Sledujeme-li historii provozování a později i nahrávání Dvořákovy duchovní kantáty Stabat Mater, otevírá se před námi pozoruhodný příběh díla. Příběh, v němž hrají důležité role interpreti, posluchači, kritici, ale třeba i místa jednotlivých produkcí. Každé provedení je něčím jedinečné a rozdíly mezi nimi jsou někdy natolik velké, že se nabízí otázka, která z těchto provedení jsou blíže skladatelově představě. Podívejme se alespoň na některé části tohoto příběhu. Možná se pak soustředěněji zaposloucháme do nové nahrávky, jež právě vychází u firmy DECCA.
Když byl dirigent Semjon Byčkov osloven, aby natočil s Českou filharmonií pro firmu Decca všechna symfonická díla Petra Iljiče Čajkovského, příliš dlouho se nerozmýšlel. Jedinečný zvuk orchestru, jakož i pokora jeho hráčů, vzbudila ve velkém znalci Čajkovského hudby touhu ke spolupráci. Její první plody mohli již posluchači ochutnat na prvním snímku a také živě, při koncertních vystoupeních. Další příležitostí jsou koncerty 7. – 9. června, při nichž zazní slavný Klavírní koncert č. 1 b moll op. 23.
„Nezlobte se, ale my bychom pro příští sezonu rádi přešli z cyklu A do cyklu B. V áčku je nějak moc Martinů. Co to prosím Vás pana šéfdirigenta napadlo?“ Podobně formulovaných otázek jsme na začátku předprodeje abonmá řešili v zákaznickém servisu několik. Nejednalo se pochopitelně o masový úprk před Bohuslavem Martinů (ostatně v cyklu B abonenti také jednu jeho symfonii potkají), nicméně nás to vedlo k zamyšlení nad preferencemi posluchačů a k vysvětlení dramaturgické strategie příští sezony.
Bylo nebylo, byl jeden abonentní koncert. Vše bylo na svém místě, odehrála se první půlka a následovala tradiční dvacetiminutová přestávka. I vynořila se žena s mobilním telefonem a za sloupem další nenápadná žena s obrovským fotoaparátem. Podobně jako klasické dílo Muž s kinoaparátem se během koncertů se Semjonem Byčkovem a sestrami Labèquovými 19. a 20. dubna 2017 pokusily přiblížit a zachytit posluchače České filharmonie skrze střípky rozhovorů a kradmou vizuální dokumentaci.
