další z houslistek vychází pozitivní koronavirový test a projekt musí opustit. Je nutné sehnat náhradu. Do karantény padl i televizní štáb, který měl ten den předtáčet příspěvky do sobotního koncertu. Rychle se shání záložní štáb, ochotně vypomáhají kolegové ze Studia Rudolfinum.
Sólista Cédric uvízl v Paříži na letišti. Poslali ho na špatný koronavirový test a nechtějí ho pustit do České republiky. Snad zítra navečer. Jenže v poledne se s ním měl točit rozhovor do přenosu a už nestihneme postprodukci. Uff…
17. února 2021
Krásný den. První zkouška se Semjonem Byčkovem. David Mareček říká orchestru, že se Česká studentská filharmonie tímto projektem dostává ještě blíž do rodiny České filharmonie. A tak je na místě, aby s orchestrem – po Simonu Rattlovi loni v červnu – pracoval samozřejmě také pan šéfdirigent.
Semjon Byčkov přichází a zní Wagnerova předehra k opeře Mistři pěvci norimberští a Verdiho k Síle osudu. Jeden z prvních houslistů pak píše:
„Předstoupil před orchestr nadšený, a s pozdravem I’m glad to meet you all. První na pořadí byl Wagner. Jeho předehra k Mistrům pěvcům začíná velkolepě – secco akordem C dur v celém orchestru. Od prvního gesta bylo jasné, jakým je Byčkov dirigentem: pravým opakem odměřeného, suchého člověka. Při dirigování téměř tančí, jeho gesta jsou kulatá, doby často ukazuje horizontálním ‘mícháním’. Při dirigování sedí, ale spolu s proudem hudby se často zvedá, či klesá. Při velké koncentraci má ve tváři jasně zřetelné hluboké myšlenkové vypětí a soustředěnost.
Jeho smysl pro detail odpovídá legendám, které se o něm vypráví. Během více než hodinové zkoušky prošel z doprovodu 2. věty Beethovenova 3. klavírního koncertu jen úvodní předehru orchestru. Nejen v Beethovenovi s mistrovskou přesností, věrné jeho věhlasu, a úrovni lpí na sebemenších interpretačních nuancích. Přestože slyší opravdu i drobné rozdíly a nelady, jde mu o celkovou harmonii a hudbu, kterou orchestr vytváří jako celek. Technické poznámky prokládá obecnými úvahami a radami pro lepší souhru, jako je důležitost společného dýchání, nebo kontaktu mezi hráči všech nástrojových skupin mezi sebou. Z celého jeho působení na zkouškách je jasně zřetelný jeho zájem o výchovu mladých hudebníků. Z jeho nadšení i technických poznámek, které jdou často hlouběji, než jen ke konkrétní skladbě… je vidět, že si uvědomuje potřebu předávat mladým hráčům zkušenosti, které on sám načerpal za mnoho let praxe. Tón jeho řeči není vyčítavý, naopak působí vždy dojmem dobře míněného připomínání důležitých skutečností a principů.“
18. února 2021
Semjon Byčkov prosí Karla „Kovyho“ Kováře, poté, co se naučí správně vyslovit jeho přezdívku, zdali by mu neposlal některá ze svých videí. „Rád bych znal Vaši práci…“
Ráno všichni odevzdávají vzorky k poslednímu testování. Moc si přejeme, aby všichni – použijeme-li rčení, které se v poslední době v České filharmonii ujalo – „zůstali i nadále negativní“!
Moc se těšíme na koncert a přejeme všem, kteří pečují o vzdělání, mnoho sil a naděje do budoucích týdnů, měsíců a let.
