Semjon Byčkov je právě v polovině svého pětiletého uměleckého šéfování České filharmonii. Jak sám říká, tak nejistou dobu s žádným ze svých předchozích orchestrů nezažil. Vedle zrušených koncertů, odsunutých nahrávání a opatrných plánů do budoucna jsou tu ale ještě skladatelé, kteří pro Českou filharmonii píší novou hudbu. A především o ní jsme mluvili.
Vedle pražských koncertních sezon byly vždy největší chloubou České filharmonie zahraniční zájezdy. Do loňského roku odehrál orchestr v cizině přes 2700 koncertů, které ho proslavily na všech kontinentech, vyjma toho nejjižnějšího. Filharmonie je letitým ambasadorem české kultury, umu českých skladatelů a také úrovně českého hudebního školství. Kdo by si byl pomyslel, že tak skvěle rozjetý vlak se právě v době 125. výročí orchestru na mnoho měsíců zastaví, navzdory hotovým plánům a smlouvám. Pojďme získaný čas věnovat rekapitulaci.
Vedle dlouhodobých projektů věnovaných nahrávkám Čajkovského a Mahlera začala Česká filharmonie před několika lety také systematicky pracovat s žijícími autory. Hned čtyři světové premiéry skladeb, které vznikly na objednávku orchestru, zazní v Rudolfinu od února do dubna příštího roku.
Česká filharmonie, stejně jako celá společnost, prochází náročnou zkouškou. Ruší se koncerty, posluchači se s orchestrem setkávají pouze prostřednictvím internetu. I to ale mnozí oceňují, jak potvrzují dva častí hosté Dvořákovy síně Rudolfina. Pánové Jakub Kocmánek a Tomáš Hůlka jsou nejen dlouholetými abonenty, ale také věrnými členy Dynamického klubu České filharmonie. Oba se shodují, že právě díky Dynamickému klubu se cítí být orchestru opravdu nablízku.
