Český spolek pro komorní hudbu • Klavírní kvarteto Josefa Suka

První klavírní kvartet francouzského skladatele Gabriela Faurého (1845–1924) vznikal v letech 1876–1879 a poprvé byl uveden v Paříži 14. února 1880 na koncertě pořádaném Société nationale de musique, k jejímž zakladatelům Fauré náležel. Prvními interprety byli Olive Musin (housle), Louis van Waefelghem (viola), oba původem z Belgie, violoncellista Ermanno Mariotti a autor u klavíru. Z roku 1886 pochází Faurého druhý Klavírní kvartet g moll, je také autorem dvou klavírních kvintetů a klavírního tria a všechny tyto skladby jsou v mollových tóninách, stejně jako jeho houslová a violoncellová sonáta a smyčcový kvartet z posledního roku života. V pozadí Klavírního kvartetu c moll, jak se soudí, stál skladatelův vztah k Marianne Viardot, dceři proslulé zpěvačky Pauline Viardot, vztah však skončil rozchodem. Skladba je prodchnuta lyrickou náladou, nádech melancholie a nostalgie, jenž se obvykle s mollovými tóninami spojuje a inspiraci díla by mohl odpovídat, v ní však není příliš patrný. Neznáme ovšem původní finální větu, Fauré roku 1883 vytvořil novou a její původní verze se nedochovala. První věta v sonátové formě je nepřerušeným proudem hudby, vedlejší téma s hlavním jen lehce kontrastuje. Scherzo se vyznačuje hravostí, charakteristickým prvkem je polarita tónorodů dur a moll, která vládne i v nesmírně působivé pomalé větě. Finální věta, opět v sonátové formě, s prvním tématem v hlavní tónině c moll a s druhým kontrastním tématem neurčité tonality vedou k závěru v C dur, který lze – v souvislosti s výše uvedeným osobním kontextem – vysvětlovat jako vyrovnání se se zklamáním.

Svůj jednovětý Klavírní kvintet, op. 20, vytvořil rezidenční skladatel aktuální sezony České filharmonie Thomas Adès (*1971) pro britský soubor Arditti Quartet u příležitosti Mezinárodního festivalu v Melbourne, kde zazněl ve světové premiéře 29. října 2001; klavírního partu se ujal sám skladatel. V následujících letech jej v provedení téhož souboru mohlo slyšet publikum v Nizozemí, Belgii, Francii, Finsku, Německu, Velké Británii, Spojených státech, Norsku a jinde a do repertoáru dílo přijaly přes jeho nesmírnou obtížnost další ansámbly, včetně českého Klavírního kvarteta Josefa Suka. Struktura díla zhruba odpovídá tradiční sonátové formě, včetně opakování oddílu expozice, detaily zpracování tematického materiálu jsou však zcela osobité. K zásadním kompozičním prvkům náleží polyrytmika a polymetrika, úseky, v nichž se klavír a kvarteto smyčců pohybují v různých taktech (2/6, 4/6, 2/5, 3/16 a v celém bohatství dalších zlomků, s množstvím triol aj.). Předepsané takty se neustále mění, často na ostinátním rytmickém podkladu a vytvářejí kontrapunktické pletivo, které přesto zůstává přehledné a klasický a tonální základ se z něj nevytrácí. V průběhu skladby se mění tempo a pocit jejího časového dění, v němž se materiál neustále proměňuje až k dramatickému vyvrcholení.

Johannes Brahms (1833–1897) je autorem tří klavírních kvartetů. Roku 1862, z nějž pochází Klavírní kvartet č. 1 g moll, navštívil poprvé Vídeň, která se brzy nato stala jeho domovem. Obsazení komorního ansámblu tří smyčců s klavírem v pojetí, jak je rozvinul hudební romantismus, počíná tvorbou W. A. Mozarta: klávesový nástroj, dosud v podobných seskupeních v doprovodné roli harmonické opory, se u něj dostává do popředí, smyčce přebírají úlohu doprovodu a výplně barevného spektra. Mozart i Brahms byli klavíristé a charakter klavírního partu svědčí zároveň o jejich hráčském umění. V Brahmsově Klavírním kvartetu g moll, op. 25, je zásadním znakem vliv hudby, kterou slýchával ve vídeňském Prátru hrát cikánské kapely z Uher. Brahmsovými blízkými přáteli byli houslisté Joseph Joachim a Eduard Reményi. Oba pocházeli z Uher a takzvané „cingarismy“ v jeho hudbě tak byly jakousi poctou jejich přátelství. Tyto prvky jsou v Klavírním kvartetu g moll důležitým prvkem a ne nadarmo si jej Brahms zvolil pro svůj vídeňský debut 16. listopadu 1862, kdy vystoupil spolu s Hellmesbergerovým kvartetem jako skladatel i klavírista. Stylizace uherských vlivů nalezneme v melodice, v chromatických postupech v harmonii, v rytmech doprovodných hlasů i v ornamentice. Brahmsovy tvorby si velice cenil novátor hudby 20. století Arnold Schönberg, jenž Klavírní kvartet g moll instrumentoval pro orchestr a napsal k tomu své zdůvodnění: „1. tu skladbu miluju. 2. hraje se málokdy. 3. hraje se vždy špatně, protože čím lepší klavírista, tím hraje hlasitěji a smyčce nejsou slyšet. A já chtěl jednou slyšet všechno.“

Klavírní kvarteto Josefa Suka, které pod stávajícím názvem vystupuje od roku 2014, je pojmenováno podle houslisty Josefa Suka (1929–2011), jedné z největších osobností houslové generace 20. století, vnuka skladatele Josefa Suka a pravnuka Antonína Dvořáka. Poctu nést název po tak významném českém umělci inicioval souboru Český spolek pro komorní hudbu s laskavým svolením manželky Josefa Suka, paní Marie Sukové. Těleso tak navazuje na bohatou tradici českých komorních souborů, především pak slavného Sukova tria.

Počátky tohoto uskupení se však datují ještě o několik let dříve – soubor byl založen houslistou Radimem Krestou v roce 2007 původně ve složení klavírního tria pod názvem Taras Piano Trio. V tomto obsazení dosáhl ansámbl řady ocenění na mezinárodních soutěžích (Mezinárodní soutěž Johannese Brahmse v Rakousku, italské mezinárodní soutěže Rovere d’Oro a Val Tidone Music Competitions). Od druhé poloviny roku 2012 hrál soubor pod názvem Ensemble Taras v obsazení klavírního kvarteta. V roce 2013 dosáhl ansámbl vynikajícího výsledku v podobě dvou vítězství na mezinárodních soutěžích – v květnu 2013 na Concorso Salieri-Zinetti ve Veroně a v září 2013 na jedné z nejvýznamnějších soutěží tohoto oboru ACM Premio Trio di Trieste.

Klavírní kvarteto Josefa Suka je též nositelem Ceny Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2014. Díky těmto úspěchům získal ansámbl možnost koncertovat na mnoha významných světových pódiích a také natočit své debutové CD a DVD pro společnost Limen music and arts s hudbou G. Faurého a J. Brahmse a CD pro vydavatelství Azzura Music též s dílem J. Brahmse a G. Mahlera. V roce 2017 vyšlo souboru nejnovější kvartetní CD u vydavatelství Supraphon s díly Josefa Suka a Antonína Dvořáka, které se hned vzápětí setkalo s velmi pozitivními ohlasy kritiků doma i v zahraničí (mimo jiné v prestižních listech The Guardian, Gramophone nebo MusicWeb International). Kvarteto rovněž natáčelo živě pro italský, rakouský a český rozhlas, pravidelně vystupuje u nás i v zahraničí a je zváno na řadu hudebních festivalů.

Repertoár kvarteta zahrnuje stěžejní díla od klasicismu po současnost, těžištěm jsou pak díla Johannese Brahmse, Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů, významná díla 20. století a díla soudobá. Kvarteto pravidelně premiéruje skladby, které mu věnovali významní skladatelé jako Jean-Luc Darbelay, Max E. Keller, Matteo DʼAmico, Marta Jiráčková nebo Jiří Gemrot. Na koncertech vystupuje soubor někdy i v obsazení klavírního nebo smyčcového tria (pod názvem Josef Suk Trio). Jak říkají jeho členové: „Klavírní kvarteto je pro nás ideální formací. Skýtá řadu možností a vyžití pro milovníka komorní hudby. Skrývá v sobě potenciál nejrůznějších komorních formací od dua, smyčcového či klavírního tria, obsazení klavírního kvarteta dokáže taktéž nahradit snad celý orchestr a některá díla tohoto obsazení jsou skutečnými symfoniemi.“

Radka Dohnalová je česká houslistka, která v současnosti žije a působí v Nizozemsku. Již od dětství se účastnila řady soutěží a vystupovala v mnoha rozhlasových a televizních pořadech. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, odkud následně pokračovala na pražskou Akademii múzických umění, kde studovala v houslové třídě profesora Ivana Štrause. Studia si dále rozšířila na Konzervatoři v Utrechtu, kde získala bakalářský titul. Jako sólistka i komorní hráčka vystoupila s několika tělesy u nás i v zahraničí, zajímavá je například její spolupráce s klavíristou Danielem Adnim, se kterým se představila na řadě koncertů a pořídila několik nahrávek. Radka Dohnalová se ale především profiluje jako orchestrální hráčka – stála u zrodu Pražské komorní filharmonie (dnes známé jako Prague Philharmonia), v letech 2006–2008 byla členkou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a od roku 2017 je houslistkou v nizozemském orchestru Het Balletorkest sídlícím v Amsterdamu.